- 17. říjen 2017
- 2720x
Již osmnáctým kláním pokračuje seriál PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, který po prázdninovém odloučení už zase jede v podzimních měsících naplno. Nadále se tak díváme na zoubek nejen regionálním restauracím, ale také místním hostincům. Mezitím pro vás čas od času připravíme nějaké překvapení v podobě návštěvy pizzerie, vegeteriánské restaurace či monitoringu Hanáckých slavností.
A právě podobná chvíle nastává dnes, kdy vás zavedeme do místa, které se velmi liší od všech podniků, které jsme dosud na stránkách Večerníku hodnotili. Nejedná se totiž ani o restauraci či hostinec a nenachází se v centru, ani okolo osy západního okraje města, kde je soustředěn největší počet podobných podniků. A přece jde o přímo kultovní místo pro prostějovskou veřejnost, přesněji řečeno pro její aktivní kulturní obec...
Současně vás také chceme upozornit, že během listopadu a prosince budeme bojovat o avizované výhry v rámci čtenářské soutěže. Oceňovat budeme také samotné provozovatele.
Kdo by chtěl znát hodnotitele PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, stačí kliknout na www.vecernikpv.cz a příslušný banner, pod kterým se skrývají nejen potřebné informace, ale i dříve zveřejněné díly.
Teď už se ale pojďme podívat na to, co jsme pro vás připravili...
Než začneme...
Oním zmíněným kultovním místem je Bar 12 opic nacházející se v nenápadném domě uprostřed Partyzánské ulice. Napovíme těm čtenářům, kteří váhají, kde se ulice tohoto jména nachází, že se jedná o spojnici ulic Rejskova a Havlíčkova. Podnik snadno minete, jako se to stalo tomu z naší dvojice, kterého zmýlily nenápadné plakátky zvoucí do galerie Modrý anděl. Lidé znalí vědí, že galerie Modrý anděl a Bar 12 opic jsou podniky propojené svými provozovateli.
Název baru je inspirován stejnojmenným americkým kultovním sci-fi filmem z roku 1995 s hvězdným hereckým obsazením (Bruce Willis, Brad Pitt a další) o cestování v čase. V Prostějově se stal prvním místem, kde veřejně vystoupili Létající rabíni, ale i řada známých osobností nejen z kulturní oblasti.
Podívejme se ještě, co se o „12 opicích“ dočteme na Facebooku. Hodnocení se nesou ve znamení superlativů: nejlepší bar v Prostějově, příjemné prostředí, nic nezklame, průměrné hodnocení 4,5 hvězdy z možných pěti a ze 140 recenzentů udělila téměř stovka plný počet pět hvězd. Sociální sítě nepředstavují úplně objektivní statistický soubor populace ani návštěvníků, takže jsme zvědaví, jak se v baru bude líbit nám.
Bar otevírá až v podvečer: od pondělí do pátku v 17:00 hodin, o víkendu v 18:00 hodin, zavírá se o půlnoci, v pátek a sobotu o hodinu později, v neděli o hodinu dřív.
Jednoho všedního dne tedy do baru vstupujeme z průjezdu poznamenaného patinou nenápadného domu, vysokými dřevěnými dveřmi, které zřejmě pamatují doby první republiky.
Od exteriéru k interiéru
První pocit: vstoupili jste domů k někomu, koho dobře znáte a u koho se cítíte v pohodě a bezpečí. Obyčejný, léty používání poznamenaný nábytek „každý pes jiná ves“. Samotný bar se nachází v prostorách původního bytu, kde zůstaly zachovány části příček, které oddělovaly jednotlivé místnosti, takže se rozpadá do tří intimnějších prostor, sjednocených barovým pultem po levé straně. Pult představuje jakýsi jednotící prvek a zároveň vás ujistí, že jste opravdu vešli do baru a ne do bytu k vaší babičce, čemuž by napovídala patina i výrazná odlišnost jednotlivých stolů a stolků i židlí a křesel, jakož i tlumená intenzita teplého osvětlení. Výsledný dojem je velmi přátelský.
Co bar nabízí a jak nám chutnalo...
V popsaném prostředí ani nečekáte, že vás oslní šíře nabídky nápojů a jídel. Přesto si nemůžeme stěžovat. Bar nabízí poměrně širokou škálu lihovin, a to i prémiových. Aktuální nabídku piv na čepu si můžete přečíst na tabuli vlevo od barového pultu. Bar se soustřeďuje na zajímavá piva z malých pivovarů a nabídku obměňuje. Vždy je však na čepu několik druhů piv z malého (a mladého) pivovaru Chomout z Olomouce-Chomoutova. Vyzkoušeli jsme Masopustní speciál, sladší třináctku z Lobkowiczkého pivovaru z Vysokého Chlumce a Single Hop Ale z Chomoutova, pivo plné a hořké právě tak akorát a obě piva byla velmi pitelná.
Ochutnali jsme i rozlévané víno: bílé bylo slušné, kvalitou podobné tomu, na které jezdíme už čtvrtstoletí do sklepa ke kamarádovi Františkovi z Hustopečí, červené bylo o dost horší, s tím by u nás František neuspěl.
Pokud vás po třetím pivu (záleží na osobní kondici) postihne neodolatelná chuť na něco malého k zakousnutí, nemusíte zoufat. V některých hostincích dostanete jen tatranku, ale toho se v Baru 12 opic bát netřeba. Projevíte-li příslušné přání, dostanete prostý list papíru s nadpisem JÍDELÁK s nevelkou nabídkou menších jídel. Jeden z nás si objednal Monkey Burger, druhý zvolil španělskou specialitu - klobásu salsichu, obojí doporučované na webových stránkách. Salsicha je v nabídce jen tehdy, podaří-li se ji provozovatelům sehnat. Někteří stálí hosté chodí na tuto specialitu cíleně, jednoho z nich, shodou okolností našeho kamaráda, jsme v baru dokonce potkali. Jak „opičí“ burger, tak vzorně servírovaná salsicha s křenem, hořčicí a dvěma druhy chleba, nás nejen nasytily, ale dokonce i potěšily.
Jestliže zatoužíte dát si po příjemně stráveném večeru na cestu domů panáka něčeho dobrého, u 12 opic rozhodně uspějete. Šíře nabídky sice nepřekoná bar ve Fiestě, ale zklamáni nebudete ani tehdy, pokud se v rumech nebo whiskách docela vyznáte.
Kvalita servisu
Vzhledem k velikosti baru, který jeho provozovatel obsáhne jedním pohledem od barového pultu, jsme se s ním setkávali u stolu vždy, když to bylo třeba. Stačilo projevit přání a za chvíli bylo vyplněno. Bar byl během naší návštěvy v podvečerních a večerních hodinách všedního dne naplněn odhadem na 70-80 procent a jediný člověk obsluhu zvládal bez jakékoliv prodlevy. Nešvar spousty podobných podniků, kdy před hostem přistane další pivo, aniž by o ně požádal, se zde nepraktikuje. Díky tomu jsme mohli vyzkoušet maximum z nabídky piv a všechna dvě rozlévaná vína.
Jediná věc nás na závěr nemile udivila: účet neobsahuje název jednotlivých položek, ale u každé položky pouze text „hotovostní položka“ a cena. Nepoznáte, kolik jste zaplatili za pivo, kolik stálo víno a kolik třeba výborná klobása. To je velká kuriozita a jediná vada na kráse tohoto sympatického baru...
Místo úlevy...
Vstup na toalety se nachází v zadní části baru a nese se ve stejném retro stylu jako celé vybavení. Obyčejné dřevěné dveře, na kterých jsou křídou nakresleny mezinárodně srozumitelné znaky pro obě pohlaví, vás uvedou do prostoru, který naštěstí již tak retro nepůsobí. Žádný luxus tam nehledejte, ale účelovost a čistota vyhovují.
Shrnutí - celkový dojem
Určitě existují bary, které jsou modernější, zářivě osvětlené, s obsluhou ve večerním úboru a s větším sortimentem nápojů. Ale postrádají atmosféru, které se říká „genius loci“, česky snad „duch místa“. Možná je to trochu nadnesený výraz, ale ti, kteří si zvykli chodit ke 12 opicím pravidelně, by vám to určitě potvrdili. A není jich málo: herci Divadla Point, hudebníci a vůbec umělci spíše menšinových žánrů, ale i zvučných jmen a samozřejmě jejich příznivci.
Bar neoplývá místem, ale v létě, kdy je možné při dobrém počasí využít prostor na zahradě, se vejde na představení víc návštěvníků. Ale stejně je lepší pro zachování „ducha místa“, když se sejde ten správný počet stejně naladěných lidí, než aby se atmosféra rozředila. Délka působení Baru 12 opic v malých, skromných a nenápadných prostorách svědčí o tom, že jeho provozovatelé postupují správně.
Bar 12 opic je úplně jiný než ostatní bary a hospody. Z tohoto důvodu není jednoduché jej zařadit do škály mezi ostatní. Kdo by v něm hledal luxusní prostředí se širokou nabídkou a vyladěným interiérem, bude zklamán. Kdo v něm zažil neformální večer mezi herci a hudebníky, byl nadšen. Právě kvůli této atmosféře, která nemá ve městě konkurenci, navrhujeme Baru 12 opic udělit...
A JAK VÁM SE LÍBÍ V PROSTĚJOVSKÉM BARU 12 OPIC?
HLASUJTE NA WWW.VECERNIKPV.CZ, NEBO NÁM MŮŽETE NAPSAT
SVOJI RECENZI NA E-MAIL: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., ČI NA ADRESU OLOMOUCKÁ 10, PROSTĚJOV
A jak jsme předeslali, na stránkách nejčtenějšího regionálního periodika se v letošním roce našeho dvacátého výročí budete s touto novinkou setkávat stále více pravidelněji. Věříme, že vás zaujme a jeho úroveň bude stoupat. Navíc se bude bojovat o zajímavé výhry. Oceňovat budeme jak samotné provozovatele, tak i čtenáře. Na samém konci pak dojde i na finanční odměny.
Kdo by chtěl znát hodnotitele PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, stačí když klikne na www.vecernikpv.cz a na pravé straně najde příslušný banner, pod kterým se skrývají všechny potřebné informace i tři dříve zveřejněné díly. Teď už ale pojďme do restaurace, „U Tří bříz“ už jsou asi netrpěliví...
...........................................................................
Jako čtvrtý přišel na řadu podnik s názvem:
RESTAURACE U TŘÍ BŘÍZ PROSTĚJOV
FOTO STÁHNOUT Z WEBU
Než se rozhodnete vstoupit...
Tentokrát jsme se vypravili do restaurace, která si slušné renomé získala širokou nabídkou jídel denního menu za více než příznivou cenu a možností konání oblíbených rodinných oslav či firemní večírků. Jmenuje se „U Tří bříz“. Jestli se tam břízy někdy nacházely nebo snad ještě někde v okolí nacházejí, jsme si nikdy dříve nevšimli, a vzhledem k nastupující tmě to nebylo možné zjistit ani v době naší návštěvy. Neformálně je mezi zákazníky používán také název ´Na Kopečku´, dříve bylo vžité ještě označení ´V Sakristii´, neboť nedaleko je kostel sv. Petra a Pavla.
Restaurace je umístěna v přízemí nemovitosti postavené v sedmdesátých letech minulého století. Provozovány jsou zde i takzvané objekty občanské vybavenosti, tedy obchody a restaurace. Nejlepším řešením je přijít pěšky, poměrně velké parkoviště v bezprostřední blízkosti totiž slouží hlavně obyvatelům přilehlého domu, a jen výjimečně tak naleznete místo k zaparkování.
Jak se stalo naším zvykem, nejprve jsme si chtěli prohlédnout internetové stránky. Přestože na nich existuje odkaz Menu PV, web hlásil: „stránka nebyla nalezena“. Náhoda to nebyla, ani opakované vyhledání v příštích dnech nepřineslo jiný výsledek. Z tohoto důvodu naše příprava tentokrát spočívala „pouze“ v absolvování rodinných oslav kulatých narozenin příbuzenstva a několika večeří při příležitosti výročních schůzí turistického oddílu...
Interiér
Vstupujeme vchodem řešeným ve stylu architektury z dob vzniku stavby. Vítají nás skleněné tabule v chladných hliníkových rámech, načež se dále ubíráme chodbou kolem záchodů, kterou se snaží „zútulnit“ reklamní panely s fotografiemi obložených mís z produkce restaurace. Dostáváme se do části, která by se dala nazvat výčepem. Po levé straně se nachází nejprve z poloviny zavřený salonek pro patnáct až dvacet osob i docela estetický barový pult s pípou. Zbytek místnosti je zařízen jednoduchým vybavením běžného výčepu. Při naší návštěvě zde bylo poněkud nakouřeno. Nekritizujeme to, myslíme si, že každý hospodský má mít právo rozhodnout se, jaké zařízení bude provozovat, stejně tak každý návštěvník má mít právo rozhodnout se, kam půjde. Po 30. květnu 2017 však bude rozhodnuto za hospodské i návštěvníky... Naše návštěva proběhla večer, v poledne je zde kouření zakázáno.
Architekturu sedmdesátých let nezapřou ani další prostory restaurace. Velký sál byl budován pro racionální nasycení masového množství strávníků, nikolv pro zážitkovou gastronomii v intimním prostředí. Ve stejném duchu jsou řešeny i salonky - sklo, hliník, dlažba, strohost stěn...
Co restaurace nabízí...
O nabídce poledního menu je zmínka v úvodu, výběr v příznivých cenových relacích je pravidelně obměňován. Poutač umístěný na chodníku u silnice láká projíždějící motoristy na jednu nebo dvě akce dne. O návštěvníky zřejmě nouze nebude...
Stálý jídelní lístek, ze kterého jsme čerpali, je obsáhlý, nabízí dvanáct druhů jídel z vepřového masa, třináct z kuřecího masa, šest druhů pokrmů z ryb, devět bezmasých jídel a půltucet druhů zeleninových salátů pojatých jako hlavní chod, přílohové jsou pak uvedeny samostatně.
Všechny restaurace nemusí nabídkou uspokojit pana Pohlreicha, ale zde by se asi vyřádil. Hovězí maso úplně chybí, s ním zřejmě i klientela se zájmem o jídlo vyšší cenové relace. Pozastavili jsme se ale nad tím, že všechna bezmasá jídla jsou jen smažená. Dopředu litujeme vegetariánsky orientované návštěvníky a ty děti, které maso v oblibě také právě nemají.
Zkrátka jídelní lístek jako poplatný době vzniku restaurace... I názvy jídel tomu odpovídají, naštěstí jsou pod vznešenými názvy uvedeny hlavní ingredience, ze kterých se příslušný chod skládá. Alespoň něco, co v sedmdesátých letech vůbec nebývalo zvykem. A ještě jedna změna. V části věnované rybám jsou kromě (mraženého) filé dvě jídla z lososa, který je také výdobytkem porevoluční doby. Tedy ne že by tehdy neexistoval, jen prostě v tuzemsku nebyl...
Chcete-li oběd nebo večeři zakončit sladkou tečkou a nejste-li právě milovníkem zmrzlinových pohárů se šlehačkou, máte smůlu. Nebo vlastně štěstí, ušetříte svému tělu značnou dávku kalorií.
Na jídelním lístku jsme objevili jen vína rozlévaná. V daný moment nám to vyhovovalo vzhledem k tomu, že jeden z nás přijel autem. Restaurace sice disponuje také nabídkou lahvových vín, avšak díky zkušenosti z nedávné rodinné oslavy jsme věděli, že sortiment není široký a nevychlazená vína mnoho potěšení konzumentům nepřinesla.
Jak nám chutnalo
Předkrmy „U Tří bříz“ nevedou, takže jsme tentokrát měli jednodušší rozhodování a mohli hned přistoupit k hlavnímu chodu. Po krátké poradě s vrchním jsme zamítli jeho doporučení smažených jídel a zvolili sami. Objednali jsme jedenkrát kapsu Venecia, a to z kuřecích prsou plněných italskou šunkou, sušenými rajčaty a sýrem, druhá objednávka zněla na Kosířskou jehlu, což představoval špíz s kousky vepřového masa, slaninou, cibulí a klobásou. Pomineme-li dnes už velice „retro“ znějící nic neříkající názvy a univerzální oblohu ze syrové zeleniny, ze které guru české gastronomie Zdeněk Pohlreich leze po zdech, bylo jídlo velmi slušné, i když ne nijak mimořádné. Hlad byl zahnán, žaludek si nestěžoval, druhý den si však už nevzpomenete, co že jste to vlastně jedli...
K lítosti druhé motorizované poloviny mohl jen jeden z nás ochutnat zmíněná rozlévaná vína. Volba padla na červený Portugal a Tramín, který, jak se ukázalo, došel a byl po dohodě nahrazen odrůdou Chardonnay. Káva představovala restaurační standard.
Kvalita servisu
Personál byl přátelský, ale nikoliv nevhodně familiární. Vrchní několikrát nevtíravě položil dotaz, zda něco nepotřebujeme, vždy včas, abychom si objednali další nápoje. Humornou situaci jsme zažili s jinak ochotnou číšnicí. Podle vyšitého znaku na vestě ški zřejmě o učnicí, která místo objednaného Tramínu červeného přinesla červené víno, ale poté, co jsme si vyjasnili terminologii, sama zčervenala a asi osmkrát se nám omluvila. Paradoxem bylo, že Tramín červený stejně k dispozici nebyl...
Místo úlevy...
Toalety se nacházejí hned vedle vchodu, přestože ve srovnání s minulostí udělaly krok vpřed co do čistoty, a půl kroku co do vybavenosti, jsou stále řešením umístěné do pivnice z roku 1970. O minimální intimitě při konání potřeby nemůže být ani řeč, alespoň na pánském WC, dámské jsme neměli možnost posoudit. V minulosti poměrně nedávné byly vylámané kliky u kabinek a jediné umyvadlo bez kohoutku, což je nyní napraveno.
Shrnutí - celkový dojem
Prostor „U Tří bříz“ je zejména restaurací pro oběd v polední pracovní přestávce, popřípadě pro klasické posezení u piva. Mimochodem podle vyvěšených diplomů dobře ošetřeného litovelského. Doporučit by se dala i pro nepříliš náročnou rodinnou oslavu, rozhodně však ne pro intimní večeři zamilované dvojice. I když jsme takový pár pro tentokrát nepředstavovali, ani volba mezi hlučným a zakouřeným výčepem verus ohromným sálem, ve kterém jsme seděli sami, neposkytuje právě příjemné prostředí.
Prostějovská restaurace „U Tří bříz“ má dobrou šanci stát se vyhledávanou v případě, že přijde do módy retro styl socialistické éry. I kdyby jídlo bylo famózní, prostory jeho úroveň chtě nechtě nad průměr nemají šanci dostat. V první větě resumé však nejde o žádnou ironii, v bývalé NDR tento styl již slaví úspěchy. Stejně tak ne každý Prostějovan potřebuje nezbytně k obědu luxus. Otázkou je, zda-li stále častější mínění spadají spíše k jídelně, vyhovuje majitelům...
Proto tentokrát udělujeme...