- 8. červenec 2017
- 3271x
Již potřetí v rámci stále více oblíbenějšího seriálu PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku o jídle a pití nahlížíme pod pokličku místních hostinců. Jak je totiž známo, celý monitoring kolem gurmánství je rozdělen na dvě samostatné, vedle sebe probíhající části. Díváme se totiž „na zoubek“ nejen regionálním restauracím, ale chceme uspokojit i ty z vás, kteří si raději zajdou spíše na pivo než na večeři do komfortnější restaurace. A před nedávnem jsme dokonce premiérově navštívili také pizzerii, což nemusí být poslední nečekané překvapení... Ve svém dvanáctém pokračování, které bude na jistý čas poslední, neboť během prázdninového období jsme až na jednu výjimku vyhlásili letní přestávku. Pokračovat v plné polní pak budeme opět od září.
Navíc už se bude bojovat o avizované výhry v rámci čtenářské soutěže. Oceňovat budeme také samotné provozovatele.
Kdo by chtěl znát hodnotitele PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, stačí kliknout na www.vecernikpv.cz a příslušný banner, pod kterým se skrývají nejen potřebné informace, ale i dříve zveřejněné díly.
Teď už ale pojďme do tradičního hostince, do něhož Prostějované chodí už po několik generací...
Jako dvanáctý přišel na řadu podnik s názvem: RESTAURACE U DITTRICHŮ PROSTĚJOV
Než začneme...
Dnešní hodnocení vás zavede do části města, kde jsme dosud známkování neprováděli. Ve Vrahovické ulici, na dohled od železničního přejezdu a autobusového nádraží, se nachází další ze „stoletých“ prostějovských hostinců, hostinec U Dittrichů. Oficiální název sice zní „restaurace a penzion“, ale jak jsme vysvětlili už v hodnocení Besedy, zařazujeme podniky, ve kterých se kromě poledního menu nevaří a kde se scházejí odpoledne a večer hosté na pivo a na kus řeči, popřípadě na cigaretu, mezi hostince.
Jak praví Místopis prostějovských hostinců a spolkových domů, koncesi k „provozování činnosti hostinské a výčepnické, k podávání jídel a držení dovolených her“ získal Robert Dittrich již v roce 1909. Tehdy provozoval pouze jednopodlažní podnik, patro bylo přistavěno až v roce 1933. Od té doby je provozována hostinská činnost v nezměněné podobě dodnes.
Hostinec zažil slavnější i méně slavná období. K těm prvním patřila léta poválečná s domácími plesy a vyhlášenými Silvestry nebo doby, kdy denně pěšky proudily Vrahovickou (tehdy Fučíkovou) ulicí stovky pracovníků z Agrostroje, Slévárny nebo OP, mnozí z nich zaskočili „na jedno“ k Dittrichům.
Tehdy samozřejmě hostinec provozovaly Restaurace a jídelny, dnes se o něj opět starají potomci rodiny Dittrichů, kterým byl vrácen v restituci.
Na webu kromě provozovatelů, otevírací doby (pondělí až pátek 11-23 hodin, sobota 18-23 hodin, v neděli zavřeno) a informace na Pivním deníčku, že v roce 2013 si hodnotitel dal dvě piva, prostředí ho nezaujalo, ale pivo bylo výborné, nenajdete nic dalšího... Vlastně najdete; v hostinci si můžete zahrát kulečník nebo šipky, v létě můžete posedět na zahrádce (tu jsme nenašli, možná proto, že v květnu, při naší návštěvě ještě nebylo úředně léto) a k dispozici je také levné ubytování se společným sociálním zařízením v patře.
Co ovšem postrádáme, je možnost podívat se prostřednictvím internetu na denní menu. Dlouhou dobu až měsíce, možná roky bylo možné na webu menicka.cz posoudit, co připravili U Dittrichů k obědu. A tak podle toho, která z nabídek místních restaurací a hostinců nejlépe vyhovuje okamžité chuti strávníka, se rozhodnout, kam zajít. V posledních týdnech to v případě Dittrichů možné není a můžete se dočíst jen „pro tento den nebylo zadáno menu“. Určitě to má nějaký důvod, ale neoslabuje to hostinec v konkurenci těch, jejichž polední menu na internetu naleznete?
Od exteriéru k interiéru
Hostinec nelze přehlédnout, je dominantní jednopatrovou budovou na rohu Vrahovické ulice a Přemyslovky. Po několika schodech se dostáváme ke vstupním dveřím, jen na okamžik nás zarazí (ne úplně neobvyklé) upozornění, že se jedná o klubové zařízení, a co musíme splňovat, abychom byli vpuštěni. Vypadáme poměrně slušně a zachovale, takže vstupujeme bez problémů.
Hned na prvním kroku nás uvítá odér typický pro klasické „čtyřky“, tedy hostince 4. cenové skupiny a určitě i klasické hospody z dob před zavedením cenových skupin ve znárodněných hostincích. Je to blíže nedefinovatelná směs vůně piva, cigaretového kouře, možná jídla z poledního menu. Naštěstí v tomto případě chybí kdysi obvyklý pach WC...
Z ulice vstupujete do výčepu se dvěma stoly a malým stolkem označeným jako „služební“, odtud se vchází do hlavního sálu.
Vybavení očividně hodně pamatuje a celkový interiér je dokonalé „retro“, včetně obložení z tmavého dřeva, zelených stěn vymalovaných válečkem a série fotografií fotbalových mužstev, a to zřejmě z dob, kdy se v sousedství na místě nynějšího autobusového nádraží nacházelo fotbalové hřiště. Dokonalý retro styl narušuje pouze plochá televizní obrazovka na čelní stěně, umístěná vysoko, aby na ni bylo vidět ode všech stolů. Vpravo je vidět otevřenými dveřmi sál s kulečníkem a stolem pro hráče.
Nabídka nápojů a jejich kvalita
Pivem je hostinec zásobován z jednoho distribučního „hnízda“, takže v nabídce naleznete světlou a tmavou desítku Zubr, Holbu desítku a dvanáctku z hanušovického pivovaru i třináctku Gustav z Litovle.
Vyzkoušeli jsme černou desítku Zubr a dvanáctku Holbu, která, jak jsme si všimli u ostatních stolů, je hosty dost žádaná. Obě piva nás uspokojila, byla správně ošetřená i vychlazená, oku lahodila, zvláště u Holby, vysoká hustá pěna.
Jiné nápoje jsme si neobjednali, ale podle objednávek od sousedních stolů jsme viděli, že obvyklé a nejžádanější druhy lihovin jsou hostům k dispozici. Speciality v podobě karibských rumů nebo jednodruhových whisek jsme zde nehledali. Zřejmě by ani nešly na odbyt...
Něco k zakousnutí?
Možností je U Dittrichů o něco víc než v námi dosud hodnocených hostincích. Kromě obligátního utopence a nakládaného hermelínu si můžete dát tlačenku s cibulí, rybí očka, chléb se sádlem a škvarky, klobásu, dokonce i polévku z poledního menu. Tento rozšířený výběr, i když ne příliš velký, nás potěšil.
Objednali jsme si tlačenku, označenou jako domácí, což byl obchodní název, ne že by byla vyrobena v místní kuchyni, a očka, z nichž se vyklubaly sleďové závitky. Jak tlačenka, tak očka nám opravdu chutnaly a klidně bychom zvládli další porci. Jen toho chleba mohlo být o něco víc.
Kvalita servisu
Celý lokál, včetně výčepu, stačila obsloužit jedna servírka. Nevšimli jsme si, že by někdo musel čekat na další pivo nebo na objednané „panáky“. Ani jsme nebyli vystaveni tlaku na urychlení konzumace.
Zároveň jsme postrádali alespoň trochu srdečnosti v jednání servírky. A nejen k nám, jako lidem, kteří se vidí poprvé v životě, ale nezpozorovali jsme přátelštější přístup ani vůči štamgastům. Ale třeba je v hostinci nová a vzájemně k sobě ještě nenašli cestu, nebo právě neměla tu správnou náladu...
Místo úlevy...
Místo úlevy je označeno šipkou v místnosti s výčepem a chodbou vedoucí na dvorek se dostanete k trojici dveří se symboly panáčků (dvoje dveře) a panenky (poslední dveře). Umyvadlo pro všechny je na chodbě. Řešení je to trochu neobvyklé, ale ničemu nevadí. Čistota toalet byla při naší podvečerní návštěvě slušná, i když z nároků kladených na toto zařízení v restauracích i v tomto bodě slevujeme, nečekáme zářivou bělost ani vůni v ovzduší.
Shrnutí - celkový dojem
Hostinec U Dittrichů je hostinec nadčasový. Pokud by vás někdo uvnitř probudil z hlubokého spánku, nepoznáte, ve kterém období dvacátého století se nacházíte.
Víme, že je velmi těžké provozovat restauraci a hospodu tak, aby na sebe vydělala, bez poledního menu je to téměř úplně vyloučené. A vydělat tolik, aby zbylo na investice do modernizace je i ve vlastním objektu, kde nemusíte platit nájem, velmi, velmi těžké. Zvláště když vás doba připravila o hlavní zdroj hostů a místo proudících davů dělníků se kolem řítí proudy aut.
Pokud bude číst toto hodnocení někdo od filmu, máme pro něj tip: budete-li shánět hospodu pro film odehrávající se kdykoliv ve dvacátém století, zde máte interiér, který můžete bez úprav použít. Stačí sundat televizní obrazovku...
5 hvězd – EXCELENTNÍ
Mimořádný zážitek, široká nabídka i kvalita čepovaných piv nemá chybu, stejně jako nabídka malých jídel k zakousnutí. Přátelský personál, originální interiér je bonusem. Nechce se vám odtud odejít. PROSTĚJOVSKÝ Večerník vřele doporučuje.
4 hvězdy - VELMI DOBRÉ
Slušná nabídka piv (čtyři a více), obsluhu její práce viditelně těší, je rychlá a vstřícná. Pořádek a čistota v lokále i na WC je samozřejmostí. Výběr z několika malých jídel k zakousnutí. Stylové vybavení. Bez obav, že si trhnete ostudu, lze sem pozvat i vzácné hosty.
3 hvězdy – DOBRÉ
Průměr po všech stránkách. Dva až tři druhy piva na čepu, čisté trubky, personál se snaží, k pivu dostanete i něco málo k zakousnutí, ale moc vybírat si nemůžete. Čistota sociálních zařízení ujde i v pozdějších hodinách. Ale jakoby tomu něco málo ve všech směrech chybělo...
2 hvězdy – SNESITELNÉ
Prakticky žádný výběr piva, obsluha se tváří otráveně, v nabídce nic k zakousnutí - skládanky a brambůrky se nepočítají... Prostředí WC je na hraně použitelnosti. A tak stěží zde strávíte příjemný večer, opakovaně už vůbec ne. Navštívit jednou a v krizi stačí.
1 hvězda – VYHNĚTE SE
Pivo mizerné, stejně jako vzhled lokálu a čistota záchodů. Najíst se není z čeho, obsluha nevlídná a neochotná, jako bonus mohou sloužit obtěžující opilci. Hospoda akceptovatelná snad jen jako první pomoc před smrtí z dehydratace. Dobrá rada: odtud rychle pryč.
A jak jsme předeslali, na stránkách nejčtenějšího regionálního periodika se v letošním roce našeho dvacátého výročí budete s touto novinkou setkávat stále více pravidelněji. Věříme, že vás zaujme a jeho úroveň bude stoupat. Navíc se bude bojovat o zajímavé výhry. Oceňovat budeme jak samotné provozovatele, tak i čtenáře. Na samém konci pak dojde i na finanční odměny.
Kdo by chtěl znát hodnotitele PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, stačí když klikne na www.vecernikpv.cz a na pravé straně najde příslušný banner, pod kterým se skrývají všechny potřebné informace i tři dříve zveřejněné díly. Teď už ale pojďme do restaurace, „U Tří bříz“ už jsou asi netrpěliví...
...........................................................................
Jako čtvrtý přišel na řadu podnik s názvem:
RESTAURACE U TŘÍ BŘÍZ PROSTĚJOV
FOTO STÁHNOUT Z WEBU
Než se rozhodnete vstoupit...
Tentokrát jsme se vypravili do restaurace, která si slušné renomé získala širokou nabídkou jídel denního menu za více než příznivou cenu a možností konání oblíbených rodinných oslav či firemní večírků. Jmenuje se „U Tří bříz“. Jestli se tam břízy někdy nacházely nebo snad ještě někde v okolí nacházejí, jsme si nikdy dříve nevšimli, a vzhledem k nastupující tmě to nebylo možné zjistit ani v době naší návštěvy. Neformálně je mezi zákazníky používán také název ´Na Kopečku´, dříve bylo vžité ještě označení ´V Sakristii´, neboť nedaleko je kostel sv. Petra a Pavla.
Restaurace je umístěna v přízemí nemovitosti postavené v sedmdesátých letech minulého století. Provozovány jsou zde i takzvané objekty občanské vybavenosti, tedy obchody a restaurace. Nejlepším řešením je přijít pěšky, poměrně velké parkoviště v bezprostřední blízkosti totiž slouží hlavně obyvatelům přilehlého domu, a jen výjimečně tak naleznete místo k zaparkování.
Jak se stalo naším zvykem, nejprve jsme si chtěli prohlédnout internetové stránky. Přestože na nich existuje odkaz Menu PV, web hlásil: „stránka nebyla nalezena“. Náhoda to nebyla, ani opakované vyhledání v příštích dnech nepřineslo jiný výsledek. Z tohoto důvodu naše příprava tentokrát spočívala „pouze“ v absolvování rodinných oslav kulatých narozenin příbuzenstva a několika večeří při příležitosti výročních schůzí turistického oddílu...
Interiér
Vstupujeme vchodem řešeným ve stylu architektury z dob vzniku stavby. Vítají nás skleněné tabule v chladných hliníkových rámech, načež se dále ubíráme chodbou kolem záchodů, kterou se snaží „zútulnit“ reklamní panely s fotografiemi obložených mís z produkce restaurace. Dostáváme se do části, která by se dala nazvat výčepem. Po levé straně se nachází nejprve z poloviny zavřený salonek pro patnáct až dvacet osob i docela estetický barový pult s pípou. Zbytek místnosti je zařízen jednoduchým vybavením běžného výčepu. Při naší návštěvě zde bylo poněkud nakouřeno. Nekritizujeme to, myslíme si, že každý hospodský má mít právo rozhodnout se, jaké zařízení bude provozovat, stejně tak každý návštěvník má mít právo rozhodnout se, kam půjde. Po 30. květnu 2017 však bude rozhodnuto za hospodské i návštěvníky... Naše návštěva proběhla večer, v poledne je zde kouření zakázáno.
Architekturu sedmdesátých let nezapřou ani další prostory restaurace. Velký sál byl budován pro racionální nasycení masového množství strávníků, nikolv pro zážitkovou gastronomii v intimním prostředí. Ve stejném duchu jsou řešeny i salonky - sklo, hliník, dlažba, strohost stěn...
Co restaurace nabízí...
O nabídce poledního menu je zmínka v úvodu, výběr v příznivých cenových relacích je pravidelně obměňován. Poutač umístěný na chodníku u silnice láká projíždějící motoristy na jednu nebo dvě akce dne. O návštěvníky zřejmě nouze nebude...
Stálý jídelní lístek, ze kterého jsme čerpali, je obsáhlý, nabízí dvanáct druhů jídel z vepřového masa, třináct z kuřecího masa, šest druhů pokrmů z ryb, devět bezmasých jídel a půltucet druhů zeleninových salátů pojatých jako hlavní chod, přílohové jsou pak uvedeny samostatně.
Všechny restaurace nemusí nabídkou uspokojit pana Pohlreicha, ale zde by se asi vyřádil. Hovězí maso úplně chybí, s ním zřejmě i klientela se zájmem o jídlo vyšší cenové relace. Pozastavili jsme se ale nad tím, že všechna bezmasá jídla jsou jen smažená. Dopředu litujeme vegetariánsky orientované návštěvníky a ty děti, které maso v oblibě také právě nemají.
Zkrátka jídelní lístek jako poplatný době vzniku restaurace... I názvy jídel tomu odpovídají, naštěstí jsou pod vznešenými názvy uvedeny hlavní ingredience, ze kterých se příslušný chod skládá. Alespoň něco, co v sedmdesátých letech vůbec nebývalo zvykem. A ještě jedna změna. V části věnované rybám jsou kromě (mraženého) filé dvě jídla z lososa, který je také výdobytkem porevoluční doby. Tedy ne že by tehdy neexistoval, jen prostě v tuzemsku nebyl...
Chcete-li oběd nebo večeři zakončit sladkou tečkou a nejste-li právě milovníkem zmrzlinových pohárů se šlehačkou, máte smůlu. Nebo vlastně štěstí, ušetříte svému tělu značnou dávku kalorií.
Na jídelním lístku jsme objevili jen vína rozlévaná. V daný moment nám to vyhovovalo vzhledem k tomu, že jeden z nás přijel autem. Restaurace sice disponuje také nabídkou lahvových vín, avšak díky zkušenosti z nedávné rodinné oslavy jsme věděli, že sortiment není široký a nevychlazená vína mnoho potěšení konzumentům nepřinesla.
Jak nám chutnalo
Předkrmy „U Tří bříz“ nevedou, takže jsme tentokrát měli jednodušší rozhodování a mohli hned přistoupit k hlavnímu chodu. Po krátké poradě s vrchním jsme zamítli jeho doporučení smažených jídel a zvolili sami. Objednali jsme jedenkrát kapsu Venecia, a to z kuřecích prsou plněných italskou šunkou, sušenými rajčaty a sýrem, druhá objednávka zněla na Kosířskou jehlu, což představoval špíz s kousky vepřového masa, slaninou, cibulí a klobásou. Pomineme-li dnes už velice „retro“ znějící nic neříkající názvy a univerzální oblohu ze syrové zeleniny, ze které guru české gastronomie Zdeněk Pohlreich leze po zdech, bylo jídlo velmi slušné, i když ne nijak mimořádné. Hlad byl zahnán, žaludek si nestěžoval, druhý den si však už nevzpomenete, co že jste to vlastně jedli...
K lítosti druhé motorizované poloviny mohl jen jeden z nás ochutnat zmíněná rozlévaná vína. Volba padla na červený Portugal a Tramín, který, jak se ukázalo, došel a byl po dohodě nahrazen odrůdou Chardonnay. Káva představovala restaurační standard.
Kvalita servisu
Personál byl přátelský, ale nikoliv nevhodně familiární. Vrchní několikrát nevtíravě položil dotaz, zda něco nepotřebujeme, vždy včas, abychom si objednali další nápoje. Humornou situaci jsme zažili s jinak ochotnou číšnicí. Podle vyšitého znaku na vestě ški zřejmě o učnicí, která místo objednaného Tramínu červeného přinesla červené víno, ale poté, co jsme si vyjasnili terminologii, sama zčervenala a asi osmkrát se nám omluvila. Paradoxem bylo, že Tramín červený stejně k dispozici nebyl...
Místo úlevy...
Toalety se nacházejí hned vedle vchodu, přestože ve srovnání s minulostí udělaly krok vpřed co do čistoty, a půl kroku co do vybavenosti, jsou stále řešením umístěné do pivnice z roku 1970. O minimální intimitě při konání potřeby nemůže být ani řeč, alespoň na pánském WC, dámské jsme neměli možnost posoudit. V minulosti poměrně nedávné byly vylámané kliky u kabinek a jediné umyvadlo bez kohoutku, což je nyní napraveno.
Shrnutí - celkový dojem
Prostor „U Tří bříz“ je zejména restaurací pro oběd v polední pracovní přestávce, popřípadě pro klasické posezení u piva. Mimochodem podle vyvěšených diplomů dobře ošetřeného litovelského. Doporučit by se dala i pro nepříliš náročnou rodinnou oslavu, rozhodně však ne pro intimní večeři zamilované dvojice. I když jsme takový pár pro tentokrát nepředstavovali, ani volba mezi hlučným a zakouřeným výčepem verus ohromným sálem, ve kterém jsme seděli sami, neposkytuje právě příjemné prostředí.
Prostějovská restaurace „U Tří bříz“ má dobrou šanci stát se vyhledávanou v případě, že přijde do módy retro styl socialistické éry. I kdyby jídlo bylo famózní, prostory jeho úroveň chtě nechtě nad průměr nemají šanci dostat. V první větě resumé však nejde o žádnou ironii, v bývalé NDR tento styl již slaví úspěchy. Stejně tak ne každý Prostějovan potřebuje nezbytně k obědu luxus. Otázkou je, zda-li stále častější mínění spadají spíše k jídelně, vyhovuje majitelům...
Proto tentokrát udělujeme...