- 4. říjen 2017
- 2575x
Po hodovém přídavku z minulého vydání pokračuje dnes seriál PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku klasickým dílem, který na stránkách nejčtenějšího regionálního periodika nese pořadové číslo šestnáct. A klasikou přitom zavání i název naší další restaurace, jemuž se gastronomický tým Večerníku podíval na zoubek, tedy lépe řečeno pod pokličku. Na konci letního období se totiž do hlavní role dostalo klasické plzeňské pivo. S radostí lze konstatovat, že originální restaurace v centru Prostějova patří určitě k tomu nejlepšímu, co jsme měli doposud možmost poznat.
A že už toho bylo... Vše odstartovaly dvě pilotní části na konci uplynulého roku, třetí dějství jsme vám přinesli v lednu stávajícího letopočtu, načež druhý měsíc roku 2017 vyplnily hned dva díly, v březnu jsme se premiérově vydali k hostincům. Od té doby pokračujeme v pravidelném rytmu střídání, přičemž výjimkou byly návštěvy pizzerie, podniku pro vegetariány, zahradní restaurace a naposledy tedy monitoringu hodového menu po těch nejznámnějších místech s tímto vyhraněným účelem.
Naposledy také avizujeme, že již brzy se bude bojovat o výhry v rámci ohlášené čtenářské soutěže. Oceňovat budeme také samotné provozovatele. Více se dozvíte v říjnových vydáních.
Kdo by chtěl znát hodnotitele PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, stačí kliknout na www.vecernikpv.cz a příslušný banner, pod kterým se skrývají potřebné informace i všech třináct doposud zveřejněných dílů. Teď už ale pojďme do další restaurace, která si našla své místo na trhu...
Jedna z nejnovějších prostějovských restaurací, jejíž celý oficiální název je poněkud dlouhý a zní Pilsner Urquell Original Restaurant, je veřejností nazývána neformálněji Plzeňskou restaurací. I když funguje již řadu měsíců, stále vyvolává mezi obyvateli města diskuse. A to díky exkluzivnímu umístění, neobvyklému interiéru a na zdejší podmínky i vyšší ceně piva.
Hned po otevření se stala prestižním místem a mnohé rozhovory začínaly otázkou: „Už jsi byl v Plzeňské restauraci?“ Pro její vysokou návštěvnost nebylo lehké zařadit se k těm, kteří „už byli“. Množství hostů a počáteční nevyladěnost obsluhy přinášely problémy, které byly často předmětem kritiky návštěvníků. Proto jsme se do hodnocení nepustili hned v prvních dnech nebo týdnech po otevření, počkali jsme, až se chod restaurace vyladí a problémy odstraní. Asi jako v divadle, kde při premiéře také leccos skřípe, aby se potom hra úspěšně hrála mnoho sezón...
Než se rozhodnete vstoupit...
Jak je naším dobrým zvykem, podíváme se nejprve, co se o Plzeňské restauraci dočteme na internetu. Webové stránky jsou graficky zdařilé a obsahují základní informace o restauraci a její nabídce. Dočteme se, že podnik se nachází v secesním domě postaveném v roce 1912 pro Živnostenskou banku. Někteří si pamatují, že v exkluzivních prostorách se po desítky let nacházelo největší prostějovské papírnictví - NARPA. Po roce 1989 se zde vystřídalo několik nájemců, ale ten současný se do exkluzivních prostor hodí nejlépe.
Webové stránky uvádějí kompletní obsah denního a stálého jídelního a nápojového lístku, takže se můžete do restaurace vydat již předem zorientováni, kterým směrem zaměříte svoji objednávku.
Restaurace otevírá každý den v 11 hodin a končí ve 23 hodin, v pátek a v sobotu o hodinu později.
Interiér
Interiér je v prostějovských poměrech výjimečný již svým stavebním řešením a vysokými okny orientovanými na náměstí T. G. Masaryka a Pernštýnské náměstí. Dominantou restaurace jsou pivovarské rekvizity - dokonale naleštěné i plně funkční měděné tanky a víko pivovarské varné pánve, rovněž měděné, zavěšené nad výčepem naproti vchodu. Ostatní zařízení je prosté, z tmavého dřeva, ale pro pivní restauraci typické. Po levé straně, u výčepu, najdete vysoké kulaté stolky s vysokými židličkami, jinde v restauraci si posedíte u klasických stolů, pokud vás přijde víc, jsou k dispozici i stoly kulaté. Kapacita restaurace je okolo stovky míst. Vzhledem k počtu a velikosti oken nenajdete mnoho stěn, přičemž ty stávající jsou dekorovány dalšími pivovarskými rekvizitami: historickými fotografiemi a také třeba graficky dokonale vyvedenými akciemi pivovarů. V letních měsících je hojně využíváno posezení u stolků na chodníku před restaurací, kam se vejde čtyřicítka hostů.
Co restaurace nabízí...
Kromě poledního menu v ceně od 95 do 125 Kč si můžete vybrat z poměrně rozsáhlého jídelního lístku. Posuďte sami: tři předkrmy (od 92 do 239 Kč), tři polévky (od 35 do 49 Kč), čtyři saláty (od 109 do 149 Kč), pět těstovinových jídel (od 99 do 169 Kč), sedm menších jídel k pivu (od 59 do 89 Kč), třináct hlavních jídel (od smaženého sýra za 95 Kč po téměř kilogramovou porci pečených vepřových žeber za 225 Kč), pět různých 200gramových steaků (od 199 do 339 Kč), z ryb je na jídelníčku losos. K jídlům si můžete vybrat z nabídky šestnácti různých příloh, pokud jste zatoužili po sladké tečce na závěr, jsou vám k dispozici čtyři druhy desertů. Pokud dáváte přednost před sladkou tečkou na zakončení večera něčemu ostřejšímu na vytrávení, budete i v tomto případě spokojeni s nabídkou, a to jak s její šíří, tak cenovou škálou. Nebo si myslíte, že jedenadvacet různých druhů whisky, sedmnáct druhů rumů a sedm různých vodek je málo?! A to se nezmiňujeme o koktejlech, při nichž můžete vzpomínat na minulou - nebo budoucí - dovolenou v Karibiku.
Přiznáme, že oba dáváme přednost vínu před tvrdým alkoholem, nabídka vína není v restauraci příliš široká (a proč by také byla v restauraci zasvěcené Plzeňskému Prazdroji?), ale je kvalitní a není předražená. A co je velmi sympatické a u nás málo obvyklé, lze si objednat i jen skleničku ze zahraničních vín uvedených v menu.
Konečně se dostáváme k tomu hlavnímu nápoji, kterým je v Pilsner Urquell Original Restaurantu samozřejmě plzeňské pivo. Půllitr je za 42 Kč, pokud si dáte tuplák (pro laiky: obsah 1 litru), relativně ušetříte dvě koruny. Jak je dnes v lepších restauracích zvykem, můžete si vybrat, jestli chcete načepovat hladinku, mlíko, šnyt nebo Čochtana. Kromě „Plzně“ si můžete objednat levnějšího „Kozla“ z Velkých Popovic, pro řidiče je k dispozici i Birell (půllitr obou piv je za 33 Kč).
Jak nám chutnalo
Zaměřili jsme se především na hlavní artikl restaurace - Prazdroj. Ochutnali jsme nejprve klasickou hladinku, poté jsme požádali o šnyt a řezané pivo, které v této restauraci dokáží natočit tak, že se obě piva nesmísí, ale ve sklenici zůstanou oddělena. Shledali jsme, že o zlatavý mok je v restauraci dobře postaráno a výčepní svoje řemeslo ovládá.
Zvolili jsme kombinaci tří menších jídel. Smažené cibulové kroužky jsou sice určené k přikusování k pivu, ale dá se na nich leccos pokazit: od zapáchajícího a přepáleného oleje až po nedochucení. Nic z toho se u cibulových kroužků nevyskytlo, proto zmizely z talíře dřív, než nám přinesli horkou pánev s buřty pečenými na černém pivu a řecký salát. Na malý hlad dvou hostů to byla vhodně zvolená kombinace. Řecký salát s fetou a olivami byl připraven a ochucen standardně, ale pánev s buřty v pikantní omáčce můžeme vřele doporučit. Snesli bychom i ostřejší variantu, pokud máte rádi pálivější pokrmy, zkuste požádat obsluhu, v kuchyni vám určitě vyhoví. Časnou večeři jsme zakončili kávou servírovanou ve vkusném nádobí. Chtělo by se napsat i vkusně připravenou. Není zkrátka co vytknout.
Kvalita servisu
V době naší návštěvy byla všechna místa venku obsazena. Uvnitř byla zpočátku obsazena jen asi čtvrtina míst, později hostů přibývalo a při našem odchodu byla kapacita restaurace naplněna z dobré poloviny, venku bylo stále plno.
Obsluhovala nás mladá a pozorná - nutno dodat, že i velmi hezká -servírka. Ochotně nám poradila s výběrem a odpověděla na naše všetečné otázky, například jak načepovat řezané pivo tak, aby vrstvy světlého a tmavého piva ve sklenici zůstaly odděleny. V intervalech, které neobtěžovaly, se zastavila u našeho stolu, aby se zeptala, zda jsme spokojeni a jestli něco nepotřebujeme. Vždy tak činila s milým úsměvem a vkusnou mírou neformálnosti.
Je pravda, že vzhledem k poměrně malému obsazení hosty nebyli číšníci ani kuchaři ve stresu a pohodlně stíhali všechny obsloužit bez čekání.
Místo úlevy...
… se nachází zcela vzadu a vzhledem k tomu, že celý interiér, včetně toalet, je nový, není nic, co by vzhled a pohodu na tomto místě narušovalo. Naprostá čistota a vybavenost těchto prostor se naštěstí staly v posledních letech samozřejmostí. Leckdy již překonávají podobné zahraniční podniky.
Shrnutí - celkový dojem
Podnik podobného typu, tzn. vzhledem neformální restauraci, zaměřenou na kvalitní, byť dražší pivo, Prostějov unese. Je to vidět i na získané popularitě a na obsazenosti míst. Přestože ve městě existují více než čtyři desítky hostinců a restaurací nabízejících polední menu, hodnocený podnik si mezi nimi vydobyl silnou pozici...
V zájmu objektivity je třeba přiznat, že se stále vyskytují stížnosti, jako například, že se na jídlo zejména kolem poledne někdy dlouho čeká, což je přičítáno kapacitě kuchyně, hlavně ale výtahu, kterým se jídlo dopravuje z kuchyně do restaurace. Ke kvalitě jídla jsme mezi svými známými nezaznamenali žádnou připomínku. Při naší návštěvě jsme byli spokojeni... Někomu nevyhovuje, že je na něj vidět z náměstí díky velkým proskleným plochám, někomu vyhovuje, že může sledovat dění na náměstí. Jak praví klasik: Není na světě člověk ten, jenž by se zavděčil lidem všem.
Pilsner Urquell Original Restaurant má exkluzivní polohu a sídlí taktéž v exkluzivním prostředí secesního domu. Interiér odpovídá neformálnosti pivnice a je vkusně zařízen. Je poznat, že jej připravovali a personál školili lidé, kteří mají s tímto druhem podniku zkušenosti. Doufejme, že si udrží svoji úroveň a neupadne do průměru. Takových podniků máme již ve městě dost...
4 hvězdičky
A jak jsme předeslali, na stránkách nejčtenějšího regionálního periodika se v letošním roce našeho dvacátého výročí budete s touto novinkou setkávat stále více pravidelněji. Věříme, že vás zaujme a jeho úroveň bude stoupat. Navíc se bude bojovat o zajímavé výhry. Oceňovat budeme jak samotné provozovatele, tak i čtenáře. Na samém konci pak dojde i na finanční odměny.
Kdo by chtěl znát hodnotitele PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, stačí když klikne na www.vecernikpv.cz a na pravé straně najde příslušný banner, pod kterým se skrývají všechny potřebné informace i tři dříve zveřejněné díly. Teď už ale pojďme do restaurace, „U Tří bříz“ už jsou asi netrpěliví...
...........................................................................
Jako čtvrtý přišel na řadu podnik s názvem:
RESTAURACE U TŘÍ BŘÍZ PROSTĚJOV
FOTO STÁHNOUT Z WEBU
Než se rozhodnete vstoupit...
Tentokrát jsme se vypravili do restaurace, která si slušné renomé získala širokou nabídkou jídel denního menu za více než příznivou cenu a možností konání oblíbených rodinných oslav či firemní večírků. Jmenuje se „U Tří bříz“. Jestli se tam břízy někdy nacházely nebo snad ještě někde v okolí nacházejí, jsme si nikdy dříve nevšimli, a vzhledem k nastupující tmě to nebylo možné zjistit ani v době naší návštěvy. Neformálně je mezi zákazníky používán také název ´Na Kopečku´, dříve bylo vžité ještě označení ´V Sakristii´, neboť nedaleko je kostel sv. Petra a Pavla.
Restaurace je umístěna v přízemí nemovitosti postavené v sedmdesátých letech minulého století. Provozovány jsou zde i takzvané objekty občanské vybavenosti, tedy obchody a restaurace. Nejlepším řešením je přijít pěšky, poměrně velké parkoviště v bezprostřední blízkosti totiž slouží hlavně obyvatelům přilehlého domu, a jen výjimečně tak naleznete místo k zaparkování.
Jak se stalo naším zvykem, nejprve jsme si chtěli prohlédnout internetové stránky. Přestože na nich existuje odkaz Menu PV, web hlásil: „stránka nebyla nalezena“. Náhoda to nebyla, ani opakované vyhledání v příštích dnech nepřineslo jiný výsledek. Z tohoto důvodu naše příprava tentokrát spočívala „pouze“ v absolvování rodinných oslav kulatých narozenin příbuzenstva a několika večeří při příležitosti výročních schůzí turistického oddílu...
Interiér
Vstupujeme vchodem řešeným ve stylu architektury z dob vzniku stavby. Vítají nás skleněné tabule v chladných hliníkových rámech, načež se dále ubíráme chodbou kolem záchodů, kterou se snaží „zútulnit“ reklamní panely s fotografiemi obložených mís z produkce restaurace. Dostáváme se do části, která by se dala nazvat výčepem. Po levé straně se nachází nejprve z poloviny zavřený salonek pro patnáct až dvacet osob i docela estetický barový pult s pípou. Zbytek místnosti je zařízen jednoduchým vybavením běžného výčepu. Při naší návštěvě zde bylo poněkud nakouřeno. Nekritizujeme to, myslíme si, že každý hospodský má mít právo rozhodnout se, jaké zařízení bude provozovat, stejně tak každý návštěvník má mít právo rozhodnout se, kam půjde. Po 30. květnu 2017 však bude rozhodnuto za hospodské i návštěvníky... Naše návštěva proběhla večer, v poledne je zde kouření zakázáno.
Architekturu sedmdesátých let nezapřou ani další prostory restaurace. Velký sál byl budován pro racionální nasycení masového množství strávníků, nikolv pro zážitkovou gastronomii v intimním prostředí. Ve stejném duchu jsou řešeny i salonky - sklo, hliník, dlažba, strohost stěn...
Co restaurace nabízí...
O nabídce poledního menu je zmínka v úvodu, výběr v příznivých cenových relacích je pravidelně obměňován. Poutač umístěný na chodníku u silnice láká projíždějící motoristy na jednu nebo dvě akce dne. O návštěvníky zřejmě nouze nebude...
Stálý jídelní lístek, ze kterého jsme čerpali, je obsáhlý, nabízí dvanáct druhů jídel z vepřového masa, třináct z kuřecího masa, šest druhů pokrmů z ryb, devět bezmasých jídel a půltucet druhů zeleninových salátů pojatých jako hlavní chod, přílohové jsou pak uvedeny samostatně.
Všechny restaurace nemusí nabídkou uspokojit pana Pohlreicha, ale zde by se asi vyřádil. Hovězí maso úplně chybí, s ním zřejmě i klientela se zájmem o jídlo vyšší cenové relace. Pozastavili jsme se ale nad tím, že všechna bezmasá jídla jsou jen smažená. Dopředu litujeme vegetariánsky orientované návštěvníky a ty děti, které maso v oblibě také právě nemají.
Zkrátka jídelní lístek jako poplatný době vzniku restaurace... I názvy jídel tomu odpovídají, naštěstí jsou pod vznešenými názvy uvedeny hlavní ingredience, ze kterých se příslušný chod skládá. Alespoň něco, co v sedmdesátých letech vůbec nebývalo zvykem. A ještě jedna změna. V části věnované rybám jsou kromě (mraženého) filé dvě jídla z lososa, který je také výdobytkem porevoluční doby. Tedy ne že by tehdy neexistoval, jen prostě v tuzemsku nebyl...
Chcete-li oběd nebo večeři zakončit sladkou tečkou a nejste-li právě milovníkem zmrzlinových pohárů se šlehačkou, máte smůlu. Nebo vlastně štěstí, ušetříte svému tělu značnou dávku kalorií.
Na jídelním lístku jsme objevili jen vína rozlévaná. V daný moment nám to vyhovovalo vzhledem k tomu, že jeden z nás přijel autem. Restaurace sice disponuje také nabídkou lahvových vín, avšak díky zkušenosti z nedávné rodinné oslavy jsme věděli, že sortiment není široký a nevychlazená vína mnoho potěšení konzumentům nepřinesla.
Jak nám chutnalo
Předkrmy „U Tří bříz“ nevedou, takže jsme tentokrát měli jednodušší rozhodování a mohli hned přistoupit k hlavnímu chodu. Po krátké poradě s vrchním jsme zamítli jeho doporučení smažených jídel a zvolili sami. Objednali jsme jedenkrát kapsu Venecia, a to z kuřecích prsou plněných italskou šunkou, sušenými rajčaty a sýrem, druhá objednávka zněla na Kosířskou jehlu, což představoval špíz s kousky vepřového masa, slaninou, cibulí a klobásou. Pomineme-li dnes už velice „retro“ znějící nic neříkající názvy a univerzální oblohu ze syrové zeleniny, ze které guru české gastronomie Zdeněk Pohlreich leze po zdech, bylo jídlo velmi slušné, i když ne nijak mimořádné. Hlad byl zahnán, žaludek si nestěžoval, druhý den si však už nevzpomenete, co že jste to vlastně jedli...
K lítosti druhé motorizované poloviny mohl jen jeden z nás ochutnat zmíněná rozlévaná vína. Volba padla na červený Portugal a Tramín, který, jak se ukázalo, došel a byl po dohodě nahrazen odrůdou Chardonnay. Káva představovala restaurační standard.
Kvalita servisu
Personál byl přátelský, ale nikoliv nevhodně familiární. Vrchní několikrát nevtíravě položil dotaz, zda něco nepotřebujeme, vždy včas, abychom si objednali další nápoje. Humornou situaci jsme zažili s jinak ochotnou číšnicí. Podle vyšitého znaku na vestě ški zřejmě o učnicí, která místo objednaného Tramínu červeného přinesla červené víno, ale poté, co jsme si vyjasnili terminologii, sama zčervenala a asi osmkrát se nám omluvila. Paradoxem bylo, že Tramín červený stejně k dispozici nebyl...
Místo úlevy...
Toalety se nacházejí hned vedle vchodu, přestože ve srovnání s minulostí udělaly krok vpřed co do čistoty, a půl kroku co do vybavenosti, jsou stále řešením umístěné do pivnice z roku 1970. O minimální intimitě při konání potřeby nemůže být ani řeč, alespoň na pánském WC, dámské jsme neměli možnost posoudit. V minulosti poměrně nedávné byly vylámané kliky u kabinek a jediné umyvadlo bez kohoutku, což je nyní napraveno.
Shrnutí - celkový dojem
Prostor „U Tří bříz“ je zejména restaurací pro oběd v polední pracovní přestávce, popřípadě pro klasické posezení u piva. Mimochodem podle vyvěšených diplomů dobře ošetřeného litovelského. Doporučit by se dala i pro nepříliš náročnou rodinnou oslavu, rozhodně však ne pro intimní večeři zamilované dvojice. I když jsme takový pár pro tentokrát nepředstavovali, ani volba mezi hlučným a zakouřeným výčepem verus ohromným sálem, ve kterém jsme seděli sami, neposkytuje právě příjemné prostředí.
Prostějovská restaurace „U Tří bříz“ má dobrou šanci stát se vyhledávanou v případě, že přijde do módy retro styl socialistické éry. I kdyby jídlo bylo famózní, prostory jeho úroveň chtě nechtě nad průměr nemají šanci dostat. V první větě resumé však nejde o žádnou ironii, v bývalé NDR tento styl již slaví úspěchy. Stejně tak ne každý Prostějovan potřebuje nezbytně k obědu luxus. Otázkou je, zda-li stále častější mínění spadají spíše k jídelně, vyhovuje majitelům...
Proto tentokrát udělujeme...
Další chyba na Vápenici.