Vystřídat ve vedoucí funkci někoho neúspěšného je mnohem jednodušší, než nahradit člověka, který odváděl dobrou práci. Zatímco v prvním případě mohou být věci pouze lepší, v tom druhém bývá velmi náročné, aby byly alespoň takové jako doposud. Z tohoto úhlu pohledu to bude mít Jana Maršálková ve své funkci ředitelky Městského divadla v Prostějově velmi obtížné. V polovině prázdnin totiž nahradí odcházející Alenu Spurnou, s jejíž službami panovala spokojenost plných deset let.  Proč si nová šéfka myslí, že Rada města Prostějova vybrala právě ji? A s čím do divadla přichází i co podle ní tato instituce potřebuje? Nejenom o tom s ní Večerník pohovořil dva dny po jejím jmenování do funkce jako vůbec první periodikum... 

 

 

Hlavním úkolem každého šéfa je mít jasnou vizi a také dostatek energie i entuziasmu pro její naplnění. Jaká je vaše představa, kam by se mělo divadlo posunout?

„Tuto vizi jsem předložila ve své koncepci i při jednání před výběrovou komisí. V obou případech jsem zdůraznila, že městské divadlo je stabilně fungující organizací, která je ve skvělé kondici. Proto chci v první řadě navázat na to, co nastartovala už jeho první ředitelka Jana Zikmundová a co o notný kus dále posunula odstupující Alena Spurná.“

 Každá organizace stejně jako každý živý organismus se musí nějakým způsobem vyvíjet. Čím k tomu chcete přispět vy osobně?

„Ve své koncepci jsem měla pár poznámek, které souvisí s tím, jak se doba kolem nás mění. Zmiňovala jsem v ní například to, že by se měl zavést rezervační systém na webových stránkách divadla. To obzvláště mladým divákům usnadní nákup vstupenek. Chci však zdůraznit, že nebudu dělat nějaké zásadní změny jen proto, že se ode mě očekávají. Divadlo musí mít svůj vlastní plynulý vývoj. A zatím je na dobré cestě, svědčí o tom jeho návštěvnost.“ 

 Dá se předpokládat, že s možností objednávek vstupenek prostřednictvím internetu počítali ve svých koncepcích i někteří další uchazeči. Čím myslíte, že jste Radu města Prostějova zaujala právě vy?

„Doufám, že výběrová komise se rozhodla právě na základě mnou předložené koncepce, o které jsem pečlivě přemýšlela a vložila do ní
i své osobní pocity. Další věcí je i to, že za těch devatenáct let, co se podílím na vedení Reálného gymnázia a základní školy města Prostějova jsem snad prokázala, že mám předpoklady, které bych mohla uplatnit i v práci ředitelky divadla. Jde o schopnosti organizační, koordinační a komunikační, které už nyní musím využívat v podstatě každý den. Na škole jsem se mimo jiné například podílela na přípravě mladých recitátorů, nebo organizovala tradiční adventní koncerty. Kromě toho si dovedu představit, že spousta věcí, které je potřeba zařídit k tomu, aby škola mohla dobře fungovat, bude nutná i v případě zajištění plynulého chodu divadla.  A když k tomu přidám i svůj dlouhodobý kladný vztah k divadlu jako takovému, ať už v pozici herce či diváka, tak si myslím, že to vše dohromady dalo do sebe mozaiku, která radu přesvědčila, aby její členové vybrali právě mě.“

 Přes všechny tyto nesporné předpoklady jste se do prvního výběrového řízení nepřihlásila. To vedlo ke spekulacím, že vás lidé z prostějovské radnice po zrušeném výběrovém řízení oslovili, abyste se o post ucházela. Následně bylo velmi pravděpodobné, že v druhém výběrovém řízení také uspějete, ať už ostatní kandidáti přijdou s čímkoliv…

„Tyto spekulace podle mého názoru zcela postrádají logiku. Pokud by si mě radní hned na začátku vybrali, proč by mě neoslovili hned před prvním výběrovým řízením? Trošku mě mrzí, že to tak někteří lidé vnímají, nicméně já mám svědomí čisté. Osobně mám zkušenost
s řadou výběrových řízení, která jsme prováděli tady na škole, a věřte mi, že ani nám se vždy hned na první pokus nepodařilo najít vhodnou osobu a to i přesto, že jsme měli skutečně z čeho vybírat.“ 

 Proč jste tedy nepřihlásila už na první termín?

„Bylo to pro mě hrozně těžké rozhodování. Prostě jsem potřebovala víc času na to, abych se mohla rozmyslet a zvážit, jestli do toho chci vůbec jít. A když radní nikoho v prvním kole nevybrali, tak za mnou přišla moje dcera Hana a říkala: ´Vidíš, jak to dopadlo, nechceš o tom přece jenom přemýšlet?´ Podobně mě přesvědčoval můj manžel. Pak jsem třeba potkala kamarádku, která prohlásila, že zrovna mě by si na tomto postu dokázala představit. A to samé mi odpověděl i ředitel reálky Rostislav Halaš, když jsem mu oznámila, že uvažuji o změně zaměstnání. Takhle se to všechno zkrátka postupně nabalovalo, až ve mě uzrálo rozhodnutí, že se do výběrového řízení přece jen přihlásím. Ještě před tím jsem ale musela zvážit, zda jsem schopna vůbec z reálky odejít. Po těch devatenácti letech a všem, co jsem tu prožila, je to pro mě nesmírně těžké. Na jednu stranu jsem ráda, že jsem byla vybraná, na druhou stranu jsem na škole byla hluboce zakořeněná a bude se mi stýskat.“   
 

 Pokud budete chtít nejen udržet ale i dále rozvíjet nabídku prostějovského divadla, tak vás čeká nesmírně časově náročná práce. Jste na to připravená?

„Dovedu si to velmi dobře představit, protože i místo zástupkyně bylo časově velmi náročné. V žádném případě jsem neměla pouze osmihodinovou pracovní dobu, ta byla vždy delší. V sedm hodin na škole začal provoz, který skončil až ve tři hodiny odpoledne. Byla jsem tak zvyklá na plné pracovní nasazení od sedmi do tří hodin, další dvě hodiny jsem si pak dodělávala další věci, které jsem během dne nestihla. K tomu jsem také často využívala vedlejších prázdnin, kdy jsem ráda chodila do práce, protože tu byl krásný klid.  Takže pokud bude v divadle osmihodinová pracovní doba, tak si myslím, že to zvládnu úplně bez problémů. A vzhledem k tomu, že už mám dospělé děti, tak nebudu ani řešit třeba problémy s tím, že bych třeba musela vyzvedávat děti ze školky, a proto spěchat domů.“

 Čím chcete vy osobně přispět k dalšímu rozvoji divadla?

„Mohu k tomu přispět především svojí poctivou a svědomitou prací. Její součástí je samozřejmě i to, že člověk musí předvídat, nesmí ustrnout a pořád reagovat na to, co se kolem něho děje. Hodně důležité bude i to, aby pracovní tým v divadle byl kolektivem, ve kterém se lidé cítí příjemně, bezpečně
a radostně. Jako šéfka se pak budu snažit přispět k tomu, abych takové prostředí vytvořila. V takové atmosféře se dá mnohem lépe poctivě pracovat a přicházet s novými věcmi. Věřím, že se tato uvolněná atmosféra přenese i na diváky.“ 

 Myslíte si, že divadlo má divákovi spíše vycházet vstříc a bavit ho, nebo naopak ho spíše kultivovat, vzdělávat a duchovně rozvíjet?

„Myslím, že v nabídce divadla to musí být vybalancované. Musí tam být nabídka pro diváka, který je do jisté míry konzervativní, to znamená, že v divadle očekává určité žánry, které zase neoslovují někoho jiného. Musíme vnímat, co divák chce, a jít tomu určitým způsobem naproti. Ale nelze přitom zapomínat na to, že někteří prostějovští diváci jsou zvědaví i na experimentální inscenace. Tomu myslím velmi dobře odpovídá systém předplatného, jehož program je tvořen podle toho, co ti daní diváci chtějí v divadle vidět. Pro ty konzervativnější je určena skupina A, ti, kteří mají předplatné 5P, zase raději uvidí divadlo, které se vyjadřuje novátorským způsobem. Každopádně divadlo se sálem pro pět set lidí si nemůže dovolit mít pravidelně návštěvnost sto diváků. Toho bych se dočkat nechtěla...“

 

---

 

 

kdo je Jana Maršálková

Jana Maršálková se narodila 17. března 1959 v Prostějově. V roce 1978 maturovala na Gymnáziu Jiřího Wolkera. O pět let později absolvovala obor Čeština-Občanská výchova na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Po škole nastoupila na ZŠ Rejskova, dva roky učila i na Cyrilometodějském gymnáziu. V roce 1994 nastoupila na pozici zástupkyně ředitele na Reálné gymnázium a Základní školu města Prostějova.
S manželem Miloslavem Maršálkem mají dvě děti syna Ondřeje (32) a dceru Hanu (26). Už na střední škole se zabývala recitací a divadlem poezie. Spolupracovala přitom s významným teatrologem Janem Roubalem. Jako herečka v Prostějově spolupracovala i s tehdy poloprofesionálním HaDivadlem ještě před jeho odstěhováním do Brna. Mezi její záliby patří četba, práce na zahrádce a cvičení čínského Tai Chi, které rozvíjí tělo i mysl zároveň.