„Když je člověk někde dlouho, začnou mu vadit prkotiny“ Hokejový obránce Robin Staněk má být hlavní defenzivní zbraní Jestřábů

 Bezesporu jednou z největších posil LHK Jestřábi před novým ročníkem je Robin Staněk (na snímku), který bude zároveň k nejzkušenějším hráčům prostějovského týmu. Zatímco řada jeho nových spoluhráčů na nějaký větší úspěch teprve čeká, on už jich má za sebou několik. A téměř všechny jsou spojené s Olomoucí, v níž zažil postup do extraligy i zabydlení se v nejvyšší soutěži. Po angažmá v Jihlavě se vrací na Hanou znovu, tentokrát ale do Prostějova. Jak sám říká, do mužstva už stihl za krátký čas zapadnout.

 * Jak se zrodil váš přesun do Prostějova?
„Zavolali jsme si s panem Vykoukalem a domluvili se na podmínkách. To jednání bylo férové a rychlé. Jsem rád, že to mám blíže domů, odpadlo mi dojíždění do Jihlavy. Takže o to bylo rozhodování jednodušší, nenarazil jsem během jednání na žádný problém.“
* Pokud vím, vy jste z Jihlavy na rozdíl od několika jiných hráčů neodešel z rozhodnutí klubu?
„My jsme byli s panem Ščerbanem domluvení na jistých podmínkách pokračování spolupráce. Jenže vlivem koronaviru mi je už pak nemohl dát. Jednání z jeho strany bylo super, rozešli jsme se v dobrém.“
* Jak hodnotíte zpětně působení v Jihlavě? Byl pro vás výsledek toho ročníku zklamáním?
„Co se týká sportovní stránky a výsledků, tak to bylo rozhodně velké zklamání. Ohledně managementu trenérů a zázemí však rozhodně ne. Dá se říct, že jsem si v Jihlavě odpočinul, v tomhle problém vůbec nebyl. Až na ty zmiňované sportovní výsledky. Moc nám to opravdu nešlo.“
* Říkáte, že jste si odpočinul. Narážíte na to, že v Chance lize je přeci jen na hráče menší tlak než v extralize?
„Spíš bych to řekl tak, že když je člověk někde delší dobu, tak mu začnou vadit i prkotiny. Na druhou stranu, když člověk změní prostředí, tak nevnímá vůbec nic, neřeší nic. Soustředí se pouze na ten hokej. Takže spíš z tohoto hlediska to pro mě byl odpočinek, byl jsem tam nový, kolem mě nové prostředí. Bavil jsem se téměř jen tím hokejem.“
* Pokud by tedy přišla nabídka na návrat do Olomouce, jak byste na ni reagoval?
„Když jsem se bavil s panem Fürstem a s ostatními, jak jsem končil v Olomouci, tak jsem říkal, že neodcházím nijak ve zlém. Já osobně bych se tedy v budoucnu klidně zase vrátil do Olomouce. Neměl bych s tím problém a neměl jsem ani problémy v klubu. Nyní to ale nebylo na pořadu dne.“
* Je pro vás angažmá v Prostějově pozitivní i proto, že odsud pochází vaše přítelkyně?
(úsměv) „Ano, je to i kvůli přítelkyni, je pro mě rozhodně jednodušší, že můžu hrát tady v Prostějově. Jsem za to strašně rád, protože to dojíždění už bylo náročné. Chtěl jsem samozřejmě být s Jančou doma častěji. Tohle pro mě bylo důležité při rozhodování.“
* Pomáhá vám to i při poznávání prostředí, které vám není úplně neznámé...
„Ano, už kdysi jsem tu byl, zrovna jsem začínal v chlapech. To se tady hrála druhá liga. Znám třeba pana Ovečku, ten je tady pořád. S kluky se znám s některými od vidění, s dalšími osobně a s některými jsem hrál. Minulý týden jsme se vlastně sešli poprvé. A můžu říct, že po těch pár dnech se cítím úplně v pohodě. Přijde mi, jako bychom zde už měli za sebou aspoň jednu společnou sezónu. V tomhle určitě problém nebude.“
* To jste tedy do týmu zapadl rychle...
„To ano, myslím, že charakterově jsou tady všichni kluci v pohodě.“
* V týmu ve svých 31 letech jste za veterána. To je trochu nezvyklá pozice, ne?
„Trochu jo. Ale já si připadám pořád jako mladý kluk. (úsměv) Nebude v tom tedy žádný problém, když je tady dost mladých hráčů, pořád jsme všichni jako v uvozovkách malá děcka. Myslím si, že staří mladí, to nebude hrát roli. Že bychom tady po mladších šlapali, to určitě ne. Spíš si myslím, že po nás bude šlapat trenér, abychom na sobě všichni makali bez rozdílu věku. A všichni hráli, aby to zkrátka fungovalo.“
* U Jestřábů po uplynulé sezóně skončila kromě Petra Krejčího celá obrana. Necítíte proto na sebe o to větší tlak, aby ta nová nadcházející ročník zvládla lépe?
„Myslím si, že je to každého věc. Já žádný tlak na sebe takto necítím. Důležité je, abychom pracovali hlavně v tom týmu. Bude to o týmovosti. Na tom jediném záleží. Žádný jiný tlak si na sebe nepřipouštím.“
* Už vám trenér řekl, s jakou rolí u vás počítá?
„Ne, o tom jsme se takhle nebavili. To asi pan Vykoukal bude hlavně spíš čekat, že budu spolehlivý v defenzivě. Počítám, že při přípravě na ledě nebo před sezónou těsně budou pohovory.“
* Jiří Vykoukal ve 49 letech naskočil minulou sezónu do obrany. Chtěl byste si s ním někdy zahrát?
(úsměv) „Klidně, toho se nebojím. Myslím si, že je pan Vykoukal soutěživý pořád. A pokud by mu dovolilo zdraví, tak by to třeba obul, kdyby bylo nejhůř. Myslím si ale taky, že by sám byl radši, kdyby to nebylo nutné, aby musel zasahovat.“
* Máte za sebou úvodní týden letní přípravy a od začátku vám trenér Jiří Šejba dával do těla. Proto mě zajímá, jestli je něco, co byste z tréninkových dávek oželel?
„Ne, já si nevybírám. Už mě to přešlo. Člověk je rád, že je zdravý a může dělat všechno. Je mi jedno, jestli běháme, skáčeme, cokoliv... Jsem rád, že mě nic nebolí. Trénink se snažím vždy odmakat a že bych se chtěl něčemu vyhýbat, to fakt ne. Dělám to rád a těší mě, že jsem zdravý. To je jediná věc, na které mi tak záleží.“

ROBIN STANĚK

* narodil se 30. prosince 1988 ve Zlíně
* hokejový obránce, nová posila LHK Jestřábi Prostějov
* s hokejem začínal ve Zlíně, hrál také v mládežnických výběrech Uherského Hradiště
* první šance v mužském hokeji ale přišly na Hané: v Olomouci a v Prostějově
* s olomouckými „Kohouty“ v roce 2014 postoupil do extraligy
* během své kariéry se stal synonymem pro důrazného a schopného hráče, zejména směrem dozadu
* v české extralize dosud odehrál 149 zápasů a nemusí se jednat o konečné číslo
* je svobodný, ale zadaný a bezdětný
Zajímavost: může být symbolem hokejové loajality, v Olomouci totiž hrál mezi lety 2009 až 2019, což se vidí jen málokdy...