- 8. červen 2017
- 6710x
Už devátým dílem pokračuje seriál PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, který má za cíl podívat se na zoubek nejen regionálním restauracím, ale také místním hostincům. Vše odstartovaly dvě pilotní části na konci uplynulého roku, třetí dějství jsme vám přinesli v lednu stávajícího letopočtu, načež druhý měsíc roku 2017 vyplnily hned dva díly a v březnu jsme se premiérově vydali k hostincům. Od té doby probíhá pravidelné střídání. A jak jsme už několikrát předeslali, na stránkách nejčtenějšího regionálního periodika se budete v letošním roce našeho dvacátého výročí s touto novinkou setkávat stále více, konkrétně až do letních prázdnin vždy v lichém čísle. Věříme, že vás tato novinka zaujme a jeho úroveň bude stoupat. Navíc se bude bojovat i o zajímavé výhry. Oceňovat budeme jak samotné provozovatele, tak i čtenáře. A to už velmi brzy...
Kdo by chtěl znát hodnotitele PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, stačí, když klikne na www.vecernikpv.cz a příslušný banner, pod kterým se skrývají potřebné informace i všechny pětice dříve zveřejněných dílů. Teď už ale pojďme do další restaurace...
Jako devátý přišel na řadu podnik s názvem: RESTAURACE U BÍLÉHO KONÍČKA PROSTĚJOV
Než se rozhodnete vstoupit...
Prostějovskou veřejnost nedávno zaujala podivná kauza, které se věnoval na svých stránkách i Večerník. Na místě, kde po řadu let fungovalo vietnamské bistro (Žižkovo náměstí, vedle spořitelny), vznikla po stavebních úpravách nová restaurace, která byla vzápětí uzavřená, načež veřejností kolovaly nejrůznější fámy, proč tomu tak bylo... Nicméně restaurace je již pár týdnů opět v provozu. Šli jsme náhodou kolem při jejím slavnostním otevření. Venku zdarma čepovali pivo a nabízeli jednohubky. Uvnitř bylo plno a bez rezervace místa jsme neměli šanci se posadit.
Nějakou dobu jsme počkali, než se provoz zaběhne, abychom se vrátili, abychom vám podali zprávu, jak na nás zapůsobila.
Na internetových stránkách jsme našli jen přehled čepovaných piv na stránkách Pivního deníčku. Jinak se podoba zřejmě teprve tvoří. A tak musíte jít na meníčka.cz podívat na složení denního menu, kde však zase není uvedena otevírací doba...
Restaurace prošla důkladnou přestavbou a vše zvenčí i uvnitř voní novotou. Prosklenými výklady řešenými tak, aby zapadaly do architektonického stylu okolí, vidíte až do interiéru. Vchází se netypicky z průjezdu vlevo. Někdo na chvíli znejistí, když nemůže najít vchod, ale vyhráno má poté, co zahlédne upozornění na vstup do podniku.
Interiér
Počínaje druhými vstupními skleněnými dveřmi je celý interiér řešený moderně a minimalisticky. Skýtá tři možnosti, kam se posadit. Buď do menší místnosti hned vpravo od vchodu, kam se vešly čtyři stoly, či sejít po pár schůdcích do levé místnosti se dvěma stoly, nebo se posadit v hlavní části. V jejím čele vévodí nablýskaný měděný výčepní pult a všechno, co k provozu restaurace patří.
Pokud vás přijde víc a domluvíte se s personálem, ochotně vám stoly srazí k sobě.
Co restaurace nabízí...
Především by se mělo mluvit o pivu, neboť patronem podniku je Pivovar Litovel. A výběr litovelských piv na čepu je opravdu široký: jedenáctky Granát, Moravan, kvasnicové a zelený ležák Patrik; dvanáctka Premium, dvě třináctky - polotmavý speciál Gustav a extra chmelená; patnáctistupňové Ale a pro ty, kteří musí pivo bez alkoholu, je k dispozici Černý citron, ten je dostupný i ve třináctistupňové variantě.
Víno, které je v tomto podniku až druhé na řadě, je z Lechovic. Tamní vinařství zřejmě má v prostějovském regionu hodně aktivního dealera a nejlepší dodací podmínky, neboť s tímto vínem se setkáváme téměř na každém kroku.
Co se týká jídla, je samozřejmě nabízeno polední menu, bez něho může restaurace těžko přežít. V pozdějších hodinách si vybíráte z jídelního lístku, nápadně podobnému tomu, ze kterého si vybíráte „U Ječmínka“. A podobnému nejen grafikou, ale i obsahem. Najdete zde ale i speciality, které tam nemají jako ku příkladu lososový tatarský biftek, sadu steaků včetně toho z pravé svíčkové a z lososa nebo grilované žampiony plněné pivním sýrem.
Jak nám chutnalo
Začali jsme - jak jinak - pivem. Zelené vzniklo sice původně v Irsku k oslavě svátku sv. Patrika (17. března), ale stalo se tak populárním, že se propaguje také k oslavě Velikonoc, jara a přírody vůbec. Překonali jsme nedůvěru k nezvyklé barvě a radíme vám totéž. Je sice o něco dražší než jiná piva, ale jaro se přece sluší nějak oslavit.
Jako další pivní chod jsme zvolili polotmavý speciál třináctku Gustav, vlajkovou loď litovelského pivovaru. Věděli jsme, že jsou v Litovli na toto pivo hrdí, a ani nás tentokrát nezklamalo, ostatně jako kdykoliv jindy. A protože jsme cítili, že naše pivní kapacita není ještě vyčerpána, objednali jsme si kvasnicovou jedenáctku. Možná není špatná, ale měli jsme s ní začít a ne končit, jako třetí v pořadí nás nezaujala.
K jídlu jsme si objednali kuřecí křídla v pikantní variantě. Porce byla natolik poctivá, že uspokojila hlad obou hodnotitelů, a natolik pikantní, že uspokojila i jejich chuť. Velký hlad by si asi žádal celou porci, ale pokud se nechcete večer přejíst, klidně se rozdělte. Radu „večeři dej nepříteli“ jsme nevyslechli, jednak žádný nebyl poblíž a jednak bychom byli sami o hladu. A to také není úplně zdravé.
Mimo tuto plánovanou návštěvu jsme se zde ještě předtím neformálně a opakovaně zastavili na poledním menu, které nás uspokojilo množstvím i kvalitou. Na výběr jsou každý den čtyři varianty a polévku dostanete na stůl v polévkové míse, takže si každý nabere množství podle svého přání. Dámy a menší jedlíky potěší možnost objednat si poloviční porci.
Kvalita servisu
Obsluhovala nás mladá číšnice, která zvládala svou roli s úsměvem. Nečinilo jí potíže promluvit pár vtipných vět s hosty dřívějšího data narození, a když před nás omylem postavila dvě sklenice, které patřily na jiný stůl, ve vteřině a s úsměvem i omluvou svoji chybu napravila. Profesionální a vstřícná obsluha vůbec je devizou této restaurace. Doufejme, že jí to vydrží...
Místo úlevy...
Pivnice byla v době naší návštěvy otevřená pouhý měsíc a bylo by podivné, kdyby toalety nevypadaly jako nové. Můžeme konstatovat, že tak vypadaly. Prostor jim vymezený je úsporný, ale nestalo se nám, že bychom museli čekat, až se uvolní místo.
Shrnutí - celkový dojem
V centru přibyl další podnik, kam můžete zajít na oběd a budete rychle obslouženi. Jídlo je na slušné úrovni, co se porcí i kvality týká. Za cenu poledního menu nemůžete čekat kulinářské zázraky, ale zklamáni nebudete. Navštívili jsme podnik několikrát a nesetkali jsme se s kolísáním kvality jídla ani servisu, což se o všech restauracích říct nedá.
Prostředí je čisté, v důsledku jednoduchého interiéru zanechává tak trochu chladný dojem. Na někoho nezvykle působí volný a ničím nestíněný průhled na náměstí, a to jak od stolu, tak z chodníku do restaurace. Někteří Prostějované se vyjadřují, že se cítí jako v akváriu, zvláště večer, kdy je interiér osvícený.
Pivnice U Bílého koníčka uspokojí takového hosta, který si zajde na oběd nebo na večeři, i toho, který dá přednost konzumaci prémiového piva v kulturním prostředí. Pivovar Litovel se stará o skutečně reprezentativní nabídku svých produktů, jídlo je slušné, ale nikoliv mimořádné. Hlučná pivní parta si asi zvolí více neformální prostředí.
CO ZNAMENÁ CO!
5 hvězd – EXCELENTNÍ
Nemělo to jedinou chybu. Jídlo, obsluha, prostředí i další služby na vysoké úrovni. Ani při opakované návštěvě se nenašlo nic, co by nás zarazilo. PROSTĚJOVSKÝ Večerník vřele doporučuje fajnšmekrům.
4 hvězdy - VELMI DOBRÉ
Jen maličko chybí k úplné dokonalosti. Jídlo i servis na vysoké úrovni. Pokrmy jsou připraveny s invencí a z kvalitních surovin. Příjemný interiér, absolutní čistota všech prostor je samozřejmostí. Bez obav, že si trhnete ostudu, sem lze pozvat i nejvzácnější hosty.
3 hvězdy – DOBRÉ
Průměr po všech stránkách. Trochu invence při přípravě pokrmu by neuškodilo. Na druhou stranu porce zasytí a nezpůsobí žaludeční újmu. Prostředí slušné, obsluha se snaží. Je sice na čem pracovat, ale pozváním do tohoto podniku neurazíte.
2 hvězdy – SNESITELNÉ
Sem doporučujeme zajít jen tehdy, nemáme-li nic jiného na výběr. Menu nemělo žádný nápad. Dojem se snažila vylepšit ochotná obsluha, ale kde nic není... Stěží zde strávíte příjemný večer a ve dvou už určitě ne. Jako by se zde již před lety zastavil čas.
1 hvězda – VYHNĚTE SE
Na zdejší místo bychom nepozvali ani svého největšího nepřítele. Jídlo bylo mdlé, nevábně vypadající a žaludek si je dlouho pamatoval. Také interiér byl, stejně jako jídlo, nevábný. Obsluha se ani nesnažila atmosféru místa zpříjemnit.
A JAK VÁM SE LÍBÍ V RESTAURACI U BÍLÉHO KONÍČKA?
HLASUJTE NA WWW.VECERNIKPV.CZ,
NEBO NÁM MŮŽETE NAPSAT SVOJI RECENZI NA E-MAIL: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.,
ČI NA ADRESU OLOMOUCKÁ 10, PROSTĚJOV
Pokračování seriálu v podobě 9. dílu z restaurace „U BÍLÉHO KONÍČKA“ najdete v tištěném vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, které vychází v úterý 9. května
A jak jsme předeslali, na stránkách nejčtenějšího regionálního periodika se v letošním roce našeho dvacátého výročí budete s touto novinkou setkávat stále více pravidelněji. Věříme, že vás zaujme a jeho úroveň bude stoupat. Navíc se bude bojovat o zajímavé výhry. Oceňovat budeme jak samotné provozovatele, tak i čtenáře. Na samém konci pak dojde i na finanční odměny.
Kdo by chtěl znát hodnotitele PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, stačí když klikne na www.vecernikpv.cz a na pravé straně najde příslušný banner, pod kterým se skrývají všechny potřebné informace i tři dříve zveřejněné díly. Teď už ale pojďme do restaurace, „U Tří bříz“ už jsou asi netrpěliví...
...........................................................................
Jako čtvrtý přišel na řadu podnik s názvem:
RESTAURACE U TŘÍ BŘÍZ PROSTĚJOV
FOTO STÁHNOUT Z WEBU
Než se rozhodnete vstoupit...
Tentokrát jsme se vypravili do restaurace, která si slušné renomé získala širokou nabídkou jídel denního menu za více než příznivou cenu a možností konání oblíbených rodinných oslav či firemní večírků. Jmenuje se „U Tří bříz“. Jestli se tam břízy někdy nacházely nebo snad ještě někde v okolí nacházejí, jsme si nikdy dříve nevšimli, a vzhledem k nastupující tmě to nebylo možné zjistit ani v době naší návštěvy. Neformálně je mezi zákazníky používán také název ´Na Kopečku´, dříve bylo vžité ještě označení ´V Sakristii´, neboť nedaleko je kostel sv. Petra a Pavla.
Restaurace je umístěna v přízemí nemovitosti postavené v sedmdesátých letech minulého století. Provozovány jsou zde i takzvané objekty občanské vybavenosti, tedy obchody a restaurace. Nejlepším řešením je přijít pěšky, poměrně velké parkoviště v bezprostřední blízkosti totiž slouží hlavně obyvatelům přilehlého domu, a jen výjimečně tak naleznete místo k zaparkování.
Jak se stalo naším zvykem, nejprve jsme si chtěli prohlédnout internetové stránky. Přestože na nich existuje odkaz Menu PV, web hlásil: „stránka nebyla nalezena“. Náhoda to nebyla, ani opakované vyhledání v příštích dnech nepřineslo jiný výsledek. Z tohoto důvodu naše příprava tentokrát spočívala „pouze“ v absolvování rodinných oslav kulatých narozenin příbuzenstva a několika večeří při příležitosti výročních schůzí turistického oddílu...
Interiér
Vstupujeme vchodem řešeným ve stylu architektury z dob vzniku stavby. Vítají nás skleněné tabule v chladných hliníkových rámech, načež se dále ubíráme chodbou kolem záchodů, kterou se snaží „zútulnit“ reklamní panely s fotografiemi obložených mís z produkce restaurace. Dostáváme se do části, která by se dala nazvat výčepem. Po levé straně se nachází nejprve z poloviny zavřený salonek pro patnáct až dvacet osob i docela estetický barový pult s pípou. Zbytek místnosti je zařízen jednoduchým vybavením běžného výčepu. Při naší návštěvě zde bylo poněkud nakouřeno. Nekritizujeme to, myslíme si, že každý hospodský má mít právo rozhodnout se, jaké zařízení bude provozovat, stejně tak každý návštěvník má mít právo rozhodnout se, kam půjde. Po 30. květnu 2017 však bude rozhodnuto za hospodské i návštěvníky... Naše návštěva proběhla večer, v poledne je zde kouření zakázáno.
Architekturu sedmdesátých let nezapřou ani další prostory restaurace. Velký sál byl budován pro racionální nasycení masového množství strávníků, nikolv pro zážitkovou gastronomii v intimním prostředí. Ve stejném duchu jsou řešeny i salonky - sklo, hliník, dlažba, strohost stěn...
Co restaurace nabízí...
O nabídce poledního menu je zmínka v úvodu, výběr v příznivých cenových relacích je pravidelně obměňován. Poutač umístěný na chodníku u silnice láká projíždějící motoristy na jednu nebo dvě akce dne. O návštěvníky zřejmě nouze nebude...
Stálý jídelní lístek, ze kterého jsme čerpali, je obsáhlý, nabízí dvanáct druhů jídel z vepřového masa, třináct z kuřecího masa, šest druhů pokrmů z ryb, devět bezmasých jídel a půltucet druhů zeleninových salátů pojatých jako hlavní chod, přílohové jsou pak uvedeny samostatně.
Všechny restaurace nemusí nabídkou uspokojit pana Pohlreicha, ale zde by se asi vyřádil. Hovězí maso úplně chybí, s ním zřejmě i klientela se zájmem o jídlo vyšší cenové relace. Pozastavili jsme se ale nad tím, že všechna bezmasá jídla jsou jen smažená. Dopředu litujeme vegetariánsky orientované návštěvníky a ty děti, které maso v oblibě také právě nemají.
Zkrátka jídelní lístek jako poplatný době vzniku restaurace... I názvy jídel tomu odpovídají, naštěstí jsou pod vznešenými názvy uvedeny hlavní ingredience, ze kterých se příslušný chod skládá. Alespoň něco, co v sedmdesátých letech vůbec nebývalo zvykem. A ještě jedna změna. V části věnované rybám jsou kromě (mraženého) filé dvě jídla z lososa, který je také výdobytkem porevoluční doby. Tedy ne že by tehdy neexistoval, jen prostě v tuzemsku nebyl...
Chcete-li oběd nebo večeři zakončit sladkou tečkou a nejste-li právě milovníkem zmrzlinových pohárů se šlehačkou, máte smůlu. Nebo vlastně štěstí, ušetříte svému tělu značnou dávku kalorií.
Na jídelním lístku jsme objevili jen vína rozlévaná. V daný moment nám to vyhovovalo vzhledem k tomu, že jeden z nás přijel autem. Restaurace sice disponuje také nabídkou lahvových vín, avšak díky zkušenosti z nedávné rodinné oslavy jsme věděli, že sortiment není široký a nevychlazená vína mnoho potěšení konzumentům nepřinesla.
Jak nám chutnalo
Předkrmy „U Tří bříz“ nevedou, takže jsme tentokrát měli jednodušší rozhodování a mohli hned přistoupit k hlavnímu chodu. Po krátké poradě s vrchním jsme zamítli jeho doporučení smažených jídel a zvolili sami. Objednali jsme jedenkrát kapsu Venecia, a to z kuřecích prsou plněných italskou šunkou, sušenými rajčaty a sýrem, druhá objednávka zněla na Kosířskou jehlu, což představoval špíz s kousky vepřového masa, slaninou, cibulí a klobásou. Pomineme-li dnes už velice „retro“ znějící nic neříkající názvy a univerzální oblohu ze syrové zeleniny, ze které guru české gastronomie Zdeněk Pohlreich leze po zdech, bylo jídlo velmi slušné, i když ne nijak mimořádné. Hlad byl zahnán, žaludek si nestěžoval, druhý den si však už nevzpomenete, co že jste to vlastně jedli...
K lítosti druhé motorizované poloviny mohl jen jeden z nás ochutnat zmíněná rozlévaná vína. Volba padla na červený Portugal a Tramín, který, jak se ukázalo, došel a byl po dohodě nahrazen odrůdou Chardonnay. Káva představovala restaurační standard.
Kvalita servisu
Personál byl přátelský, ale nikoliv nevhodně familiární. Vrchní několikrát nevtíravě položil dotaz, zda něco nepotřebujeme, vždy včas, abychom si objednali další nápoje. Humornou situaci jsme zažili s jinak ochotnou číšnicí. Podle vyšitého znaku na vestě ški zřejmě o učnicí, která místo objednaného Tramínu červeného přinesla červené víno, ale poté, co jsme si vyjasnili terminologii, sama zčervenala a asi osmkrát se nám omluvila. Paradoxem bylo, že Tramín červený stejně k dispozici nebyl...
Místo úlevy...
Toalety se nacházejí hned vedle vchodu, přestože ve srovnání s minulostí udělaly krok vpřed co do čistoty, a půl kroku co do vybavenosti, jsou stále řešením umístěné do pivnice z roku 1970. O minimální intimitě při konání potřeby nemůže být ani řeč, alespoň na pánském WC, dámské jsme neměli možnost posoudit. V minulosti poměrně nedávné byly vylámané kliky u kabinek a jediné umyvadlo bez kohoutku, což je nyní napraveno.
Shrnutí - celkový dojem
Prostor „U Tří bříz“ je zejména restaurací pro oběd v polední pracovní přestávce, popřípadě pro klasické posezení u piva. Mimochodem podle vyvěšených diplomů dobře ošetřeného litovelského. Doporučit by se dala i pro nepříliš náročnou rodinnou oslavu, rozhodně však ne pro intimní večeři zamilované dvojice. I když jsme takový pár pro tentokrát nepředstavovali, ani volba mezi hlučným a zakouřeným výčepem verus ohromným sálem, ve kterém jsme seděli sami, neposkytuje právě příjemné prostředí.
Prostějovská restaurace „U Tří bříz“ má dobrou šanci stát se vyhledávanou v případě, že přijde do módy retro styl socialistické éry. I kdyby jídlo bylo famózní, prostory jeho úroveň chtě nechtě nad průměr nemají šanci dostat. V první větě resumé však nejde o žádnou ironii, v bývalé NDR tento styl již slaví úspěchy. Stejně tak ne každý Prostějovan potřebuje nezbytně k obědu luxus. Otázkou je, zda-li stále častější mínění spadají spíše k jídelně, vyhovuje majitelům...
Proto tentokrát udělujeme...
Další chyba na Vápenici.