„KONČÍM V KOMUNÁLNÍ POLITICE, ALE ODS NEMÁM DŮVOD OPOUŠTĚT!“

Šestnáct let, to už je obrovský kus života. A právě po čtyřech volebních obdobích se zkušený matador komunální politické scény v Prostějově rozhodl v nadcházejících říjnových volbách do Zastupitelstva Statutárního města Prostějova již nekandidovat. Zdeněk Peichl ale i přes tuto neodvratitelnou skutečnost zůstává i nadále věrný Občanské demokratické straně, z jejíchž řad nehodlá v době nelehkého období jako někteří jiní vystupovat. Svůj čas chce od podzimu věnovat především svému soukromí, rodině a osobním koníčkům, na něž doposud nebyl čas. Ještě předtím ale poskytl PROSTĚJOVSKÉMU Večerníku obsáhlý exkluzivní rozhovor...

 Začněme pěkně popořádku. Co vás vůbec v roce 1998 vedlo k tomu, abyste se angažoval v komunální politice? 

„Na řadu věcí, které tehdy před šestnácti lety ve městě probíhaly, jsem měl zcela odlišný názor. Zejména mě iritoval tehdejší obecný odpor ke kruhovým křižovatkám, přidělování veřejných finančních podpor a celá řada dalších záležitostí. Jako členovi Občanské demokratické strany mi bylo nabídnuto místo na její kandidátce a já si prostě řekl, že nemá význam jen něco komentovat z povzdálí a naopak je zapotřebí se s tím popasovat přímo. Přiznám se ale, že v tom roce 1998 jsem neměl ani ponětí o tom, jak to na radnici chodí. Mé představy byly tehdy hodně laické a jednoduché...“

 V tehdejších volbách jste výrazně uspěl, dokonce jste byl ihned zvolen i do rady města. Jak vzpomínáte na začátky?

„Pomalu jsem se seznamoval s řízením města. A musím přiznat, že některé dosavadní postupy a rozhodování mě velmi zaskočily. Z firmy jsem byl totiž zvyklý na to, že drtivá většina věcí se musí dlouhodobě plánovat a musím mít přehled, jakým směrem se důležitá rozhodnutí budou ubírat. V prvních letech to tedy pro mě byla na radnici taková divočina...(úsměv) Řada věcí se řešila zbrkle a na-

hodile, problémy se začaly hasit až ve chvíli, kdy nastaly. Navíc bez jakékoliv koncepce, nikoho nezajímalo, co bude dál. A rozpočet města? Ten se šil horkou jehlou! Kdo prostě přišel, že potřebuje peníze, ten je většinou dostal. Koncepce byla prostě katastrofální. Chyběla například jakákoliv představa o tom, zda stavební investice budou nějakým způsobem na sebe navazovat. Trvalo mi snad rok, než jsem vůbec pochopil, kdo a o čem vlastně rozhoduje, přičemž často při důležitých hlasováních v zastupitelstvu sehrály roli především subjektivní zájmy. Někdo prostě někomu něco slíbil, takže hurá, jdeme do toho...“

 Jaká byla tehdy atmosféra v radě města?

„Překvapilo mě, že v té době, a bohužel ukazovalo se to i v následujících letech, chodilo několik členů rady na jednání naprosto nepřipravených. Pro mě to bylo naprosto nepochopitelné. Přece buď tuto práci chci dělat pořádně, nebo mám jít od toho! Je pravda, že práce na radnici zabere spoustu volného času 

a umí naprosto změnit soukromý život. Jakmile jsem se stal i předsedou klubu ODS, věnoval jsem práci v komunální politice úplně stejně času, jako práci ve firmě. Soukromí šlo takřka stranou.“

 Podařilo se vám osobně sladit komunální politiku s řízením úspěšné stavební firmy? 

„Jak už jsem řekl, bylo to na úkor osobního času. Když pominu klasické všední dny, pak ještě sobota padla na dohnání restů ve firmě a v neděli jsem studoval materiály rady města, abych byl připraven a věděl, o čem hlasuji. V pondělí jsem se pak věnoval tomu, abych si ověřil některé záležitosti, které jsem vyčetl z dokumentů rady. Toto všechno byl pro mě takový šestnáctiletý kolotoč...“

 Když přeskočíme právě oněch šestnáct let vašeho působení v politice, i vy zastáváte názor, že město se dá řídit stejně jako firma?

„Ať si to vysvětluje, kdo chce a jak chce, radnice má tři sta zaměstnanců a ty musí někdo řídit. Musí jasně vědět, co mají dělat a jak to mají dělat. Toto je úplně stejné jako v každé firmě. Jediný rozdíl mezi firmou a řízením radnice je v tom, že na magistrátu do toho mluví víc lidí a vždy je zapotřebí najít kompromis při mnohdy různých představách a plánech jednotlivých radních a zastupitelů. Ve stejné pozici je nyní ve vládě Andrej Babiš, kterého naprosto uznávám, a jsem hrozně rád, že právě takový úspěšný podnikatel vstoupil do politiky. A naopak mi hodně vadí, že ať udělá ve vládě cokoliv, okamžitě každý hledá, jaké jsou v jeho rozhodnutích střety zájmů a podobně.“

 Ovšem i vy sám máte zkušenosti s podobnými obviněními...

„Ano, a jsou to zkušenosti hodně hořké. Ve svém prvním volebním období jsem byl zvolen předsedou stavební komise. Jako stavař jsem to považoval celkem za logické. Okamžitě jsem byl ale osočován ze střetu zájmů a obviňován z toho, že budu všechny stavební zakázky města směřovat ke své firmě. Byl to samozřejmě nesmysl, nicméně už ve druhém volebním období jsem na tuto funkci rezignoval a rád jsem přijal jmenování do funkce předsedy dopravní komise. Neměl jsem zapotřebí, aby mě někdo podezíral. Ovšem i přesto, že Pozemstav neprovádí dopravní stavby, tak se i později objevily určité spekulace. Pokud jde ale podnikatel do politiky, musí s podobnými záležitostmi bohužel počítat...“

 Nám ale připadá, že jako předseda dopravní komise jste se cítil jako ryba ve vodě. Je to tak? 

„Tak to nevím...(smích) Ale je pravdou, že tato práce mě velmi bavila a doslova pohltila. Když jsem v této funkci začínal, neměl Prostějov žádnou koncepci toho, jak dál postupovat v dopravní infrastruktuře. Jsem rád, že se nám za ty roky podařilo nastolit přehledný systém sítě cyklostezek a vnitřních i vnějších obchvatů města. Vzpomínám také na to, jak těžké bylo prosadit výstavbu rondelů, proti kterým před lety vystupovala i řada odborníků. Ti tvrdili, že světelně řízené křižovatky jsou vhodnější, kdežto rondely nepřehledné a nebezpečné. Jsem strašně rád, že jsme tento mýtus vyvrátili a dnes už bychom si dopravu v Prostějově bez rondelů ani nedokázali představit.“

 V současné době jste se rozhodl již nekandidovat do zastupitelstva a vlastně tak opustit komunální politiku. Můžete čtenářům osvětlit důvody, které vás k tomuto radikálnímu kroku dovedly?

„Předem musím zdůraznit, že jsem nikdy nebyl profesionální politik. Jestli jako člen rady města dostanu čtyři nebo pět tisíc korun, nebylo pro mě nikdy žádnou motivací. A proč jsem se nyní rozhodl skončit? Důvod je naprosto jednoduchý. Když se podíváte na můj rodný list, tak to hovoří samo o sobě. Nakonec řadu rutinních záležitostí předávám těm mladším i ve firmě. Prostě a jednoduše teď chci věnovat víc času sobě a rodině.“

 Přesto ale zůstáváte členem Občanské demokratické strany, která se momentálně netěší zrovna velké popularitě...

„Nemám absolutně žádný důvod k tomu, abych z této strany vystupoval, jako to udělalo několik jiných členů... Byť jsem měl velké výhrady k tomu, jak Občanská demokratická strana v Prostějově, ale i na celostátní úrovni, působila, zůstávám nadále členem. Že se ODS momentálně pohybuje někde jinde, než dlouhá léta byla zvyklá, neznamená, že jdu od toho. Základní principy a filozofie této strany je mi osobně blízká a opakuji, nemám důvod z ní vystupovat.“

 A jak osobně tipujete výsledky letošních komunálních voleb?

„Podívejte se, Prostějov je dlouhodobě sociálně-demokratický a stabilní voliče mají komunisté. Takže tyto dvě strany mají podle mého názoru lidově řečeno své jisté. ODS je nyní tam, kde je, 

a přestože se změnilo prostějovské vedení, jehož nový lídr Tomáš Blumenstein je naprostou zárukou solidnosti, má v současnosti tato strana i díky médiím špatnou nálepku. Jedním dechem ale dodávám, že nijak nezastírám důvody, které k podobným myšlenkám svádějí. Co se týká dalších stran a hlavně hnutí, která se na scéně nyní objevují, k těm mám osobně velké výhrady. Objevují se v nich individua, která se za každou cenu chtějí zviditelňovat a vůbec je nezajímá, jestli to co prosazují, je prospěšné pro občany 

a celý Prostějov. Několika takovým stačí, že se jejich jméno objeví v novinách. Dokonce i někteří současní opoziční zastupitelé hlasují proti návrhům, které jsou jednoznačně a prokazatelně ve prospěch obyvatel tohoto města. Promiňte mi ten výraz, ale v takovém případě už nejde o opozici, ale o lidskou hloupost. Takže abych to zkrátil, myslím si, že v říjnových komunálních volbách zvítězí ČSSD. Koho si pak zvolí do party, to se ukáže až v říjnu (úsměv).“