„Lidi na sebe naštěstí jen štěkali,“ Zůstával v klidu Josef Popelka

Místy pořádně vyhrocené bylo sobotní utkání mezi Klenovicemi a Kovalovicemi. A přispěli k tomu nejen diváci, ale také fauly na hřišti A reakce několika hráčů, především hostujícího kapitána Ryboviče. I tak ale diváci měli šanci podívat se na zajímavý zápas plný šancí, vedle nichž padl i půltucet gólů. Hrdinou okamžiku se mohl stát například Josef Popelka (na snímku). Měl však stejně jako spoluhráči smůlu v zakončení. V utkání se prezentoval i několika kombinacemi a zároveň hrou na jistotu.

* Oba poločasy byly hodně rozdílné. Jak jste viděl zápas?
„V prvním poločase jsme jim tak do čtyřicáté minuty skoro nepůjčili balón, vypracovali jsme si šance, které jsme měli proměnit. A díky tomu bychom si udělali náskok a zápas by se ovíjel jinak. Pravděpodobně by ani nepadly branky, které padly do konce poločasu. Bohužel je dali. Do druhého poločasu jsme věděli, že máme čas, nesnažili jsme se hned hnát. Ale i ty síly a nápady trochu docházely. My jsme se snažili hrát svou hru, něčím překvapit, což se nám tolik nedařilo. Jak zvýšili na 3:0, tak bylo skoro hotovo. Sice jsme ještě dokázali snížit na rozdíl jediného gólu, sahali jsme tak aspoň po bodu, ale bohužel tím, že jsme otevřeli obranu, tak se jim povedl protiútok a do prázdné dali rozhodující trefu. V tom byl také největší rozdíl, nevím, proč jsme nedávali šance, asi jsme vypotřebovali štěstí...“
* Myslíte to tak, že soupeř byl na rozdíl od Klenovic schopný využívat šance?
„Rozhodně v tom byl ten zásadní rozdíl, určitě. My jsme šance měli, nebyly malé, viz i ta moje. To se prostě mělo proměnit a bylo by to úplně jiné.“
* Sám jste měl velkou příležitost v prvním poločase. Míč už jste asi na tyči nečekal…
„Já jsem se díval na celý centr a už jsem viděl u toho obránce. Říkal jsem si, že tam nebude, že ho to asi přeskočí. V ten moment možná, jak jsem byl sám, ví člověk, že není atakovaný, přemýšlí, jak to uklidí. Pak nad tím možná moc přemýšlí a o to hůř to dá, než kdyby na to neměl čas. Pak bych možná zavřel oči. Ale měl to být gól, to rozhodně.“
* Utkání mělo dost divokou atmosféru, chvíli to i vypadalo, že dojde k roztržce…
„Ona je tady vždycky bouřlivá, to prostě k vesnickému fotbalu patří. Je to fajn, dokud je to v nějaké rovině třeba pouze slovního napadání, tak to ještě relativně jde. Jejich kapitán byl docela dost rozbouřený, padala tam nějaká slova a samozřejmě lidi si to nenechali líbit. Byla to však jen slovní roztržka a k ničemu nakonec nedošlo. Lidi na sebe naštěstí jen štěkali, skončilo to ještě v dobré rovině.“ (pousměje se)