T. G. MASARYK RONIL KROUPY...

Jak už ve své slavné hře Dobytí severního pólu konstatoval Jára Cimrman: „Jsou v životě okamžiky, kdy i pro muže není hanbou, pokud uroní kroupu.“ V Prostějově se o tom během uplynulého týdne mohli „přesvědčit“ i další ze slavných Čechů...

Doba ledová, která krutě sevřela prostějovský region, se vepsala také do tváří soch slavných osobností. Některé z nich vypadaly, že dostaly pořádnou rýmu i horečku zároveň a pot řinoucí se z jejich rozpálených čel se v chladném počasí proměnil v krápníky. To se týkalo například Jana Nepomuckého stojícího poblíž kostela, který je mu zasvěcen. U nosu tohoto oblíbeného světce jste mimo jiné mohli objevit i rekordně dlouhou „nudli“.

To zase soše T. G. Masaryka  z hlavního náměstí v Prostějově četné rampouchy zcela zakryly výhled. Člověk se přitom nemohl ubránit dojmu, že se náš první prezident na to dění kolem sebe už prostě nemohl dívat.

Souvisel jeho zastřený výraz s rozčarováním některých lidí ze stavu společnosti pětadvacet let od konce vlády jedné strany? Těžko říct. Faktem je, že když se sám „tatíček Masaryk“ po rozpadu Rakousko-Uherska dostal k moci, říkal, že lidé si na demokracii musí zvyknout a chce to minimálně dvacet let, aby se naučili žít pravdivě a svobodně. Tyto jeho ideály ovšem po dvaceti letech od vzniku první republiky zcela zašlapaly útoky politické a lidské lůzy z řad „svobodných“ Čechů, kteří jen přivítali nekompromisní nástup fašismu...