Dětem přeji hlavně trpělivost, prozradil po náboru Jiří Veselý

Těžko zapomenutelný zážitek mají za sebou po středě zhruba čtyři desítky dětí. Potrénovat s nimi přišel na tenisový nábor i Jiří Veselý s Jiřím Novákem. Děti se snažily, seč mohly, aby na minikurtu sportovní hvězdy potrápily. Jak ale říká právě Jiří Veselý, k tomu, aby se z drobotiny jednou stali kvalitní tenisté, vede dlouhá cesta s řadou překážek. I proto jim s kolegou při autogramiádě nejen podepisoval trička a kšiltovky, ale taky popřál hodně štěstí. Ano, děti ho budou potřebovat. A svým způsobem i jejich rodiče. Třeba k tomu, aby – zejména ti ambicióznější – svým ratolestem sport neotrávili.

* Pro vás podobné akce s malými tenisty nejsou údajně nic neznámého?
„Samozřejmě. Kdekoli a kdykoli jsem a je tam možnost si zahrát s dětmi, tak je to super. Myslím si, že není větší motivace než si zahrát s nějakým profíkem a hráči, kteří to někam dotáhli. Ty děti mají svým způsobem nějakou inspiraci, což si myslím, že je důležité v každém sportu. A když můžeme tímto způsobem dělat reklamu českému tenisu a pokusit se přilákat k němu co nejvíce dětí, tak je to jen dobře.
* Byly děti dneska šikovné?
„Byly šikovné. Samozřejmě jsou velmi mladé. Cesta je dlouhá, ale je vidět, že ty základy mají dobře zvládnuté. A teď je to na trenérech, aby děti dokázali posouvat dál a dál. A uvidí se, kde jejich cesta skončí. Je to rozhodně cesta dlouhá, velice individuální. A těžká.“
* Ve sportu je dnes velká konkurence. Proč zvolit zrovna tenis?
„To je těžká otázka. Tenis… Při rozhodování je důležité vědět, že je to spíše dražší sport. Zároveň je to sport, kde se může naplno projevit individualita dítěte. Je to tedy spíš pro individualisty. Je to i na rodičích, aby objevili u dětí, zda jsou spíše kolektivně, nebo individuálně zaměřené. Tenis je krásný sport, člověk si ten úspěch může odmakat i užít sám.“
* Pamatujete si vy na své tenisové začátky, na nábor?
„Já nábor neměl. Měl jsem tátu tenisového trenéra. Začínal jsem s ním ve třech letech a do mých patnácti mě vedl on. A ty základy, na nich má největší podíl táta a děda. Ti mě k tenisu přivedli a provedli mě ním.“
* Co byste popřál dětem začínajícím s tenisem? A vlastně i jejich rodičům?
„Hlavně vytrvalost a trpělivost. Je to opravdu běh na dlouhou trať. Čím dál tím víc se kariéra prodlužuje, je ale čím dál těžší se prosadit. Už je to jen zřídkakdy, že se někdo prosadí třeba v osmnácti. Ne, chvíli to trvá. Je potřeba proto zůstat trpělivý. V první řadě to to děcko musí bavit. Musí být na kurtě rádo, i když porážky k tomu patří. A v některém věku převažují. Je tedy spíš potřeba děti motivovat než jim to těmi porážkami trochu znechutit. Občas tomu tak je, emoce k tomu patří, i ze strany rodičů, kteří do toho dali úsilí. Je ale potřeba dětem dopřát maximální lásku ke sportu, aby ho měly rády.“
* A nenechat se odradit…
„Ano, nenechat se zbytečně odradit porážkami.“