- 19. září 2017
- 3370x
Již čtrnáctým kláním pokračuje seriál PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, který si prošel prádzninovou přestávkou, aby se v předminulém vydání na stránky nejčtenějšího regionálního periodika vrátil v plné síle. I s odcházejícím létem jsme totiž odhodlaní dívat se na zoubek nejen regionálním restauracím, ale také místním hostincům či čas od času vám přinést nějaký ten bonus.
Vše odstartovaly dvě pilotní části na konci uplynulého roku, třetí dějství jsme vám přinesli v lednu stávajícího letopočtu, načež druhý měsíc roku 2017 vyplnily hned dva díly, v březnu jsme se premiérově vydali k hostincům. Od té doby pokračujeme v pravidelném rytmu střídání, přičemž výjimkou byly návštěvy pizzerie, podniku pro vegetariány a naposledy zahradní restaurace.
Naposledy také avizujem, že již brzy se bude bojovat o výhry v rámci ohlášené čtenářské soutěže. Oceňovat budeme také samotné provozovatele.
Kdo by chtěl znát hodnotitele PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, stačí kliknout na www.vecernikpv.cz a příslušný banner, pod kterým se skrývají potřebné informace i všech třináct doposud zveřejněných dílů. Teď už ale pojďme do další restaurace, která si našla své místo na trhu...
Jako čtrnáctý přišel na řadu podnik s názvem:
RESTAURACE PROSTĚJOVSKÝ ŠNYT
sNež se rozhodnete vstoupit...
Donedávna nebylo mnoho těch, kterým by něco říkal pojem „šnyt“. Jak rostla v posledních letech úroveň stravování v restauracích a vnímání této úrovně návštěvníky, rostlo i rozlišování kvality vína a piva. A právě z tohoto oboru výraz „šnyt“ pochází. Znamená na jeden „zátah“ natočené pivo do půllitru, kde se pivo již nedotáčí do úrovně rysky, ale co nejrychleji se expeduje na stůl v podobě zdaleka ne plné sklenice, kdy podstatnou část tvoří hustá bílá pěna. Představuje kompromis mezi malým pivem a plným půllitrem, a sice mezi možností, dát si ještě jedno pivo nebo si nedat už nic.
A podle této speciality ceněné znalci piva se jmenuje restaurace, kterou jsme tentokrát navštívili. Název nenese příliš dlouho, mnozí si ji pamatují pod názvem Smíchovský zámeček. Nachází se v ulici Josefa Lady, mezi dvěma posledními kruhovými objezdy na cestě do nemocnice. Není tomu tak dávno, kdy objekt prošel zásadní rekonstrukcí, což je na vnějším vzhledu patrné. Jde o Original Premium PUB pivovaru Lobkowicz, který v tomto konceptu postupně zařizuje restaurace celé České republice, zřejmě inspirován sítí Potrefená husa. Prostějovský ŠNYT je druhou pivnicí tohoto druhu v Čechách a na Moravě.
Na webových stránkách si kromě informace o tom, kdy mají otevřeno, můžete prohlédnout fotografie interiéru a přečíst denní menu i stálý jídelní lístek.
Interiér
V tomto případě musíme nejprve zmínit exteriér - letní zahrádku pod slunečníky, která umožní vychutnat si nejen horké počasí, ale uchrání vás i v případě nenadálé přeháňky. Kapacita míst u osmi masivních stolů je značná a na lavice se směstná podle našeho odhadu až osm desítek letních hostů.
Rovněž interiér prošel zásadní rekonstrukcí a získal moderní vzhled, novou podlahu i podhledy, masivní výčepní pult a osvětlené regály se sklem za zády výčepního, prostor pro hosty opticky rozdělený dřevěnou ohrádkou, která zvyšuje pocit soukromí, což dokreslují i světla spuštěná nad jednotlivými stoly. Zařízení je jednoduché, ale stylové, dřevěné židle pohodlné. Dá se říct, že podnik posunul svůj vzhled z podoby hostince do podoby restaurace. Jen velká televizní obrazovka a hlasitá hudba připomínají, že restaurace je primárně zaměřená na milovníky piva. O poschodí výš se nachází prostor nabízený pro větší akce, jako jsou školení a prezentace.
Co restaurace nabízí...
Začněme jídlem. Již venku si každý den můžete přečíst na tabuli denní menu. Vybírat lze ze čtyř možností, nejlevnější za 90 Kč, dvě jídla kolem stovky a poslední nese název minutka týdne, je dražší a celý týden se nemění. Jako příklad minutky týdne můžeme uvést smažený telecí řízek s letním bramborovým salátem za 159 Kč.
Další možnost výběru nabízí stálý jídelní lístek vyvedený zajímavou grafickou formou - tady vám bude trvat výběr déle, nepůjdete-li cíleně za jedním typem pokrmu. Posuďte sami: dvě polévky, sedm chuťovek k pivu, šest jídel české klasiky (převážně za 159 Kč), pět druhů pizzy, tři burgery, stejný počet salátů jako hlavní chod, devět minutek (od 130 do 150 Kč). Z menu je patrné, že jde o specializovanou pivovarskou restauraci, kde jídlo má tvořit příznivý základ konzumace piva. Nechybí tal marinovaná vepřová žebra nebo kuřecí paličky, připravované na pivu, pečené koleno s oblohou nebo hovězí chilli guláš.
Z nápojů je největší výběr rumů - deset druhů od prostějovského za třicet korun po dvanáctileté Diplomatico za 120 korun a ještě starší guatemalský rum Zacapa za stejnou cenu. U ostatních druhů lihovin je výběr menší, ale rozhodně si vyberete. Za zmínku stojí nabídka kávy - devět druhů.
Tentokrát jsme vynechali při našem hodnocení víno, ale při naší minulé návštěvě asi před rokem jsme si s potěšením objednali pozdní sběr z Chateau Valtice, což je víno kvalitní, příjemné a našemu vkusu velmi blízké. Prohlídkou chladicí skříně v zadní části restaurace jsme si ověřili, že majitelé j Ano, je to sortiment piva z pivovarů spadajících do společnosti Lobkowicz Group. Při naší návštěvě jsme identifikovali piva z pivovaru Černá Hora (Matouš, Borůvka), jihlavského Ježka (stejnojmenné pivo), Démona z Vysokého Chlumce a celou škálu piv Lobkowicz z pivovaru Protivín.
Tak jako si již venku můžete přečíst na veliké tabuli aktuální nabídku jídel z denního menu, můžete se již při příchodu seznámit na druhé tabuli se sortimentem piva na čepu. Což je velmi praktické, zvláště sedíte-li venku pod slunečníky.
Jak nám chutnalo
Poté, co jsme uhasili první žízeň jedenáctkou Ježkem a jedním z Lobkowiczů venku pod slunečníky, odebrali jsme se na večeři do interiéru. Výběr nám zabral dost času, ale nakonec jsme zvolili jedna marinovaná vepřová žebra připravená na černém pivu a míchaný salát s grilovaným kozím sýrem, nakládanou hruškou v griotce a s medovým dressingem. O oba chody jsme se podělili a udělali jsme dobře.
V teplém, téměř letním, podvečeru to bylo ideální řešení jak se najíst a nepřejíst těžkého jídla. Žebra byla měkká, dobře ochucená a doplněná přílohou - i když hovězím žebrům bychom asi dali přednost. Salát byl přímo skvostný, alespoň pro toho, kdo má rád specifickou chuť kozího sýra. Hruška naložená v griotce korunovala dílo, s kozím sýrem tvořila velmi lahodnou kombinaci.
Na závěr jsme večeři korunovali Démonem a Májovým speciálem, zlákaly nás názvy obou piv. Obecně patří piva náležející do náruče lobkowiczké skupiny mezi piva nadprůměrně hodnocená znalci, svědčí o tom i ceny, které si piva odnášejí ze soutěží. Neochutnali jsme všechna, která se ve ŠNYTu nacházela na čepu, ale k velmi dobrému hodnocení se jistojistě připojujeme. Na druhou stranu musíme přiznat, že nás na první pokus neuchvátil „šnyt“, ale pokusíme se k této podobě čepovaného piva propít.
Kvalita servisu
Marně vzpomínáme, co by se dalo obsluze vytknout... Zvláště příjemná byla servírka, která obsluhovala venku - ochotně odpovídala na naše všetečné dotazy, týkající se jednotlivých značek piv, nic nespletla nejen u našeho stolu, ale i u stolů sousedních - a že byly objednávky rozmanité. Musíme ale přiznat, že v podvečerní hodinu ještě nebylo zdaleka plno, což jí práci usnadnilo. Teprve večer se restaurace zaplnila jak pod slunečníky, tak uvnitř. Když jsme naznačili, že se podělíme o oba chody večeře, servírka přizpůsobila prostření našeho stolu, aniž bychom o to museli zvlášť požádat. Měla by to být samozřejmost, ale bohužel leckde není...
Místo úlevy...
Nachází se v zadní části lokálu, což je trochu nevýhoda pro hosty sedící venku - od zadních stolů to mají opravdu dost daleko. Kvalita toalet odpovídá celkové úrovni podniku, neshledali jsme zde nic, co by se jim dalo vytknout.
Shrnutí - celkový dojem
Výhodná pozice v blízkosti velkého sídliště a příjemné venkovní posezení, spolu s dostatečnou nabídkou kvalitního jídla i pití, uspokojí náročnější klientelu, která zároveň nechce vydávat vyšší částky za neformální posezení s přáteli, popřípadě chce zaskočit večer „na jedno“, ale takové, na kterém si pochutná a které si vybere z široké nabídky. Právě toto místo vyhovuje základním požadavkům.Prostějovský ŠNYT je restaurace vedená pivními odborníky a zaměřená na kvalitní pivo. Určitě se nesnaží získat zákazníky cenovým podbízením, nejen jídlo, ale i pití jsou zde o něco dražší než jinde v Prostějově, ale ne o moc. Kvalita prostě něco stojí. Když k tomu přidáte moderně vylepšený interiér i dostatečně velkou zahrádku, máte tip pro večeři se svým partnerským protějškem. V tomto případě nemůžete prohloupit!
5 hvězd – EXCELENTNÍ
Nemělo to jedinou chybu. Jídlo, obsluha, prostředí i další služby na vysoké úrovni. Ani při opakované návštěvě se nenašlo nic, co by nás zarazilo. PROSTĚJOVSKÝ Večerník vřele doporučuje fajnšmekrům.
4 hvězdy - VELMI DOBRÉ
Jen maličko chybí k úplné dokonalosti. Jídlo i servis na vysoké úrovni. Pokrmy jsou připraveny s invencí a z kvalitních surovin. Příjemný interiér, absolutní čistota všech prostor je samozřejmostí. Bez obav, že si trhnete ostudu, sem lze pozvat i nejvzácnější hosty.
3 hvězdy – DOBRÉ
Průměr po všech stránkách. Trochu invence při přípravě pokrmu by neuškodilo. Na druhou stranu porce zasytí a nezpůsobí žaludeční újmu. Prostředí slušné, obsluha se snaží. Je sice na čem pracovat, ale pozváním do tohoto podniku neurazíte.
2 hvězdy – SNESITELNÉ
Sem doporučujeme zajít jen tehdy, nemáme-li nic jiného na výběr. Menu nemělo žádný nápad. Dojem se snažila vylepšit ochotná obsluha, ale kde nic není... Stěží zde strávíte příjemný večer a ve dvou už určitě ne. Jako by se zde již před lety zastavil čas.
1 hvězda – VYHNĚTE SE
Na zdejší místo bychom nepozvali ani svého největšího nepřítele. Jídlo bylo mdlé, nevábně vypadající a žaludek si je dlouho pamatoval. Také interiér byl, stejně jako jídlo, nevábný. Obsluha se ani nesnažila atmosféru místa zpříjemnit.
A JAK VÁM SE LÍBÍ V RESTAURACI „PROSTĚJOVSKÝ ŠNYT“? HLASUJTE NA WWW.VECERNIKPV.CZ, NEBO NÁM MŮŽETE NAPSAT SVOJI RECENZI NA E-MAIL: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., ČI NA ADRESU OLOMOUCKÁ 10, PROSTĚJOV
A jak jsme předeslali, na stránkách nejčtenějšího regionálního periodika se v letošním roce našeho dvacátého výročí budete s touto novinkou setkávat stále více pravidelněji. Věříme, že vás zaujme a jeho úroveň bude stoupat. Navíc se bude bojovat o zajímavé výhry. Oceňovat budeme jak samotné provozovatele, tak i čtenáře. Na samém konci pak dojde i na finanční odměny.
Kdo by chtěl znát hodnotitele PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, stačí když klikne na www.vecernikpv.cz a na pravé straně najde příslušný banner, pod kterým se skrývají všechny potřebné informace i tři dříve zveřejněné díly. Teď už ale pojďme do restaurace, „U Tří bříz“ už jsou asi netrpěliví...
...........................................................................
Jako čtvrtý přišel na řadu podnik s názvem:
RESTAURACE U TŘÍ BŘÍZ PROSTĚJOV
FOTO STÁHNOUT Z WEBU
Než se rozhodnete vstoupit...
Tentokrát jsme se vypravili do restaurace, která si slušné renomé získala širokou nabídkou jídel denního menu za více než příznivou cenu a možností konání oblíbených rodinných oslav či firemní večírků. Jmenuje se „U Tří bříz“. Jestli se tam břízy někdy nacházely nebo snad ještě někde v okolí nacházejí, jsme si nikdy dříve nevšimli, a vzhledem k nastupující tmě to nebylo možné zjistit ani v době naší návštěvy. Neformálně je mezi zákazníky používán také název ´Na Kopečku´, dříve bylo vžité ještě označení ´V Sakristii´, neboť nedaleko je kostel sv. Petra a Pavla.
Restaurace je umístěna v přízemí nemovitosti postavené v sedmdesátých letech minulého století. Provozovány jsou zde i takzvané objekty občanské vybavenosti, tedy obchody a restaurace. Nejlepším řešením je přijít pěšky, poměrně velké parkoviště v bezprostřední blízkosti totiž slouží hlavně obyvatelům přilehlého domu, a jen výjimečně tak naleznete místo k zaparkování.
Jak se stalo naším zvykem, nejprve jsme si chtěli prohlédnout internetové stránky. Přestože na nich existuje odkaz Menu PV, web hlásil: „stránka nebyla nalezena“. Náhoda to nebyla, ani opakované vyhledání v příštích dnech nepřineslo jiný výsledek. Z tohoto důvodu naše příprava tentokrát spočívala „pouze“ v absolvování rodinných oslav kulatých narozenin příbuzenstva a několika večeří při příležitosti výročních schůzí turistického oddílu...
Interiér
Vstupujeme vchodem řešeným ve stylu architektury z dob vzniku stavby. Vítají nás skleněné tabule v chladných hliníkových rámech, načež se dále ubíráme chodbou kolem záchodů, kterou se snaží „zútulnit“ reklamní panely s fotografiemi obložených mís z produkce restaurace. Dostáváme se do části, která by se dala nazvat výčepem. Po levé straně se nachází nejprve z poloviny zavřený salonek pro patnáct až dvacet osob i docela estetický barový pult s pípou. Zbytek místnosti je zařízen jednoduchým vybavením běžného výčepu. Při naší návštěvě zde bylo poněkud nakouřeno. Nekritizujeme to, myslíme si, že každý hospodský má mít právo rozhodnout se, jaké zařízení bude provozovat, stejně tak každý návštěvník má mít právo rozhodnout se, kam půjde. Po 30. květnu 2017 však bude rozhodnuto za hospodské i návštěvníky... Naše návštěva proběhla večer, v poledne je zde kouření zakázáno.
Architekturu sedmdesátých let nezapřou ani další prostory restaurace. Velký sál byl budován pro racionální nasycení masového množství strávníků, nikolv pro zážitkovou gastronomii v intimním prostředí. Ve stejném duchu jsou řešeny i salonky - sklo, hliník, dlažba, strohost stěn...
Co restaurace nabízí...
O nabídce poledního menu je zmínka v úvodu, výběr v příznivých cenových relacích je pravidelně obměňován. Poutač umístěný na chodníku u silnice láká projíždějící motoristy na jednu nebo dvě akce dne. O návštěvníky zřejmě nouze nebude...
Stálý jídelní lístek, ze kterého jsme čerpali, je obsáhlý, nabízí dvanáct druhů jídel z vepřového masa, třináct z kuřecího masa, šest druhů pokrmů z ryb, devět bezmasých jídel a půltucet druhů zeleninových salátů pojatých jako hlavní chod, přílohové jsou pak uvedeny samostatně.
Všechny restaurace nemusí nabídkou uspokojit pana Pohlreicha, ale zde by se asi vyřádil. Hovězí maso úplně chybí, s ním zřejmě i klientela se zájmem o jídlo vyšší cenové relace. Pozastavili jsme se ale nad tím, že všechna bezmasá jídla jsou jen smažená. Dopředu litujeme vegetariánsky orientované návštěvníky a ty děti, které maso v oblibě také právě nemají.
Zkrátka jídelní lístek jako poplatný době vzniku restaurace... I názvy jídel tomu odpovídají, naštěstí jsou pod vznešenými názvy uvedeny hlavní ingredience, ze kterých se příslušný chod skládá. Alespoň něco, co v sedmdesátých letech vůbec nebývalo zvykem. A ještě jedna změna. V části věnované rybám jsou kromě (mraženého) filé dvě jídla z lososa, který je také výdobytkem porevoluční doby. Tedy ne že by tehdy neexistoval, jen prostě v tuzemsku nebyl...
Chcete-li oběd nebo večeři zakončit sladkou tečkou a nejste-li právě milovníkem zmrzlinových pohárů se šlehačkou, máte smůlu. Nebo vlastně štěstí, ušetříte svému tělu značnou dávku kalorií.
Na jídelním lístku jsme objevili jen vína rozlévaná. V daný moment nám to vyhovovalo vzhledem k tomu, že jeden z nás přijel autem. Restaurace sice disponuje také nabídkou lahvových vín, avšak díky zkušenosti z nedávné rodinné oslavy jsme věděli, že sortiment není široký a nevychlazená vína mnoho potěšení konzumentům nepřinesla.
Jak nám chutnalo
Předkrmy „U Tří bříz“ nevedou, takže jsme tentokrát měli jednodušší rozhodování a mohli hned přistoupit k hlavnímu chodu. Po krátké poradě s vrchním jsme zamítli jeho doporučení smažených jídel a zvolili sami. Objednali jsme jedenkrát kapsu Venecia, a to z kuřecích prsou plněných italskou šunkou, sušenými rajčaty a sýrem, druhá objednávka zněla na Kosířskou jehlu, což představoval špíz s kousky vepřového masa, slaninou, cibulí a klobásou. Pomineme-li dnes už velice „retro“ znějící nic neříkající názvy a univerzální oblohu ze syrové zeleniny, ze které guru české gastronomie Zdeněk Pohlreich leze po zdech, bylo jídlo velmi slušné, i když ne nijak mimořádné. Hlad byl zahnán, žaludek si nestěžoval, druhý den si však už nevzpomenete, co že jste to vlastně jedli...
K lítosti druhé motorizované poloviny mohl jen jeden z nás ochutnat zmíněná rozlévaná vína. Volba padla na červený Portugal a Tramín, který, jak se ukázalo, došel a byl po dohodě nahrazen odrůdou Chardonnay. Káva představovala restaurační standard.
Kvalita servisu
Personál byl přátelský, ale nikoliv nevhodně familiární. Vrchní několikrát nevtíravě položil dotaz, zda něco nepotřebujeme, vždy včas, abychom si objednali další nápoje. Humornou situaci jsme zažili s jinak ochotnou číšnicí. Podle vyšitého znaku na vestě ški zřejmě o učnicí, která místo objednaného Tramínu červeného přinesla červené víno, ale poté, co jsme si vyjasnili terminologii, sama zčervenala a asi osmkrát se nám omluvila. Paradoxem bylo, že Tramín červený stejně k dispozici nebyl...
Místo úlevy...
Toalety se nacházejí hned vedle vchodu, přestože ve srovnání s minulostí udělaly krok vpřed co do čistoty, a půl kroku co do vybavenosti, jsou stále řešením umístěné do pivnice z roku 1970. O minimální intimitě při konání potřeby nemůže být ani řeč, alespoň na pánském WC, dámské jsme neměli možnost posoudit. V minulosti poměrně nedávné byly vylámané kliky u kabinek a jediné umyvadlo bez kohoutku, což je nyní napraveno.
Shrnutí - celkový dojem
Prostor „U Tří bříz“ je zejména restaurací pro oběd v polední pracovní přestávce, popřípadě pro klasické posezení u piva. Mimochodem podle vyvěšených diplomů dobře ošetřeného litovelského. Doporučit by se dala i pro nepříliš náročnou rodinnou oslavu, rozhodně však ne pro intimní večeři zamilované dvojice. I když jsme takový pár pro tentokrát nepředstavovali, ani volba mezi hlučným a zakouřeným výčepem verus ohromným sálem, ve kterém jsme seděli sami, neposkytuje právě příjemné prostředí.
Prostějovská restaurace „U Tří bříz“ má dobrou šanci stát se vyhledávanou v případě, že přijde do módy retro styl socialistické éry. I kdyby jídlo bylo famózní, prostory jeho úroveň chtě nechtě nad průměr nemají šanci dostat. V první větě resumé však nejde o žádnou ironii, v bývalé NDR tento styl již slaví úspěchy. Stejně tak ne každý Prostějovan potřebuje nezbytně k obědu luxus. Otázkou je, zda-li stále častější mínění spadají spíše k jídelně, vyhovuje majitelům...
Proto tentokrát udělujeme...
Další chyba na Vápenici.