„NECHCI, ABY HESLO POMÁHAT A CHRÁNIT BYLA JEN PRÁZDNÁ FRÁZE NA NAŠICH AUTECH!“

Když se prostějovských policistů zeptáte, co říkají na svého šéfa, žádný z nich z nějaké ustrašenosti odpověď neodmítne. „Je skvělej, ale umí být taky ras,“ zní nejčastější reakce zdejších strážců zákona. Plukovník Pavel Novák se do čela Územního odboru Policie ČR postavil v polovině května roku 2011. Neměl to jednoduché, dříve totiž působil jako šéf krajské dopravní policie a musel se tak seznamovat s řízením hned několika složek najednou. Po jeho nástupu ale jakoby prostějovské policisty někdo pokropil živou vodou. Rázem se rapidně zvedla objasněnost trestných činů, město se začalo „čistit“ od kriminálních živlů a hlavně - nový šéf vyhlásil nesmiřitelný boj proti drogám a drobné kriminalitě. Jaký ale ve skutečnosti Pavel Novák je, jaké má názory a co všechno ho štve nebo naopak potěší. To se můžete dozvědět z exkluzivního a velmi obsáhlého rozhovoru pro Večerník, který zveřejňujeme hned na dvě části!
Když vám před více než dvěma lety, coby šéfovi krajské dopravní policie, přišla nabídka vést Územní odbor Policie ČR v Prostějově, co jste na to říkal? Váhal jste s rozhodnutím přijmout ji, nebo to pro vás byla velká výzva, která se prostě neodmítá?

„Přiznám se, že mne nabídka zaskočila a samozřejmě jsem o ní okamžitě přemýšlel. Na straně jedné to byla skutečně velká výzva, současně však i na straně druhé obrovský závazek. Byl jsem si vědom, že přicházím do nového prostředí, navíc se širokým spektrem policejních činností, které se na územních odborech, nebo chcete-li na okresech, vykonávají. A zda se dalo odmítnout? Samozřejmě, že ano. Bylo to jen na mé volbě. Ostatně to tak bylo vždy. Nikdy jsem se sám nehlásil na žádný z postů, vždy to bylo tak, že jsem byl osloven a já po úvaze kývl, ale také v řadě případů ne. Musím ještě doplnit, že mé rozhodování ulehčil fakt, že ve funkci mého zástupce měl současně se mnou nastoupit i plukovník Spurný. Je to člověk, kterého si velmi vážím pro jeho odbornost, profesionalitu i morální kvality. A za ty dva roky mohu říci, že se stal mým blízkým přítelem.“

Ve funkci vedoucího prostějovské policie jste od poloviny května roku 2011. Kdybyste své působení v Prostějově měl krátce zhodnotit, nelitujete toho, že jste přijal tak náročnou práci?

„Nelituji, právě naopak. Potkal jsem zde mnoho schopných a pracovitých lidí, kterým rozhodně není lhostejné, co se v našem regionu děje, a kteří plní ve prospěch spoluobčanů své služební úkoly, často i nad rámec pracovní doby. Současně jsem měl možnost navázat velmi aktivní spolupráci s pracovníky složek integrovaného záchranného systému. Vyzvedl bych kontakty s hasiči, celníky, vojáky, záchrankou a rozhodně nezapomenu ani na kolegy z městské policie. Ocenit musím i spolupráci s vedením měst a obcí. Samospráva je pro nás nejenom důležitá, ale současně máme na úseku veřejného pořádku a bezpečnosti obyvatel společný zájem. Je na místě zdůraznit, že například spolupráci s vedením města Prostějova a obecně

s naším magistrátem, hodnotím nadstandardně a rád přiznávám, že je to z mého pohledu nejlepší spolupráce se samosprávou, kterou jsem za těch více než dvaadvacet let u policie zažil. Vrátím-li se však k vaší otázce, pak období v Prostějově hodnotím velmi pozitivně. Mnohému jsem se zde naučil a řadu svých zkušeností jsem kolegům předal. Netvrdím, že je to jednoduché, ale pro mne je to skutečná výzva a do určité míry i koníček.“

Když sledujeme celostátní média, tak si policisté většinou stěžují na těžké podmínky při svém zaměstnání. Málo lidí, neodpovídající platy, nedostatečné vybavení a podobně. Jak je tomu v Prostějově?

„Je nutné si uvědomit, že policie nežije ve vzduchoprázdnu. Odráží se v ní stav společnosti a samozřejmě i ekonomická situace země. Každé povolání je přece přesvědčeno o své výlučnosti a do jisté míry to tak skutečně je. Chceme-li něco změnit, zajistit plnění úkolů, dobré fungování, pak musíme každý začít u sebe a je jedno, zda jsem právě v uniformě, či nikoliv. Prostějovská policie má 197 lidí, kteří slouží na pěti obvodních odděleních, dopravním inspektorátu a na útvarech služby kriminální policie a vyšetřování. Tento počet garantuje plnění služebních úkolů, přesto však uznávám, že pro naplnění mých představ bych několik kolegů rozhodně uvítal, což zejména platí o obvodním oddělení zde v Prostějově. Do materiálního i technického vybavení policie investuje nemalé pro-středky a neji-nak tomu je také v oblasti zkvalitňování pracovního prostředí pro naše policisty. Zde si myslím, že se v uplynulých dvou letech povedla řada věcí. Jen namátkou mohu vzpomenout rozsáhlejší stavební úpravy dvou obvodních oddělení a dopravního inspektorátu, které poslouží nejenom policistům, ale i občanům.“

A ony stížnosti na malé platy?

„Ty vycházejí z nařízení vlády, kde jsou taxativně uvedeny částky pro jednotlivé platové třídy a platové stupně, tedy pro jednotlivé funkce se započtenou délkou praxe. Kolegům často říkávám, že policista není povolání v tom pravém slova smyslu. Klade vysoké nároky na odbornost, kreativitu, odolnost, fyzickou, ale zejména psychickou kondici. No, a vrátím-li se

k platům policistů, pak by určitě mnohé překvapilo, že ve skutečnosti mají přibližně polovinu až dvě třetiny toho, co se běžně uvádí...“

V našem městě a okolí se v posledním období snížila kriminalita. Čemu to přičítáte?

„K určitému poklesu sice skutečně došlo, nicméně tímto se rozhodně neuklidňujeme! Nápad trestné činnosti se snažíme neustále analyzovat a na vývoj reagovat. Mohu připomenout například realizace na úseku autokriminality, krádeží barevných kovů, v oblasti drogové, ale současně i akce a opatření na úseku veřejného pořádku či dohledu nad bezpečností a plynulostí silničního provozu, čímž ostatně naplňujeme naše poslání

a profesní vizi.“

Některé jazyky však také tvrdí, že je to tím, že jste ty největší lumpy a grázly už pozavírali...

„Samozřejmě, že se bezpečnostní situace z velké části odvíjí od realizací pachatelů. V součtu se v našem regionu jedná řádově o desítky osob, které se protiprávních jednání ve větší míře dopouštějí. Zde je pak prostor na důvtip, nasazení, ale velmi často i na mravenčí práci jednotlivců či skupin kolegů, kteří jednotlivé skutky vyšetřují. Ve veřejnosti, možná často i pod vlivem seriálových fikcí, přetrvává představa, že dle šlápoty v zahradě policie nejlépe do deseti minut zadrží pachatele, za dalších deset minut jej obviní a po hodině soudce zavře. Bylo by to krásné, ale tak to bohužel není, zpravidla je to o usilovné práci a hodinách strávených při šetření. Je však pravdou, že na potírání kriminality a těchto kriminálně závadových osob vynakládáme velké úsilí. Dá se říci, že se nám v řadě případů toto podařilo a tomu jsem opravdu rád.“

V poslední době čím dál tím více informujete o případech, ve kterých se vyskytuje jediné slovo - droga. Jde o odhalené pěstírny marihuany, varny pervitinu, ale také o řidiče ovlivněné při jízdě těmito návykovými látkami. To je skutečně na Prostějovsku těch drog tolik?

„Četnost realizací na úseku drogové kriminality je poměrně velká. Není to ale tak, že by Prostějovsko v poslední době propadlo drogám. Je to relativně nový fenomén, současně však velmi nebezpečný. I proto jsem po svém příchodu drobnou kriminalitu a drogy stanovil za jednu z priorit pro naši práci. Je to vlastně spojená nádoba. Samotná konzumace omamných a psychotropních látek je rizikem zdravotním, bezpečnostním i společenským. Lidé požívající drogy si často na svou dávku získávají prostředky trestnou činností, například krádežemi, samotnou výrobou těchto látek a podobně. A s tímto se rozhodně nechceme smířit. V minulém týdnu proběhla letošní jednadvacáté realizace v této problematice a ubezpečuji vás, že rozhodně nebude na dlouho tou poslední. No a k drogám za volantem ještě doplním, že naši policisté za první pololetí zadrželi celkem již jednadevadesát řidičů, kteří omamné látky před jízdou požili. Uvážíte-li, že za celý loňský rok to bylo třiasedmdesát řidičů, pak i zde je vidět, že policisté tuto prioritu naplňují.“

Pane plukovníku, co vás za dobu svého působení ve vedení prostějovské policie nejvíce rozzlobilo?

„Víte, já jsem nenapravitelný optimista a problémy se snažím řešit racionálně i s nadhledem. Ono to ostatně asi jinak ani nejde. Je celá řada věcí, které nejsou veselé a ani příjemné, ale to už k té naší práci patří. Spíše se snažím z každé situace poučit a udělat vše proto, aby se negativa eliminovala. Obecně mne velmi zlobí trestné činy spáchané na seniorech (nedávno policisté zadrželi pachatele, který se vydával za pracovníka energetické společnosti a šest seniorů okradl – pozn. Večerníku).

A co mne ještě zlobí, je lehkomyslnost lidí. Často v nákupních vozících i v neuzamčených vozidlech ponechávají kabelky, mobily, peníze a řadu dalších věcí. Tyto trestné skutky tvoří přitom až třetinu všech událostí a myslím si, že je to zcela zbytečné. Lidem to následně přivodí spoustu problémů se zařizováním dokladů, karet, výměnou zámků a podobně. Přitom stačí být jen obezřetní a poučit se z výzev, které neustále policie občanům směřuje...“

... a naopak, co vás nejvíce potěšilo, či dokonce čemu jste se nejvíce nasmál?

„Potěší mne každý úspěch našich policistů a jejich dobře odvedená práce. Často říkávám, že naším nejvyšším nadřízeným je občan a plnění úkolů je tou zakázkou, kterou si u nás obyvatelé této země objednali. Potěšilo mne i to, že jsme k prvnímu srpnu mohli po čtyřech letech bez nováčků k policii přijmout po výběrovém řízení osm nových kolegů na dopravní inspektorát a na obvod do Prostějova. A čemu jsem se v poslední době zasmál? Přes všechny ty negativní události, které šetříme, se skutečně někdy staneme svědky či aktéry veselých historek. Například nedávno si kolega ve službě zabouchl klíče v autě a na služebnu to měl pěkných pár kilometrů... Nebo z původně oznamovaného znásilnění se vyklubal podle oznamovatelky báječný sex s přítelem vlastní matky! Anebo potom, co mne nepozorný řidič zezadu naboural na světelné křižovatce a já za ním v uniformě přišel, se jen zmohl na dotaz: ´vy už jste tady...?´

A po sdělení, že jsem z vozidla, které naboural, jen zaplul pod volant. Těch historek by ze služby bylo opravdu hodně. Smutných i těch veselých...(úsměv)“

Prostějovská policie měla v loňském roce největší procento objasněnosti případů trestné činnosti v rámci Olomouckého kraje. Čemu tento úspěch přičítáte?

„Loňský rok byl z pohledu čísel skutečně výsledkově nejlepší za dlouhou řádku let, ale v tomhle, přestože mne to samozřejmě těší, budu trochu negativista. Spíše mě vždy zajímá to, co se nám nepodařilo objasnit a co ještě udělat lépe, respektive jinak, abychom byli ještě úspěšnější. Výsledky přičítám samozřejmě nasazení a aktivitě svých kolegů, samozřejmě pak i velmi dobré spolupráci s řadou orgánů a institucí, které jsou nám nápomocny.“

Večerník se setkává i s lidmi, kteří na policii stále hledají něco špatného. Přitom když jim teče do bot, první co udělají je, že vytočí linku 158. Nemáte z podobných kritiků těžkou hlavu?

„Policie je represivní složka a jako taková to má se získáváním kladných bodů nepoměrně složitější než jiní. Přitom lidi chráníme, šetříme události, kterých se stanou svědky či obětí, nezřídka zachraňujeme jejich životy, ale to se ne vždy chce vidět. Častěji si vyslechneme, že lidem jen dáváme pokuty, místo toho abychom honili lumpy. Sám vím, co si kolegové musí ve službě vyslechnout, s kým vším se setkají, co vidí a za jakých okolností události šetří. Policie však pracuje pro občany této země. Pro ty usměvavé i ty zamračené.

Mínění mnohdy utváří sdělovací prostředky a ty selektují veřejnosti informace tak, aby se to jejich periodiku hodilo. Mají zafixovanou představu, že musí lidi děsit, informovat je pouze o negativech, být za každou cenu senzační a čím víc krve, tím lépe. Na druhou stranu vím, že pozitivní zprávy, úspěchy a dobrá práce, a věřte mi, že toho není zrovna málo, se často přejdou bez odezvy.“

Je něco, co byste na práci prostějovské policie ještě rád změnil nebo ji nějakým způsobem vylepšil?

„Vždy je co zlepšovat a prakticky každý den se to snažím naplňovat. Velmi často komunikuji s našimi policisty, vedoucími i hlídkaři, na služebnách či v terénu, ve dne i v noci a zajímá mne, co ještě můžeme udělat lépe a jinak. Dost času trávím i komunikací se samosprávou, pracovníky IZS i organizacemi, které ovlivňují kvalitu života našich občanů. V ochotě, aktivitě

a otevřené komunikaci vidím potenciál a cestu. Říkávám také, kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá výmluvy. Já hledám způsoby a to stejné chci od svých kolegů.“

Jestli mohu zabrousit trošku do vašeho soukromí, rád bych se zeptal, co vaší práci říká rodina? Hlavně na to, že vzhledem ke své náročné funkci zřejmě toho doma moc nepobudete…

„To je pravda. Práci věnuji poměrně dost času, výjimkou nejsou ani dny, kdy jsem dvanáct, čtrnáct až šestnáct hodin denně v práci a rozhodně to není čas strávený jen za stolem v kanceláři. Teď si vzpomínám na nedávný dotaz jednoho z kolegů z obvodu: ´veliteli, proč se stále tak honíte?´

A já mu s úsměvem odpověděl: ´no, přece kvůli vám“. Stejně úsměvné bylo i to, když jsem ve tři ráno v terénu přišel za hlídkou, která zrovna zadržela zdrogovaného řidiče

a kluci na mne: ´jééé veliteli, to jste zase vy?´, což byla úsměvná spontánní reakce na to, že se se svými lidmi poměrně často vidím...(úsměv)Teď vážně. Nic

z toho by nebylo možné bez velké podpory a pochopení zejména mé paní a také dcery. Sice se jim to snažím vynahradit, jak jen to jde, ale jsem si vědom, že bez zázemí se tato práce dělat nedá a patří jim za to mé velké uznání.“

Otázka na závěr. Pomalu už zlidovělo, i když s mnohými rádoby vtipnými komentáři různých lidí, heslo Policie ČR – pomáhat a chránit. Je podle vašeho názoru toto heslo odpovídající vaší práci?

„Zde si dovolím malý exkurz do historie. Přestože si lidé myslí, že je toto motto nové, opak je pravdou. Heslo Pomáhat a chránit měli četníci již za dob Rakousko-Uherské monarchie

a v zásadě to vystihuje podstatu naší služby. Důležité však je, a přesně tohle chci po svých lidech, aby to nebyla jen prázdná fráze na dveřích našich aut, ale skutečné motto pro naši práci. Aby to heslo měli v hlavě a zejména v srdci a na každou situaci se dívali nejenom očima policisty, ale i pohledem občana naší společnosti a občana, kterého mají před sebou.“