Dobré dopoledne, dnes je pátek 29.3.2024
svátek slaví Taťána,
zítra Arnošt
•Žhavé novinky, informace, soutěže a výhry jen
pro vyvolené, kteří se přihlásí k odběru níže...
facebooktwitteryoutubeinstagram

 Před sedmi lety byl Ondřej Maršálek (na snímku) oceněn „českou nobelovkou za vědu, výzkum a inovace“ Česká hlava. Od té doby prošel notný kus světa. Z New York University, kde tehdy působil, se na další tři roky přesunul do Kalifornie na Stanford University. Do České republiky se vrátil v roce 2017. Od té doby působí na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, kde učí, bádá a vede skupinu. Zároveň byl osmatřicetiletý Prostějovan součástí týmu pracujícího na projektu, jehož závěry byly obsáhle publikovány v časopise Science. Snímek z něj dokonce pronikl na titulní stranu tohoto zřejmě nejprestižnějšího světového periodika zabývajícího se vědou. A právě o tom jsme si povídali.

 

* Naposledy jsme spolu komunikovali před sedmi roky. Už tehdy jste měl bohaté zkušenosti ze zahraničí, přesto jste říkal, že asi budete v příštích letech působit u nás, neboť věda v ČR má solidní potenciál, který byste rád naplňoval. Nakolik se vám to dařilo?
„Na ten návrat tedy skutečně došlo. Myslím, že věda u nás skutečně dobrá být může, ale nestane se to samo. Kromě špičkových vědců potřebujeme i instituce a univerzity, kterým na tom bude záležet, které k tomu poskytnou odpovídající podmínky a dokáží přivést odborníky ze zahraničí. I když existuje několik pozitivních příkladů a situace se postupně zlepšuje, máme v tomto ohledu pořád co dohánět.“
* Může česká věda ve výzkumu konkurovat například takové Číně nebo USA?
„V principu tomu určitě nic nebrání. Na úrovni jednotlivých vědců a skupin takové případy vidíme, dělá se u nás i špičková věda, která obstojí v mezinárodním srovnání. Často je to ale spíše navzdory okolnostem než díky nim. Na úrovni institucí je to, myslím, do značné míry otázka ambice. Je vždy rozdíl, zda je daná fakulta spokojená s tím, že nedělá věci hůře než jiné fakulty v zemi, nebo zda hledá srovnání a inspiraci mezi těmi nejlepšími v celosvětovém měřítku.“
* Vám a vašemu týmu se podařilo ve světové konkurenci uspět a proniknout na titulní stranu prestižního časopisu Science. Čím si myslíte, že redakci časopisu zaujal právě váš výzkum?
„Jednalo se velkou spolupráci několika skupin, kde se spojil neobvyklý studovaný systém se zajímavým výsledkem i kvalitně a pečlivě provedenou prací. Titulní strana je potom už jen taková třešnička na dortu. V časopisech jako Science jsou titulky spíše vizuálně poutavé ilustrace tématu než sám vědecký obsah práce. Náš projekt k tomu poskytl dobrou příležitost, i když experiment vůbec nevypadá jako ten ‚obrázek z titulky‘. Určitě pomohlo i to, že jsme o titulní stránku sami projevili zájem.

* Pomůže vám nějak ve vaší další práci?
„Ochota kvalitního časopisu práci publikovat je samozřejmě důležitá, ale případné ocenění je spíše v tom, jak na práci zareagují kolegyně a kolegové, kteří si článek přečtou. Výhoda viditelnosti, která s takovou publikací souvisí, je v tom, že zvyšuje šanci, že se o práci dozví více lidí.“
* Při výzkumu jste řešili zejména to, jak vzniká kov při reakci sodíku s tekutým amoniakem. Objevili jste něco, co vás samého překvapilo?
„Když rozpustíme sodík nebo jiný alkalický kov v kapalném amoniaku, vznikne nejdříve elektrolyt, roztok podobný třeba soli rozpuštěné ve vodě. Ten ovšem kovový není. Pokud přidáme více alkalického kovu, změní se postupně jeho barva ze světle modré na tmavě modrou, a když v přidávání pokračujeme, roztok získá bronzový lesk a kovové vlastnosti. Zajímavé na tomto přechodu je, že probíhá postupně, nikoliv skokově. Při středních koncentracích roztok v experimentu vypadá trochu jako elektrolyt a trochu jako kov. To jsme nečekali a v současné době nikdo neví, jaká je přesně molekulární struktura takového roztoku.“
* Pracoval jste v mezinárodním týmu. Jaký byl váš konkrétní úkol?
„Velká část celé práce byla experimentální. Já a moje část týmu jsme se ovšem věnovali výpočtům – simulacím molekulární struktury a dynamiky solvatovaných elektronů. Ty vznikají v tom zmiňovaném elektrolytickém roztoku a dávají mu onu velmi specifickou modrou barvu. Pomocí výpočtů jsme určili vazebnou energii těchto rozpuštěných elektronů, kterou jsme potom mohli srovnat s experimentálním výsledkem, i jejich solvatační strukturu a prostorové rozložení, ke kterým naopak experiment přístup nemá. Jednalo se o rozsáhlé kvantové výpočty, kde se opakovaně počítá elektronová struktura celého studovaného systému. Dalšími výpočty a zpracováním dat jsme potom získali výsledné veličiny, které je možné srovnat s experimentem nebo použít jako předpověď experimentů budoucích. Tyto simulace jsou výpočetně velmi náročné, ani ten nejlepší stolní počítač je nezvládne. Používáme k tomu specializovaný hardware pro vědecké výpočty a superpočítače, například v národním superpočítačovém centru v Ostravě.“
* Experimenty probíhaly v Berlíně. Proč zrovna tam?
„Použitá experimentální metoda fotoelektronová spektroskopie potřebuje kvalitní a silný zdroj rentgenového záření. Takových k dispozici moc není a v tomto případě se jím stal synchrotron BESSY II právě v Berlíně. Celková kapacita takového zařízení je omezená a přiděluje se v grantové soutěži. Kolegové museli připravit experimentální aparaturu, kterou potom do Berlína odvezli a k synchrotronu připojili. Během striktně vymezených několika dní potom sbírali experimentální data k dalšímu zpracování.“
* Budou mít závěry vašeho výzkumu nějaký praktický dopad?
„Abych pravdu řekl, velmi by mě to překvapilo. Pokud by na to došlo, byla by to spíše náhoda. Nikdy to ani nebyl cíl toho projektu. Jedná se o primární výzkum, kde jde především o prohloubení poznání obecně. Jsem přesvědčen, že to má hodnotu samo o sobě.“
* K vědeckému výzkumu je třeba nepochybně notné dávky zvědavosti i zarputilosti. Dokážete si představit, jakým směrem byste tyto vlastnosti nasměřoval, pokud byste se nevěnoval zrovna fyzikální chemii?
„To samozřejmě nevím, protože fyzika a chemie už dlouhou dobu vyplňují značnou část mého života. Zkusím ale hádat. Přírodní vědy jsem vždycky míchal s výpočty a počítače v různých podobách mi vždycky byly blízké. Dokážu si představit, že bych si našel nějaký oblíbený koutek informatiky. Možná bych ale taky vařil, fotil, pracoval se dřevem nebo taky dělal něco úplně jiného.“
* V našem posledním rozhovoru jste zmínil, že právě rád vaříte. Platí to stále? A objevil jste v této oblasti třeba nějaký originální recept?
„Ten zájem stále trvá, jen jsem v poslední době neměl tolik prostoru se mu věnovat. Zabývám se ale alespoň přípravou kávy, teď mě zrovna nejvíc baví chlazená V60 filtrovaná káva – rozhodně doporučuji. Zásadní je chladit čerstvě uvařenou kávu způsobem, který ji neředí, například ledem v plastových ‚kostkách‘. Pár opravdových ledových kostek ve finálním nápoji potom už neuškodí.“
* Při svém výzkumu se dlouhodobě zabýváte zejména otázkami, z čeho se skládá svět kolem nás. Pomáhá vám nějak vaše práce v uvědomění si toho, jaké je vlastně místo člověka v přírodě či ve vesmíru?
„Myslím, že běžná každodenní práce badatele v přírodních vědách toho v tomto směru bezprostředně vlastně moc neřekne. Člověka to ale lépe vybaví k tomu, jak svět vnímat a jak o něm přemýšlet. Abych to formuloval, pokud možno pečlivě, nemám důvod si myslet, že to naše místo je nějak speciální.“
* Je podle vás nějaká otázka, na kterou nikdy nenajdete odpověď?
„Toho je určitě veliká spousta. Dokonce bych řekl, že to budou skoro všechny otázky. Jeden člověk toho moc nestihne a lidstvo jako celek je na tom jenom o kousek lépe. A nemusí se ani jednat o zásadní otázky života, vesmíru a vůbec. I těch otázek s praktickým dopadem na každodenní lidskou činnost zůstane za mého života spousta nezodpovězených.“
* Máte za sebou řadu ocenění. Kde myslíte, že své zkušenosti nejlépe využijete?
„Přirozeně se samozřejmě nabízí, že k dalšímu bádání v oboru, výuce a vedení dalších studentů. Ale třeba nakonec dojde i na tu stolařinu, kdo ví...“


RNDr. ONDŘEJ MARŠÁLEK, Ph.D.

* narodil se v roce 1981 v Prostějově
* po maturitě na dvojjazyčném Gymnáziu v Olomouci-Hejčíně vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor teoretická fyzika
* v doktorském studiu pokračoval ve skupině profesora Pavla Jungwirtha na Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR. Ve své práci se zabývá počítačovými simulacemi chemických a fyzikálních procesů
* za čtyři roky svého působení na Akademii věd absolvoval několik zahraničních stáží například v USA, Japonsku, Švédsku nebo Izraeli
* na podzim 2014 se přesunul na další postdoktorální pozici do Kalifornie na Stanford University
* od léta 2017 je na Matematicko-fyzikální fakultě UK, kde působí jako vedoucí skupiny na Fyzikálním ústavu UK
* mezi jeho koníčky patří také focení ať už na cestách, nebo při společenských příležitostech
zajímavost: oba jeho rodiče se věnovali divadlu - maminka Jana je ředitelkou Městského divadla v Prostějově, tatínek Miloslav je dlouholetým členem nejprve prostějovského a nyní již řadu let brněnského HaDivadla, přičemž on sám se na střední a vysoké škole věnoval soutěžnímu debatování a s vystupováním na veřejnosti nemá problém, musí tak ovšem činit vždy „sám za sebe“

  • Makový pohřební služba
  • 1

Předpověď počasí

Předpověď počasí

Anketa - hlavní

Co vás v poslední době nejvíce potěšilo?

2017 vitejte na svete banner

Speciály Večerníku

2019 tv pohoda banner

 

Barometr

Vánoční strom bude.

Tohle nám nemůže vzít ani ten lotr koronavirus! Prostějovští radní oznámili, že konání vánočního jarmarku na náměstí T. G. Masaryka je sice v ohrožení, ale o tradiční a neodmyslitelnou součást rynku nepřijdeme. Vánoční strom je už vybrán a letos ho městu darovala rodina z Lipové.

 

Další chyba na Vápenici.
Špatně vypočítané kilometry na směrovníku u Národního domu nejsou jedinou „mýlkou“ na Vápenici v Prostějově. Jak Večerník upozornili čtenáři, při odbočení vlevo do centra v Prostějově je nakřivo namalován odbočující pruh. Podle zlých jazyků museli být lajnovači pod parou...

Nezapomněli na lidi.

Osobnost týdne

Ladislav ADAMÍK

Úctyhodného věku šestadevadesáti let se před týdnem dožil bývalý kvalitní prostějovský atlet. Osobní výročí blížící se magické stovce oslavil v pondělí 19. října.

11 stasova

THUAN DINH DUC

 

Číslo týdne

1 983

Podle posledního sčítání žije v Prostějově 1 983 cizinců. Nejvíce zde pobývá Slováků a Ukrajinců, silné zázemí zde mají Vietnamci.

33

Výrok týdne

„ZATÍM PO NICH NENÍ POJMENOVÁNO VŮBEC NIC!“

Lidé budou vybírat nový název parku v Okružní ulici podle jmen slavných rodáků. A jak zmínil primátor Jura, zatím po nich není pojmenováno vůbec nic...