- 11. červenec 2012
- 3614x
Skupina Mandrage válcuje rádia s hity „Šrouby a matice“ či „Hledá se žena“ a sami jsou zatím válcováni fanoušky. Jejich Anděl za nejlepší hudební skupinu je používán jako činka a nepochybně jsou skvělá banda. Ostatně, jste měli možnost přesvědčit se sami, konkrétně na pláži „U Vrbiček“. Zábava to byla nepochybně famózní. Ještě předtím jsme si ale popovídali s polovinou kapely, bubeníkem Matyášem Vordou a basistou Michalem Faitlem. A byla to hodně zábavná diskuse...
Úvodem tradiční a obligátní otázka, jak se těšíte na vystoupení u plumlovské přehrady, případně v prostějovské hale?
Matyáš Vorda: „Těšíme se samozřejmě moc, přehrady jsou dobrý. Máme rádi takové prostředí, lidi jsou tam ještě více fajn. Tak teď už jen, aby bylo hezky...“
Kde koncertujete raději, venku nebo v hale? A jaký je to pro vás největší rozdíl?
M: „Hrajeme rádi jak uvnitř, tak venku, skutečně...(úsměv) Jsou tam rozdíly, ale spíš po technické stránce, zvukový a podobně, na koncertě jako takovém by to nemělo bejt znát...“
Čeká vás první koncert na Prostějovsku, nebo jste zde již zpívali? V tom případě, jaký jste si odvezli zážitek?
M: „Abych řekl pravdu, nejsem si úplně jistej, ale myslím, že jsme u vás ještě nehráli. Přímo v Prostějově ano, ale na přehradě ne... A jsem si stoprocentně jistej, že já, jako bubeník, jsem u vás nikdy nezpíval...(smích)“
Michal Faitl: „Ano, taky jsem u vás ještě nezpíval. Ale párkrát jsem tam recitoval, ba dokonce jsem tam byl i v kině... (úsměv)“
Jak se těšíte na společné vystoupení se zpěvákem, který si říká „XINDL X“?
M+F: „Je to vždycky super hrát s někým takovým. Dohrajete, uklízíte, on si to zatím staví, pak jedete pryč, cestou zastavíte na benzínce, koupíte si kafe a bagetu a kouříte, povídáte si... Občas maj na benzínkách i takový malý párečky, to je vždycky super. Těšíme se na Xindla X, bude to velký...“
A půjde o vaši premiéru, nebo jste již spolu vystupovali?
F: „No právě, to je na tom to nejhezčí, že už jsme spolu vystupovali. Před každým naším společným vystoupením jsem zvědavý, jestli se ten lišák od minule nezměnil. Ale to on ne, je to dobrý člověk. A to i přesto, že skládá tak písně o lásce a pečivu! Jsem zvědav, jestli bude stejný i na pláži ´U Vrbiček´...“
Chystáte pro fanoušky a návštěvníky třeba i nějaké to překvapení?
F: „Ano! V polovině koncertu se rozevře hladina přehrady, vypluje obrovitá ponorka, z ní vystoupí Pepa Bolan (kytarista a zpěvák skupiny Mandrage - pozn.red.), samosebou bude bez trička a rozpaží. Hned potom se země zachvěje, pročež ´coopi´ neudrží rovnováhu, zřítí se z pódia, řekne krucinál... A Xindl X, který se na naše společné vystoupení jistě také těší, znuděně odejde. Ale himbajs, teď sem to překvapení prozradil, už to nikoho nepřekvapí! Tak vám aspoň dáme kondomy, no...“
Když přejdeme k vaší tvorbě, zdá se, že momentálně, i po velkém úspěchu alba „Moje krevní skupina“, jste na vrcholu své kariéry? Cítíte to tak?
M: „(smích) No, to doufám, že ne. V jednadvaceti by to přece jen bylo trochu brzo, bejt na vrcholu kariéry, ne?...(úsměv)“
Jak tedy berete všechna ta ocenění, která na vaše hlavy padají včetně cen Anděla či Óčka?
M: „Na tuhle otázku jsme odpovídali už hodněkrát. Ač to zní jako klišé, pro hudební ceny to neděláme. Jsme rádi za nominaci, ale nepřikládáme tomu nijak větší váhu. Rádi hrajeme koncerty, takže když se vydaří koncert, je to lepší, než všechny sošky světa...“
F: „V Andělech jsme porazili JAR a Tata Bojs. A už jenom to slovo „porazit někoho“ se mi pro tuhle brandži moc nehodí.. Navíc obě dvě ty kapely poslouchám doma asi tak tisíckrát častěji, než tu naší...“
Při jarním turné jste měli pokaždé vyprodáno? Čím si to vysvětlujete a jaký je to pocit, že vás fanoušci tak „žerou“?
M: „Některé koncerty vyprodané nebyly. Ono se snáze vyprodá prostor pro pět set lidí, než prostor pro dva tisíce... Ale je to super, fanoušci chodí a to je jenom dobře.“
Říká se, že popularita má dvě strany mince, už to můžete potvrdit? Máte třeba problém s odháněním fanynek...?
M: „Na koncertě se většinou nějaký holky chtějí s námi vyfotit, nebo chtěj podpis. Je to srandovní, zajímalo by mě, cos tím potom dělají... (smích) Ale určitě se nejedná o problém s odháněním fanynek.“
F: „To jsou poněkud zkreslené představy... Jsme populární asi podobně jako salátová okurka ve slevě. Spousty lidí se o tom dozví, spoustu lidí si ji i koupí, ale většině lidí je to úplně jedno. Po koncertech se zpravidla ukryjeme v šatně, a v momentě, kdy z ní odcházíme, má už supermarket zavřeno. A mimo koncert jsme populární asi jako předražený vejce před velikonocema...(smích)“
Který z vašich hitů vám změnil nejvíce život? Jsou to v posledních měsících hodně populární „Šrouby a matice“, nebo některý z předchozích songů jako například ze stejného alba „Františkovy Lázně“, či ještě předtím „Hledá se žena“?
M: „Mně se život nezměnil. Nevnímám to tak, že se mi s vyprodukováním, nebo poslechem nějaký písničky změní život...“
F: „Děláme hudbu, je to naše práce, naše zaměstnání, baví nás to. Daleko víc než Mandrage nám život ovlivňují naše dívky nebo náš soused, který se bohužel narodil jako idiot. To myslím vás, pane Nohovče, doufám, že to čtete...(úsměv)“
Když jsme u megahitu „Šrouby a matice“, jak se vůbec zrodil?
M: „Tak jako všechny naše skladby. Ve zkušebně. Ve sklepě na koleni...“
F: „Pepa přines nápad, kapela mu do toho kecala, maestro Zeman tam nahouslil housle a naviolil violy, Václav Váchal na to ve studiu prskal kousky bábovky, které Víťa během nahrávání zpěvu poctivě zas všechny vdechl. Tak nějak to bylo...“
Jeho nespornou výhodou je, že text se dá nejen rychle a snadno naučit, ale že se v něm každý pozná... Je to pro pozdější úspěch písně to nejdůležitější?
M: Každý se v něm pozná? Teď nevím, jestli je to dobře, nebo špatně, ale pro pozdější „úspěch“ písně to je určitě dobře...“
F: „Ne. Nejdůležitější je ta bábovka...(úsměv)“
A máte již v rukávu další takové eso...?
M+F: „Nemáme. Máme pár nápadů na novou desku, ale ještě nic dodělanýho.“
Nyní absolvujete letní šňůru koncertů, z nichž většina je na rockových festivalech. Máte rádi takové megaakce?
M: „Já teda hodně jo. Fascinujou mi ty hliníkový konstrukce...(úsměv)“
F: „Ano, tak konstrukce jsou dobré. Lze po nich lozit. Ale škoda, že se skoro na každý festival dostávají kolotočáři s kolotočema. To je smutné, protože nikdy není čas na to, abychom šli s Coopim na labutě...“
Co chystáte po konci léta? A kdy vyjde další album?
M+F: „Po konci léta pojedeme další část turné k desce Moje krevní skupina. Kvůli tomu, že to bylo na jaře často vyprodaný, jsme nabyli dojmu, že to bude vyprodaný i na podzim... A další album je taková věc, na kterou je dobrý nespěchat. Album tak prostě bude, až bude. Osobně bych ho vydal až v momentě, kdy bude hotovo dost písní, které budou dost dobré, s dobým textem, dobrým zvukem a tak dále. Kdo ví, třeba nám půjde práce od ruky...“
Něco málo z vašich začátků? Když byla skupina Mandrage v roce 2001 založena, byli jste ještě malí kluci, čekali jste, že se jednou dostanete až na samý vrchol tuzemské scény, nebo jste to viděli spíše jako nesplnitelný sen?
M: „Já jsem o tom nikdy ani nesnil. Bylo mi jedno, jestli se na mě při hraní na bicí někdo dívá, nebo ne. Mě bavil ten nástroj.. Trochu to tak mam do teď. Když na koncert přijde málo lidí, nikdy mi to ten prožitek neovlivní.“
Jako čtyři kluci, nemáte se již někdy takříkajíc „plné zuby“? A měli jste třeba opravdu vážnou a velkou „ponorku“?
M: „To je jasný. Jsme spolu hrozně často a každej máme jinej pohled na všechno. Ale pořád je to nic oproti tomu, co to může bejt, když to tak slyšíme od ostatních kapel...“
F: „Dobrá otázka! Ano, měl jsem kdysi velkou ponorku. Byla veliká, válcovitá a taková zelenkavá, dobrá ponorka to byla. Maminka mi vždy zakazovala, abych si jí bral do vany. Ale to bych nebyl já, abych jí poslechl!“
Jací jsou vůbec Mandrage mimo pódium?
M: „Jak kdo...(smích)“
F: „Nestojí za nic. Jeden chodí všude pozdě, druhej je moc starej, třetí je strašně vysokej, čtvrtej se potřebuje neustále mazat krémama a pátej do tý kapely vůbec nepatří. Co Vám budu povídat...(se šibalským úsměvem)“
Závěrem trochu odlehčení, můžete prozradit třebas nějakou vtipnou historku z „natáčení“, či ze zákulisí skupiny?
M + F: „To je taky docela častá otázka v rozhovorech.. Příště už si něco připravíme, jo?...“
Kdo jsou Mandrage
Česká pop-rocková hudební skupina, jejíž oficiální vznik se datuje od roku 2001. Následně se účastní legendární plzeňské vyhledávací soutěže Můza, byť nepostupují, Matyáš Vorda dostává speciální cenu za nejmladšího a nejlepšího bubeníka soutěže. V roce 2004 vydala skupina Demo CD s názvem „Říkala, že jí trápí cosi“. Podepsali smlouvu s nahrávacím studiem Universal a jejich další CD, s názvem „Přišli jsme si pro vaše děti“ vyšlo 1. června 2007. Pilotním singlem k tomuto CD byla píseň „Kapky proti slzám“. Další CD „Hledá se žena“ bylo vydáno roku 2009. Pilotní singl má totožný název. Tento singl se stal hitem v mnoha hitparádách. V roce 2010 vyhráli cenu kategorii Rock na Hudebních cenách Óčka. 28. listopadu 2011 vyšlo nové CD „Moje krevní skupina“. Hlavním hitem tohoto CD je píseň „Františkovy Lázně“, se kterým bořili české hitparády. V tomto roce Mandrage vyhráli v Hudebních cenách Očka, v kategorii rock. Velmi úspěšný byl pro kapelu právě rok 2011, kdy vydala album Moje krevní skupina. I díky tomuto albu vyhráli Cenu akademie populární hudby v kategorii „Skupina roku“ za rok 2011. Na jaře 2012 se uskutečnilo Tour 2012 part I., které v létě a na podzim pokračuje partem II.
Další chyba na Vápenici.