- 27. říjen 2020
- 347x
Jeden z nejtradičnějších stále existujících atletických mítinků na Moravě pořádaný klubem s dlouhou tradicí. To je vizitka Velké ceny Prostějova, která se i letos uskutečnila v areálu Reálného gymnázia a základní školy ve Studentské ulici. Sešla se dobře stovka dětí, ale s nimi také překážkáři a oštěpaři. Pořadatelům pak přálo počasí, méně už však epidemická situace, koronavirus nepěkně poznamenal účast na akci. Jak ale jako celek dopadla? Na to už se Večerník zeptal Milana Čečmana (na snímku), předsedy Atletického klubu Prostějov a zároveň jednoho z hlavních organizátorů mítinku i moderátora celé akce.
* Máte za sebou další Velkou cenu Prostějova v atletice. Jak byste ji zhodnotil? Co se povedlo, co případně méně?
„Měli jsme velkou cenu oštěpu, na niž nepřijel jeden borec ze Slovenska, dále také jeden z Brna, oba oštěpaři. Měli koronavirovou karanténu. U překážkářů bylo docela dobré obsazení. Zrovna také probíhalo mistrovství republiky ´dvaadvacítek´, dost těžko se na atletické akce hledá volný termín. Udělali jsme to tedy tak, že pro dospělé byly jen překážky a oštěp a k nim jsme přidali závody pro mládež. A nakonec se to líbilo dětem i rodičům. Startovaly nám děti mezi šesti a devíti lety, taková atletická přípravka, byly i z Hradce Králové, Brna nebo Ostravy… Za tím ale stojí rodiče, kteří jsou ochotni děti vozit dál. Z disciplín to pak byl běh na šedesát metrů, hod kriketovým míčkem a skok do dálky – vše zdárně proběhlo. Závody se líbily a hodně pozornosti vzbudili i naši reprezentanti.“
* Házení míčku ale není tradiční součástí programu?
„Ne, to nebylo. Letos jsme to ale pojali úplně jinak. Tentokrát byl mítink hlavně pro děti, pro přípravku, protože nemají aktuálně prakticky žádné závody, ale připravují se. My jsme dříve mívali více disciplín, ale těžko se letos shánějí závodníci. Nejsou totiž téměř volné termíny. Ty nám vyberou větší atletické kluby jako Kladno nebo Ostrava, Slavia Praha, kam závodníci přijedou. My jsme takové provinční město, navíc nemáme stadion. Disponujeme pouze dráhou o délce 333 metrů, standardní nemáme. Už asi třicet let bojujeme o stadion! Ale nemáme přízeň města a lidí, kteří o tom rozhodují. Jsme přitom jedním z mála okresních měst bez regulérní dráhy...“
* Když se vrátím k obsazení letošní Velké ceny, tak to bylo sice početně slabší, ale hvězdy nakonec nechyběly.
„Zúčastnili se olympionici, startoval mistr Evropy Petr Svoboda, který k nám jezdí pravidelně, chce jet příští rok na olympiádu. A když už, tak by prý chtěl příští rok zakončit svou závodní činnost právě tady touto Velkou cenou. Bude to pětasedmdesátý ročník, tak to chceme udělat tentokrát trochu větší. Ještě dodám, že stále žije i vítěz prvního ročníku Honza Mrázek. Bydlí tady v Plumlovské. Má už pětadevadesát let, je tak logické, že se úplně necítí, aby mezi nás přišel. A abych nezapomněl, přijel i Vítězslav Veselý, což je oštěpař, který drží stále rekord v našem memoriálu 82,55 metru.“
Další chyba na Vápenici.