JAROMÍR JÁGR: „S MÁMOU SE O JÍDLE UŽ VŮBEC NEBAVÍM!“

„Hlavně jsem si říkal, kéž bych mohl být mladý jako oni.. (úsměv) Ale čas se nedá zastavit a člověk musí brát věci takové, jaké jsou. Pokud je nějaká šance předat zkušenosti, které jsem nabral během těch mnoha let, tak to moc rád udělám. I když tenis a hokej jsou dva rozdílné sporty - jeden individuální, druhý kolektivní - přesto si myslím, že něco mají všechny sporty společné: že potřebuješ nejen talent, ale taky tvrdou práci, píli a vůli něčeho dosáhnout. Tohle je nejdůležitější nejen u sportu, ale i celkově v životě.“

„Jágr Team, respektive já osobně a Prostějov spolupracujeme už šestnáct let, což je hodně dlouhá doba. K účasti na dnešní akci mě Mirek Černošek dost přemlouval, protože chci většinu času tady v republice trávit na Kladně a co nejvíc pak tréninkem. Musím se dobře připravit na novou sezónu, která bude možná moje poslední, a nerad bych po tolika letech strávených v NHL udělal v zámoří nějakou ostudu nebo nehrál podle svých představ. Uplynulá sezóna se kvůli výluce hodně protáhla, bylo nutné vtěsnat do kratšího času co nejvíc utkání a k osmačtyřiceti zápasům základní části ještě připočtěte play off. My jsme s Bostonem bojovali až do poslední chvíle finálové série a sezóna mi tedy skončila velice pozdě, navíc ta příští naopak začne dřív díky olympiádě. Čas, který hráči NHL stráví v Soči, je potřeba někde nahnat a proto tréninkové kempy startují o dva týdny dříve než obvykle. Což pro mě bylo překvapení, ani jsem to nevěděl a tak krátká doba na přípravu mě trochu vystrašila.“

„Odpověď na první část otázky zní: ještě se mi to nepodařilo! Na druhou stranu však musím říct, že mi to takhle vyhovuje. Normálně jsem zvyklý chodit spát ve dvě nebo o půl třetí ráno a ranní vstávání je pak dost obtížné, zatímco teď mě časový posun nutí si jít lehnout už v deset nebo jedenáct. A vstát potom třeba o půl šesté není takový problém. Jedno přísloví říká, že spánek před půlnocí je daleko lepší, než spánek po půlnoci. A já mu musím dát za pravdu, s takto posunutým režimem cítím mnohem víc sil. Co se druhé části otázky týče, po měsíční pauze bez ledu je začátek nové přípravy vždycky náročný. Ale už jsem pomalu začal a mám výhodu v tom, že na led můžu v podstatě kdykoliv chci. Proto chodím trénovat jak s A-mužstvem, tak s mládežnickými týmy Kladna. A někdy i sám po nocích, když je led volný. Celkově trénuju některé dny jednou, jiné třeba až třikrát podle toho, jak se zrovna cítím. Únava je zatím velká, ale věřím, že časem bude opadat, abych mohl trénovat co nejčastěji. Příprava na ledě je přece jenom mnohem lepší, než příprava v posilovně.“

Loni veřejnost zaujala vaše tréninková videa zveřejněná na facebooku. Plánujete něco podobného i letos?

„Já bych rád, ale své tréninkové metody zase tak často neměním. Ukazoval bych něco, co už lidi viděli. I když je pravda, že nějaká nová cvičení se vždycky najdou. Člověk něco okouká, v něčem se přiučí a něco si vyzkouší, ne pokaždé je to však vhodné pro širokou veřejnost. Spíš jde o specifické věci pro hokejisty.“

„Minimálně. To je prostě úděl vrcholového sportovce, a nejen jeho. Pokud chceš dělat jakoukoliv práci na určité úrovni, musíš některé věci obětovat. Asi není na světě člověka, který je špičkový v některém oboru a přitom se baví jak chce i si dělá co chce. Tohle prostě nejde. Dokázat něco velkého bez spousty práce a dřiny podle mě jednoduše nelze. Mně osobně však nedělá větší problém se takovému režimu přizpůsobit. A věci, které teď nestíhám, si můžu vynahradit za rok, za dva, to je přece úplně

v pohodě... (úsměv)“

„Letos jsem na kurtech ještě nebyl. Naopak loni jsem tenis hrával dost často, protože bylo hodně času na přípravu a poprvé jsem si na kurt začal brávat těžkou vestu. Musím říct, že s dvacetikilovou zátěží mi to docela vyhovovalo a zvyknul jsem si na to. Pak jsem vestu sundal a byl ze mě mnohem lepší tenista, všude včas a nikde pozdě. Což bylo příjemné překvapení...(smích)“

„Ne všichni jsou hubeňouři, někteří tenisté mají i sto třicet kilo. Na Kladně jich pár takových běhá, takže správce je zvyklý. Oni si ale tu svou vestu sundat nemůžou, zatímco já jo, pokud chci.

A v tom je moje výhoda.“ (úsměv)

„Povrch mám rád ten nejpomalejší, tedy antuku. A můj nejlepší úder je bekhend.“

„Bylo by nádherné takhle rychle a jednoduše přejít na výživu, jakou má Djokovič. Jenže by to pro moje tělo byla tak radikální změna, že by to možná ani nevydrželo. Mou výhodou zase je, že jakákoliv změna k lepšímu se dost projeví. Já jsem totiž na podobné věci nikdy nedbal a ač se to některým sportovcům může zdát neuvěřitelné, nikdy jsem nebral žádné vitamíny, doplňkovou stravu ani pití. Pil jsem kolu, k svačině měl bábovku, na snídani bábovku, jedl knedlíky a další, co mě napadlo. Přitom mi to pořád hrálo, takže díkybohu za tolik talentu, jehož zásluhou jsem stravu nikdy nemusel redukovat. Teď stačí i malá změna - například zmíněné vynechání koly, omezení sladkého jídla - a hned je to na mně hodně vidět. Cítím se líp, přitom nemusím dodržovat žádnou dietu či stoprocentní stravovací režim jako Djokovič... (úsměv)“

„Ne. Možná až za dva roky nebo za pět let, kdy budu v nejlepší formě.“ (směje se)

„Tady v Čechách je to větší problém. Jedeš po dálnici, na každém kilometru benzínka, zastavíš a tam různá lákadla. Jako když přijdeš do banky, jsou tam volné bankovky

a můžeš si vzít, co chceš. Prostě potřebuješ velkou vůli si tu čokoládu nebo tatranku nekoupit...“

„Já se s ní o těchhle věcech vůbec nebavím.“ (smích)

„Abstinent sice jsem, ale existují určitá pravidla, která člověk musí dodržovat. Pití na zahájení turnaje je jedním z nich a já nechci být výjimka, abych lil šampáňo po kurtech. Ještě by po tom někdo uklouzl a pak se se mnou soudil kvůli polité zadní čáře.“ (usmívá se)

„Já si myslím, že tahle doba už je dávno pryč. Když v roce 1996 vznikal Jágr Team, vrcholil boom odchodů českých hokejistů do NHL, hráči ročníků narození 1971 a 1972 tvořící jádro reprezentace tam působili skoro všichni. Čeští fanoušci je dlouho neměli možnost vidět na vlastní oči v akci a nápad založit Jágr Team, který by objížděl města i vesnice s exhibičními zápasy, tak měl svou logiku a tyhle akce měly význam. Lidi na to chodili, protože šlo o něco nového, neobvyklého a nikdy předtím nic takového neviděli. Pro nás byl zase zážitek hrát doma před plnými halami, navíc se vybíraly peníze na různé charitativní projekty, například jsme pomáhali dětem bez rodičů z dětských domovů. Během let se ale všechno nějak vyvíjelo, exhibic všude přibývalo a původní myšlenka Jágr Teamu se vytrácela.“

„Klub už je tak zajetý, že není potřeba do toho nějakým způsobem zasahovat. Podle mě je vedení kvalitní, trenéři vědí, o co jde, a máme podstatně víc zkušenějších hráčů než v minulých letech. Já budu samozřejmě součástí přípravy Kladna, tím pádem mám možnost sledovat tréninky pěkně zblízka a využívat jich i pro vlastní dobro.“

„Sport včetně hokeje je záliba, ale na druhou stranu i černá díra na peníze, jak říká Mirek Černošek. Sehnat sponzory a nějakým způsobem provozovat klub, nebo jej dokonce zachraňovat před zánikem je někdy až nemožné. Proto díkybohu za hráče, kteří se vracejí z NHL a jsou ochotní finančně i svými zkušenostmi pomoct oddílům, v nichž vyrůstali. Tohle je jedině plus pro ty kluby, města i mládež věnující se sportu.“

„Na tohle jsou dva názory: buď se to někomu líbí, nebo nelíbí. Abych pravdu řekl, já jsem o tom moc nepřemýšlel, jen tu změnu vnímám, že se bude muset dodržovat. Všechno má svoje plusy i mínusy. Na jednu stranu jde o pravidlo trochu nespravedlivé pro hráče starší generace, kteří musí uživit rodinu, a místo nich relativně horší, ale mladí hokejisté dostanou přednost v sestavě. Nemyslím si, že je to ideální, v mé době nikdo nedostal nic zadarmo. Chápu, že Český svaz ledního hokeje chce udělat nějakou změnu, aby mladíci u nás dostávali větší šanci hrát na vyšší úrovni. Na druhou stranu však tihle mladí dostávají volnou kartu, když použiju tenisovou terminologii, a úplně s tím nesouhlasím. Podle mě platí, že pokud jsi dobrej, tak si místo vybojuješ. Máš extra motivaci, zatímco teď se někdo může do extraligy dostat tak trochu zadarmo. Dnešní mládež už bohužel není taková, jako jsme byli my zamlada s touhou být nejlepší na světě. Od té doby se spousta věcí změnila, ať s tím souhlasíme nebo ne. Sice jsme na éru komunistů všichni nadávali, jenže motivace pořád se zlepšovat tenkrát prostě fungovala líp, taky respekt ke starším hráčům byl mnohem větší. Tohle už v podstatě zmizelo. Já osobně jsem o mužské áčko bojoval už v patnácti, bylo mi o pět let míň než ostatním nejmladším v mančaftu a nikdo se se mnou nemazlil. Řezali mě a párkrát jsem na tréninku i brečel, protože ti starší cítili, že jim beru práci. Tím víc mě ale tohle udělalo silnějším, díkybohu za takovým způsobem nasbírané zkušenosti. Současným mladým můžou v budoucnu dost chybět.“

„Hlavně teď mám hrozně málo času. Pro tyhle věci byla mnohem lepší situace loni, když se v NHL stávkovalo a já jsem v Čechách strávil půl roku. Obecně si člověk musí vybírat, nemůže brát úplně všechny nabídky. Já jsem toho názoru, že všeho moc škodí. Jsou finančně velmi zajímavé reklamy, ale u mě by nedávaly žádný smysl. Přece nemůžu propagovat cigarety nebo pivo, když jsem v životě nekouřil ani nepil alkohol. Podobně jsem poslední dobou přestal dávat rozhovory do médií, protože jsem cítil, že se lidem začínám trochu protivit. Tohle sice nemůžu tolik ovlivnit a novináři si vždycky budou psát a do nadpisů dávat, co chtějí, ovšem redukovat rozhovory je pro mě jediná cesta, jak se aspoň neobjevovat úplně všude. Co se reklam týká, většinu jsem vždy dělal ve spojení s kladenským hokejem. Firmy využily mě, peníze šly do klubu a bylo to takové vyvážené.“


KDO JE JAROMÍR JÁGR

Narodil se 15. února 1972 v Kladně. Jeho rychlý nástup hokejové kariéry přišel od roku 1990, kdy byl draftován Pittsburghem do NHL. Hned v roce 1991 a 1992 získal Stanley Cup a stal se i nejmladším střelcem finálové historie. V reprezentaci patřil k základnímu stavebnímu kameni v Naganu 1998, kde získal zlatou olympijskou medaili. Je také dvojnásobným mistrem světa
z let 2006 a 2010. V předloňském roce se vrátil do NHL, kde začal ve Philadelphii, následně podepsal Dallasu, ale sezónu ukončil v Bostonu, s kterým jen o vlásek nezískal potřetí v kariéře nejprestižnější trofej. Je nejlépe střílejícím Evropanem základní části NHL a jednou ze světových sportovních ikon současnosti, která se v létě upsala New Jersey Devils.