Před objektivem Karla Nováka se svlékly tisíce nádherných žen a dívek...

Svůj první akt vyfotil před dvaapadesáti lety, nyní se dočkává uznání. Karel Novák je autorem tisícovek aktů krásných žen, řady dokumentárních snímků z nudistických pláží, ale i fotografií koní ze stájí Cavallo či divadelníků sjíždějících se na Wolkerův Prostějov. Loni byly jeho práce k vidění v Moravské galerii v Brně, kde vystavoval společně se slavným americkým fotografem Jockem Sturgesem. Snímky následně putovaly také do Bratislavy, kde se dostaly do společnosti předních světových autorů při prestižním „Měsíci fotografie“.

Za úspěšnou reprezentaci na těchto akcích čeká Karla Nováka „Cena hejtmana Olomouckého kraje za výjimečný počin v oblasti kultury“. Ocenění si převezme již 9. dubna v prostějovském divadle na slavnostním večeru, který bude moderovat Marek Eben. Ještě předtím se Večerníku podařilo udělat tento rozhovor, který on sám označil za svůj poslední výstup pro média...

Z vašich fotografií to vypadá, že jste fotil samé krásné ženy. Na svých snímcích jich máte neuvěřitelné množství. Jak je to vůbec možné?
„Jsou ženy krásnější a ženy méně krásné. Ovšem to, jak bude každá z nich nakonec působit na fotce, záleží hlavně na fotografovi...“

 Jakým způsobem může fotograf ovlivnit vzhled ženy?
„Hlavně pomocí nasvícení. Někdo si rád pomáhá i make-upem, bleskem či retušemi. To ovšem není nic pro mě. Vše to pak vypadá na jedno brdo, je to hodně ploché. Mně vždy šlo o přirozenou krásu. Proto jsem nejraději fotil pouze při denním světle. Ať si každý tvrdí, co chce, tak měkkého světla žádnými reflektory nikdy nedosáhnete. Navíc jsem vždy chtěl, aby dívky na fotkách byly takové, jaké jsou ve skutečnosti.  A toi s jejich případnými nedokonalostmi! Z duše se mi protiví, když z mladých žen někdo dělá něco, čím opravdu nejsou.“

 Tvrdíte, že neexistují ošklivé ženy. Své modelky jste si však očividně pečlivě vybíral...
„Vždycky ne. Některé jsem oslovil já, jiné přišly samy, protože jim o mně třeba řekla kamarádka. Často jsem fotil i na zakázku. Všechny dívky, které jsem fotil nahé, mi byly sympatické už jen tím, že měly odvahu za mnou přijít a svléknout se. Ovšem musím přiznat, že některé snímky se mi nepovedly tak, jak jsem si představoval. A některé ženy jsem skutečně fotit odmítl. Nemělo by to cenu...“

 Jste známý jako vášnivý propagátor naturismu. Co bylo dříve: vaše vášeň pro fotografování či pro nahé tělo vystavené vodě a slunci?
„To šlo ruku v ruce. Všechno to začalo tím, že jsem v roce 1962 odjel do Německa. Na poloostrově Rujána u Baltského moře jsem tehdy udělal jeden ze svých prvních aktů. Pak jsem se tam každý rok v létě vracel.“   

 Předpokládám, že se svojí modelkou jste se seznámil právě na nudistické pláži...
„Ale vůbec ne! Když jsem přijel do Německa, všichni šli spát a já jsem vyrazil do baru. Absolutně jsem neuměl německy, ale líbila se mi tam jedna dívka, přišel jsem k ní a řekl jenom: ´Bitte, tanzen?´ A pak už to šlo ráz na ráz. Tančili jsme, strávili společně zbytek dovolené, já ji fotil a to i nahou. Tady mi visí její snímek, který vznikl před více jak padesáti lety... (ukazuje fotku velmi atraktivní dívky vystavující své pružné nahé tělo slunci a mořským vlnám)“   

 Musím uznat, že ta dívka je opravdu velmi krásná. Ona tedy vůbec nebyla nudistka?  
„To nebyla... (úsměv)”  

 Jak je tedy možné, že se od vás nechala takhle fotit?
„To byste se musel zeptat jí...(smích) Ostatně to byste se musel zeptat všech těch holek, které se ode mě nechaly fotit nahé, proč to dělaly. Já jsem se jich na to neptal!“  

 Na Rujánu jste se pravidelně vracel. Byl jste s ní pak ještě v kontaktu?
„Pak už ne. Akorát jsem jí poslal vyvolané snímky poštou. Chtěl jsem fotit i jiné ženy než ji. Takže jsem ji dál už nijak zvlášť nevyhledával...(úsměv)“

 Vy jste asi nikdy neměl problém seznámit se s krásnými dívkami?
„Je pravdou, že ženské jsem nikdy nemusel moc přemlouvat... Nikdy jsem se žádné z nich nevnucoval. Ulovit babu pro mě prostě nebylo nic těžkého. Když jsem ji viděl samotnou ve dne na pláži a večer na baru, tak to šlo samo. Maximálně přišly na řadu nějaké ty všeobecné známé fígle s cigaretou, a tak. Byl jsem sportovec - štíhlý, mladý, černovlasý, opálený. A uměl jsem tančit.“

 Takzvaně „ulovit babu“ je jedna věc, vydržet s ní však věc druhá. Jedinkrát v životě jste byl ženatý. Po třech měsících jste sám podal žádost o rozvod. Proč?
„Žena mě omezovala! Nikdy jsem se nechtěl nikomu a ničemu podřizovat, už vůbec ne pak nějaké ženské... Když se oženíte, vznikne mezi vámi určitá vazba. Vy už si nemůžete dělat, co byste sám chtěl. Kdybych byl ženatý, tak jsem nemohl jezdit k moři sám, seznamovat se s dívkami, fotit je nahé. Jezdil bych tam s manželkou, která by chtěla, abych s ní šel tam a tam, dělal s ní to a to. Je možné, že to někomu tak vyhovuje, ale pro mě to nebylo. Já si vždy uchovával volnost.“

 Vaše snímky mají často velmi erotický podtón. Navíc jste vždy byl atraktivní muž, kterému se dívky očividně líbily a i ve svém věku je stále umíte ocenit. Jak těžké pro vás bylo krásné ženy fotit a nedělat s nimi raději něco příjemnějšího?

„Tyhle věci jsem vždy musel přísně odlišovat. Často se přede mnou svlékly opravdu nádherné ženské. Ale o tom, co bylo před focením nebo po něm, o tom s vámi mluvit nechci a ani nebudu! Při samotném focení jsem však musel uvažovat velice chladně a logicky. Nemohl jsem se starat o nic jiného než o světlo, pózu, výraz, kompozici. Všechno to do sebe muselo zapadnout. Když jsem to všechno s chladnou hlavou nachystal, pak jsem na závěr jenom cvakl a bylo to. V těch okamžicích jsem však nemyslel a ani nemohl myslet na nic jiného než na to, jak udělat dobrou fotku. A o to mi vždy šlo především.“   

 Kolik nahých žen jste takto fotografoval?
„Tak to jsem fakt nikdy nepočítal.. (smích) Jeden čas jsem dělal kolem stovky nahatých snímků za rok. Pak se mi stalo, že jsem třeba dalších dvanáct měsíců nefotil.“  

 Po padesáti letech vaší činnosti mi to tedy vychází, že jste mohl vyfotit přes tři tisíce nahých žen a dívek. Je to vůbec možné?
„Nevím, těžko říct, asi jo. Jak už jsem řekl, nikdy jsem to nepočítal.“

 Říkáte, že při focení šla všechna erotika stranou. Proč jste tedy vlastně nikdy nefotil i chlapy?
„Nemám k nim ten správný vztah. Kdysi na počátku jsem fotil jednoho nahého člena místní kapely. Fotku jsem udělal nejlíp, jak jsem mohl, ale stejně to nebylo ono. Jediný nahatý chlap, kterého jsem pak fotil, jsem byl já sám. S některýma ženskýma jsme se společně fotili na samospoušť.“

 Koncem osmdesátých let jste se zasadil o vznik nudistické pláže u plumlovské přehrady. Zvedl se tehdy proti ní nějaký odpor?  
„To víte, že ano. Ale bylo to spíš komické. Kolem břehů plumlovské přehrady visely plakáty, kde bylo napsáno ´Přijďte na můstek směrem k přehradě a společně ty úchylné prasáky vyženeme!´ Celé to skončilo fiaskem. Demonstrace se zúčastnil pouze jeden odpůrce naturismu. Jinak na ni dorazilo několik nudistů, kteří byli zvědaví, jak to bude vypadat. Pak už se nic podobného nekonalo.“

 Pláž během své existence musela přitahovat pozornost nejrůznějších voyerů...
„Dalo se to zvládnout. Ze začátku na ni třeba chodil starší pán, který prošel celou pláž a rozhlížel se. Ptal jsem se ho, co tam dělá. Říkal, že čeká na přítele, který za ním připluje po vodě. Když se to několikrát opakovalo, tak jsem mu řekl, ať na něho jde raději čekat někam jinam. Když pak občas někdo očumoval třeba s dalekohledem se stromu, stačilo na něj houknout, ať jde blíž a podívá se bez dalekohledu. To se obvykle sbalil a už se neukázal... (smích)“

 Došlo na pláži někdy i na sex?
„Neříkám, že se tam nikdy nikdo nemiloval. Vždy to však probíhalo někde v koutku dál od lidí. To mi ale přijde normální.“

 Delší dobu jste se potýkal se zdravotními problémy, nyní už vypadáte výrazně lépe. Plánujete ještě nějakou další výstavu?
„V Prostějově mám dvě možnosti. Buď vystavit nahatý ženy na židlích, nebo udělat těhotenský seriál, který fotím už několik desítek let. Vracím se tedy ke starým fotkám a vybírám ty, které můžu uveřejnit. Problém je v tom, že ty lidi jsou tam všechny poznat, takže od nich musím napřed získat souhlas. Jinak je nemůžu nikomu ukázat.“

 Netajíte se svojí skepsí k novinářům a médiím obecně. Prý jste odmítl i účast v talk show Jana Krause „Uvolněte se, prosím“...
„To je pravda. Volali mi tehdy z produkce České televize, vzal jsem si dvě hodiny na rozmyšlenou a nakonec jim řekl, že do toho nepůjdu. Oni by z toho mého focení chtěli udělat nějakou senzaci na deset minut. Pro mě to ale vždy byl normální, všední život. Navíc nepotřebuji, aby se o mně mluvilo. Pokud nějaké žena chce, tak si mě vždy najde. Ostatně vůbec nechápu, proč jsem se nechal překecat k tomuhle rozhovoru...(udivený pohled) Už teď vám řeknu, že je to určitě poslední interview, které jsem nějakému novináři dal!“

 Co tedy říct na úplný závěr? Máte pocit, že jste něco jako fotograf či jako člověk promeškal?
„To se stane každému. Vždy vám něco proklouzne mezi prsty. Třeba se vám líbí nějaká ženská, rád byste ji fotil, ale ona vám unikne. Když jsem byl nedávno na Cavallu, tak tam byla krásná, štíhlá blondýnka s dlouhými vlasy až po pás. To už jsem dlouho neviděl. Vůbec nevím, kdo to byl, jen tak procházela kolem. Já jsem ji bohužel ani neoslovil. Kdybych to udělal, tak by možná vznikla pěkná fotka. Ale takhle už asi nevznikne...“

 Stále vás to mrzí?
„To si nesmíte tak brát. To by vás pak mrzela spousta věcí z toho, co jsem mohl udělat a neudělal, nebo neměl dělat a udělal. Víte, každý z nás máme nějakou tu třináctou komnatu. Ale o tom se s vámi už vůbec bavit nebudu...“




Kdo je Karel Novák

Svůj skutečný věk celý život přísně tají. Dle svých slov se narodil před padesáti až osmdesáti lety v Prostějově. Vychodil základní školu T. G. Masaryka na Skálově náměstí, následně vystudoval v Hranicích na Moravě střední školu lesnickou, aby se po maturitě přesunul do Brna, kde po složení talentových zkoušek absolvoval dvouletou fotografickou školu. Poté začal pracovat jako fotograf v zemědělském ústavu, v roce 1972 se vrátil do Prostějova, kde našel zaměstnání v prostějovských tiskárnách jako reprodukční fotograf. Po revoluci působil takzvaně „na volné noze“. Na svém kontě má spoustu samostatných i společných výstav. Jeho fotografie byly zařazeny do řady publikací, které vyšly po celém světě. Byl krátce ženatý, s bývalou manželkou se však nestýká. Jeho dcera Monika pracuje jako architektka a žije na Českomoravské vrchovině. Je také trojnásobným dědečkem. Fotí na středometrážní fotoaparát Pentacon six, kromě toho využívá i dvě kinofilmové Minolty. Kromě fotografování je jeho celoživotním koníčkem také akvaristika.