- 9. říjen 2020
- 446x
Je žijící legendou klasického sportovního parašutismu, za celou kariéru vybojoval desítky medailí včetně mnoha zlatých na vrcholných mezinárodních závodech typu mistrovství světa, evropských šampionátů či Světového poháru. Jiří Gečnuk (na snímku) přitom nepochází odsud, narodil se v Moravské Třebové. Ještě jako teenager se však stal členem Armádního sportovního oddílu Dukla Prostějov a většinu ze svého padesátiletého života tak strávil na Hané. Nyní se za své ohromné úspěchy dočkal významného ocenění v podobě Ceny města Prostějova 2019.
Rozhovory s laureáty vám Večerník přinášel od srpna v každém sudém vydání. Parašutista Gečnuka se stal po zástupci Divadla point, T. Krejsové, M. Srostlíkovi a J. Hornovi pátým respondentem v řadě a také posledním. Dvojice Květoslava Šťastná a Hana Adámková žádost o interview odmítla, Milan začal obdržel ocenění im memoriam.
* Letošnímu roku bohužel vládne koronavirus. Vy s klubovými parťáky jste museli už dvakrát do karantény...
„Nebyla to vyloženě klasická karanténa, spíš jen takový několikadenní pobyt doma do doby, než nám udělali testy a byly hotové jejich výsledky. Poprvé k tomu došlo hned někdy na konci března, když jsme se při tréninku v aerodynamickém tunelu u Prahy setkali s jednou nakaženou holkou. A ve druhém případě měl COVID-19 údajně Peťa Chládek od nás, i když se u něho plně nepotvrdil, pokud vím. Každopádně jsme v obou případech šli na testy, které vyšly negativně, a tím pádem jsme pak mohli pokračovat normálně v přípravě. U toho Petra šlo o nepříjemnou věc tím, že jeho manželka měla zrovna před porodem, ale všechno dobře dopadlo.“
* Jak snášíte nemilý fakt, že vám kvůli epidemii odpadly všechny závody 2020 kromě mistrovství republiky?
„Vedle národního šampionátu ve Strakonicích jsme měli ještě závody v Plzni a taky jedny kontrolní mezi sebou. Každý sport je o vzájemném poměřování výkonnosti, vždycky někdo nasadí laťku jako ten nejlepší a ostatní se ho snaží dohnat, vyrovnat se mu. Letos tahle konfrontace v mezinárodním měřítku vůbec neproběhla, což je určitě špatně, ale my s tím nic nenaděláme. Museli jsme situaci vzít takovou, jaká je. A hlavně najít dostatečnou vnitřní motivaci kvalitně trénovat i při vědomí, že makáme vlastně až na příští rok. Správně si všechno nastavit v hlavě, nenechat se psychicky rozhodit ztrátou dlouhodobé kontinuity přípravné i závodní. Což s sebou může nést taky částečnou ztrátu nabytého sebevědomí.“
Další chyba na Vápenici.