„PÁTRÁNÍ PO ŽIVOTĚ PADLÉHO PŘÍBUZNÉHO BYLO VELKÉ DOBRODRUŽSTVÍ“

Mezi dominanty snad každé vesnice patří pomníky padlých za první světové války. Jsou na nich vyryta jména obyčejných mužů, kteří byli den ze dne odvedeni na vojnu. V kruté válečné řeži padli v uniformách nemilovaného Rakouska-Uherska. A přestože jejich životní osudy už zavál čas, jeden z nich se podařilo oživit díky šestnáctiletému studentovi prostějovské „reálky“. Vždyť Richard Lázna se svojí prací o svém dávném příbuzném uspěl i na celostátní přehlídce Středoškolské odborné činnosti (Večerník informoval v předminulém vydání - pozn.red.). Mezi šestnácti materiály, které se probojovaly až do finále v oboru historie, obsadil ten jeho v konečném hodnocení třetí pozici. Exkluzivní rozhovor pro Večerník se tak celkem logicky točil především právě kolem vzniku vzpomínkového díla na rodinného předka Richarda Lázny.

Co říkáte na své umístění v celostátní „SOČ-ce“? Jste s ním spokojený, nebo jste naopak mířil ještě výš?
„Pro mě je to super, vůbec jsem něco podobného nečekal! (smích) Když jsem sledoval ostatní studenty, tak jsem nabyl přesvědčení, že skončím někde na chvostu. V mém případě bylo totiž určitě hodně co zlepšovat. Hlavně moje obhajoba před komisí mohla být lepší. Ze začátku jsem byl dost nejistý. Ne, že bych měl trému, ale chvilku mi trvalo, než jsem se do toho takříkajíc ´dostal´.“
Pokud si vzpomínám na dobu svých středoškolských studií, pak jsem tehdy měl docela jiné starosti, než se hlásit do podobných klání. Jak vás něco takového vůbec napadlo?
„V tomhle mi hodně pomohl tatínek. Kromě toho, že učí na ´zdravce´ matematiku, fyziku a informatiku, tak je i garantem ´SOČky´ pro Olomoucký kraj. Inspirovalo mě také jeho pátrání po našich rodinných předcích, jemuž se už několik let věnuje.“
Kdy jste se poprvé setkal se jménem Tomáše Lázny, o kterém jste svoji práci napsal?
„Bylo to loni na pomníku obětem první světové války. Ten stojí před budovou staré školy v Kostelci na Hané a nyní prochází rekonstrukcí. Na první pohled mě zaujala shoda se jménem mého bratra. Kromě toho jsem se z pomníku ještě dozvěděl, že Tomáš Lázna padl 26. října 1914. Nic víc. Ani jsem nevěděl, jestli je to můj příbuzný, nebo se jedná pouze o shodu jmen. A tak jsem se rozhodl, že se o tomto člověku dozvím něco víc. Zabralo mi to dalšího asi půl roku... (úsměv)“
Čekala vás doslova detektivní práce. Jak jste postupoval?
„Začal jsem v kosteleckém archívu. Na matrice jsem zjistil, že se Tomáš Lázna narodil v roce 1884 v Lešanech. Také jsem se dozvěděl jméno jeho manželky a dvou dětí. Když jejich tatínek padl, byly úplně malé, měly tehdy jeden a dva roky. Smrt našel u Poličné ve východním Polsku a to jen několik měsíců po té, co narukoval do armády.
S prosbou o další informace jsem se obrátil na řadu dalších institucí, jako například na vojenský archiv v Praze. Z něj mi domů následně přišla obálka s kmenovým listem vojáka, který obsahoval informace ohledně jeho výšky, velikosti bot či stručné charakteristiky.“
Prý se vám podařilo získat i deník padlého vojáka?
„Ten mi půjčil jeho vnuk Zdeněk Švéda, který stále bydlí v Kostelci na Hané. Toho se mi podařilo zkontaktovat díky kosteleckému městskému úřadu. Tomáš Lázna si deník psal, když byl jako mladík během tříleté základní vojenské služby.Šlo o poznámky či básně doplněné o pozoruhodné kresby. Napsal to perfektně, četlo se to úplně samo... Hned v úvodu mě pobavil třeba satirický text, ve kterém parodoval vojenské desatero. Pomlouval tím císaře a dělal si legraci z Rakousko-Uherska, což bylo v té době docela odvážné. Je velkým paradoxem, že právě v jeho uniformě nakonec padl. Na jeho názor se ho ale nikdo neptal, absolutně neměl na výběr, prostě byla taková doba...“
Podařilo se vám nakonec zjistit, jestli jste byli příbuzní, nebo zda se jedná pouze o shodu jmen?
„Společně s tátou se nám podařilo objevit našeho společného předka, který se narodil v roce 1723. Jmenoval se Matěj Lázna a žil v Ohrozimi. Právě tato obec byla dlouhá léta jakousi baštou Láznů. Ani později se moji předkové nerozprchli do světa, spíš se drželi tady v regionu.“
Co si z celého projektu odnesete sám pro sebe?
„Na začátku jsem měl jenom jméno. Největším zážitkem pro mě byl samotný fakt, že se z jednotlivých střípků, které jsem postupně sbíral, na konci složil příběh skutečného člověka s jeho radostmi i starostmi, jak je známe i my. Když do sebe jednotlivé kousky mozaiky nakonec zapadly a celé to dalo nějaký smysl, tak jsem z toho měl skutečně skvělý pocit. (úsměv)“
Uspěl jste v historii, což je typický humanitní obor. Studujete však reálné gymnázium, které se orientuje spíše na přírodní vědy. To jste tak všestranný?
„Tak tomu úplně není. Faktem je, že mě baví spíše humanitní obory a to především jazyky. Dějepis mě zajímá taktéž, ale v něm spíše jen moderní dějiny. Na druhou stranu v některých přírodních vědách mám docela mezery a třeba matematika je mojí slabou stránkou. (smích)“
Podobně jako mnoha dalším školou povinným, vám začaly prázdniny. Co plánujete?
„Tak asi budu muset zapracovat právě na té matematice... (úsměv). Jinak ale budu hlavně relaxovat, žádné velké výlety ovšem neplánuji. Stejně jako moji předci se budu držet spíš tady u nás na Hané...“


KDO JE RICHARD LÁZNA:

Narodil se 11. ledna 1998 v Prostějově, kde celý život žije. Do páté třídy navštěvoval ZŠ Rejskova, po jejím zrušení strávil další dva roky na ZŠ Palackého. Nyní dokončuje třetí ročník šestiletého reálného gymnázia. Přestože je studentem přírodovědně zaměřené školy, baví ho spíše humanitní obory. V oblibě má cizí jazyky, zejména angličtinu. Kromě toho umí i německy, v budoucnu by se rád naučil ještě španělsky a rusky. K dalším jeho koníčkům patří i kreslení, se svým portrétem Jana Amose Komenského vyrytým do vosku zvítězil ve výtvarné soutěži „Lidická růže“.