- 18. prosinec 2012
- 1471x
Ať děláme, co děláme, pomalu se nám přiblížil čas vánoční a následně konec roku. Tedy pokud náhodou nedojde vážně k onomu tolikrát propíranému údajnému konci světa dle kalendáře Mayů, který má přijít již 21. prosince, případně alespoň jakémusi energetickému „blackoutu“, tedy všeobecnému zatmění...
Ať to beru, jak to beru, v tomto kalendářním roce, anebo vůbec při onom konci, analyzuji naposled, tedy pokud se moje jméno neobjeví pod prací kolegy, což se letos stalo již dvakrát a do třetice na Silvestra by to bylo obzvláště pikantní... Dnes tedy kapku analyzujme globálně společně.
Co nám tedy přinesl rok 2012? Jsme statutární město, získali jsme větší prestiž, hospodařili jsme slušně až vyrovnaně, získali jsme jako město několik ocenění, v některých hodnoceních stoupli, v některých klesli, ale tak to v životě bývá, a to nejen u měst.
V tisku jste si mohli přečíst spoustu tabulek a grafů o tom, jak sami občané hodnotí své město a i tato hodnocení nevyznívala zas tak špatně. Neznamená to ovšem, že je třeba usínat na vavřínech, případně upadat do pohodlného průměru.
Doprava je snad vůbec to největší minus. Nevyřešené radary-ptačí budky, parkování vyžadující radikální reformu a zácpy ve špičce či třeba také dotování špatně hospodařícího dopravce, který je ještě schopen šetřit na klientech, když nechá klouzat své autobusy na sněhu v letních gumách. Zde myslím nás čeká moc a moc práce, aby vše klaplo aspoň na dvojku, když už ne na jedničku.
V otázkách bezpečnosti jsou rezervy též značné. Stálo by za to doplnit kamerový systém. Nejde o vznik něčeho, co se nazývá „velký bratr tě sleduje“, ale přece nejsou možné krádeže a přepadávání za bílého dne. Bylo by dobré všeobecně dát najevo oněm individuím, která páchají kriminalitu, kdo je ve městě pánem. Že jsou to občané slušní a ne nějaká podivná lúza. A ono „najevo“ by se mělo dít razantně, a to hlavně dík silovým složkám. Stačilo by, aby byly více vidět.
Problémy můžeme vidět i ve stavební činnosti, kdy se podle mne v poslední době například v centru města objevují jakési čísi stavby a o dalších podivných stavbách stále zas a zas slyšíme pouze ve vizích. Jako příklad poslouží ona známá dlouhotrvající kauza Společenského domu a přilehlých pozemků i smlouvy ze smluv, ze kterých myslím má dnes už každý zodpovědný jen a právě těžké spaní.
Co obecně je také velkým problémem, je turistický ruch. Myslím, že se neumíme řádně prodat, i když je pravda, že zde se občas „šlape na brzdu“, obzvláště tu finanční, odjinud. Holt můžeme být statutární, leč nejsme krajští…
Jak známo, všechno nejde samo a ihned, a proto jsem také, jestli jste si všimli, mluvil neustále v množném čísle. Pokud jsme skuteční občané, měli bychom se držet známého latinského „vox populi, vox dei“, tedy hlas lidu, hlas boží, a tak se nebojme říkat, co se nám líbí, ale také chvalme to, co se povedlo. To je totiž princip demokracie a demokracie je také o možnosti vyjádřit se třeba ve volbách. A tady si sáhněme do svědomí. Mizerná volební účast ničemu nepomohla a tak příště neseďme doma, ale běžme volit své zástupce na Hradě, v parlamentu, v krajích, v obcích. Argument, že není volit koho, je velmi alibistický, vždycky je koho, jen je potřeba se dobře zamyslet a ne pak plakat nad rozlitým mlékem.
Mám zapnuté rádio a slyším již poněkolikáté píseň Václava Neckáře s nápěvem „jedu domů po trati…“, vánoce se tedy opravdu blíží, a tak dnes chci skončit analýzu kapku slavnostněji a bez ironie.
Přeji svému městu, svému Prostějovu krásné svátky, šťastné Vánoce a úspěšný vstup do nového roku, který sice hrozí třináctkou na konci, ale při dobré konstelaci může být třináctka právě to číslo nejšťastnější. Vše dobré přeji všem slušným, zodpovědným spoluobčanům, kteří chtějí pomoci městu v rozvoji a nějakým způsobem se na tom chtějí a budou podílet.
Když už ho tady máme, tak půjdu a zazvoním na onen zvoneček před magistrátem a budu přát hodně štěstí. Třeba má ten zvoneček nějaké kouzlo a ono štěstí přinese, ale nechci vás strašit, spoléhat budeme muset hlavně a opravdu především sami na sebe. Třeba se nám dílo podaří a za rok budou převažovat na misce vah pozitiva a negativa budou v řešení, anebo již nenávratně pryč. Bylo by to krásné a jistě bychom si všichni pak radostně s Václavem zazpívali „Aleluuuujááááááá, aleluuuuuuuuujááááá!“