„NEJVÍCE SI CENÍM TOHO, ŽE SE TADY DAŘÍ UDRŽET SPOLUPRACOVNÍKY, SE KTERÝMI TO TÁHNEME UŽ ČTYŘICET LET...,“

Když se řekne v Prostějově basketbal, každého sportovního fanouška napadne: prvoligoví Orli. Jen ti nejvěrnější však vědí, že samotné základy klubu leží trochu jinde. A to na Základní škole Dr. Horáka (dříve Brněnská), kde fungují sportovní třídy se zaměřením právě na tento nejrozšířenější světový sport. Mužem, který se v současnosti o všechno stará, je Mgr. Ivan Pospíšil. Ten si vzal na svá bedra v posledních letech skutečně pořádnou zátěž, neboť řídit současně základní školu a sportovní klub, to je všechno jiné, pouze ne klid a pohoda... Každodenní stres a nervy, aby všechno bylo tak, jak má, ovšem vynahrazuje pocit, že se práce daří. A to je právě případ Ivana Pospíšila, který slaví úspěchy jak v rámci školních aktivit se žáky ZŠ Dr. Horáka, tak i s basketbalovým klubem, od profesionálních mužů až po mladé talentované dívky... Volba dalšího rozhovor v pravidelné rubrice Večerníku tak byla poměrně jasná a hlavně opodstatněná.

 Čeho si za svého působení na škole Dr. Horáka nejvíce ceníte?

„Tak určitě je to zrod sportovních tříd se zaměřením na basketbal a plavání, což v současné době, kdy je jejich počet značně omezen, není lehká záležitost. Vedle úspěchů basketbalového oddílu se naši žáci prosadili i v republikovém klání základních škol, když holky šampionát vyhrály a kluci skončili druzí. Navíc pravidelně vyhráváme Pohár senátorky Sekaninové, což je soutěž všestrannosti od atletiky až po přespolní běh pro základní školy.“

 A čeho si nejvíce ceníte při vašich úspěších v basketbalu?

„Zřejmě toho, že se tady daří udržet spolupracovníky, se kterými to táhneme už čtyřicet let. Je více než potěšitelné, že bývalí velmi dobří basketbalisté po ukončení své aktivní kariéry na tento sport nezanevřeli a v pozicích trenérů či funkcionářů se začali věnovat mládeži. Jako zářný příklad bych mohl třeba jmenovat Emila Remence, Pavla Švécara a Michala Müllera. Co mě navíc ještě v letošním roce velmi potěšilo, je skutečnost, že v Prostějově neskončil vrcholový basketbal. Krize nastala koncem ledna, kdy jsme se během dvou dní museli rozhodnout, zda budeme s mužstvem pokračovat v Mattoni NBL, či nikoliv. Jsem rád, že se nám podařilo přesvědčit i hráče a že jsme sezonu vůbec dohráli. Navíc úspěšně.“

 Toto asi bylo vůbec to největší vítězství, že?

„To bezpochyby! Že pokračujeme, považuji za malý, velký zázrak. Navíc muži ještě teď bojují o medaili, v což jsme ještě na začátku tohoto roku vůbec nedoufali...“

 Úspěšné tažení sezonou jste ovšem zaznamenali i v mládežnických kategoriích. Kde se vám nejvíce dařilo?

„Tak s mládeží sbíráme medaile pravidelně. Například naše žákyně vloni vybojovaly titul mistryň republiky, který letos obhájily. Žáci i dorostenci hrají nejvyšší soutěže a obě tyto kategorie patří mezi osmičku top týmů v České republice.“

 Jaký máte pocit právě z nedávného úspěchu čtrnáctiletých basketbalistek Prostějova, kterým se podařila obhajoba mistrovského titulu?

„S žákyněmi jsme byli letos v pozici obhájců titulu, a tudíž jsme měli možnost uspořádat letošní mistrovství. I když je turnaj velmi finančně náročný, zhostili jsme se ho a myslím, že jsme jako pořadatelé obstáli se ctí. Navíc šlo o obrovskou prestiž. A jsme velmi rádi, že i hodnocení České basketbalové federace dopadlo na jedničku. Co se týká samotného výsledku našich žákyň, neskromně musím přiznat, že jsem úspěch očekával. A skutečně se stalo, z prvenství a obhajoby mistryň republiky máme všichni ohromnou radost.“

 Čím si vysvětlujete, že jsou v Prostějově tak výborné mladé basketbalistky?

„Velkou konkurenci cítíme samozřejmě ve volejbalu, protože to pro mladá děvčata není tak tvrdý a kontaktní sport. Na druhé straně tím, že v Prostějově máme nejvyšší mužskou basketbalovou soutěž a navíc mladá děvčata jsou také úspěšná, daří se nám hráče i hráčky získávat také pro tento sport. Basketbal je prostě v tomto městě v kurzu, a to pro všechny věkové kategorie.“

 Mají za následek úspěchy žákyň i to, že po padesáti letech bylo v Prostějově konečně obnoveno družstvo žen? Myslíte si, že dospělý ženský basketbal má v našem městě budoucnost?

„Je fakt, že tradice ženského basketbalu v Prostějově určitě byla. Ovšem v posledních letech děvčata, která dohrála v dorostenecké kategorii, se rozutekla po republice, většinou kvůli studiu na vysokých školách. Po studiích se však vrátila zpět do Prostějova a chtěla znovu hrát. Využili jsme toho a založili ženský tým. Ten navíc mohou brzy posílit nejlepší dorostenky, které v současnosti patří mezi dvanáct nejlepších týmů v republice. Jsem přesvědčen o tom, že ze současného krajského přeboru by nemělo být problémem postoupit do druhé ligy. Je to jen otázka ekonomického zajištění a zdali budeme my i hráčky chtít...(úsměv)“

 Když se vrátíme zpět k vám do školy, jak vůbec u vás probíhá výchova mladých sportovců?

„Všichni žáci naší školy mají tři hodiny týdně tělesnou výchovu. Ovšem ty děti, které hrají závodně basketbal, mají pět hodin tělocviku. Myslím si, že se u nás podařilo vybudovat velice kvalitní zázemí pro tento sport. Máme nové šatny, sprchy, saunu, bazén a venkovní hřiště s umělým povrchem. Popravdě řečeno, máme pro sportovce naprosto ideální podmínky. Na naší škole ale nežijeme pouze sportem. Snažíme se prosazovat i v jiných soutěžích v rozličných činnostech. Pořádáme spoustu různých zájezdů, němčináři často navštěvují Vídeň a Salzburk, angličtináři zase Londýn. Zúčastňujeme se různých exkurzí, výtvarných soutěží a vytváříme týdenní projekty pro studium historie. Ve škole máme ovšem i taneční mistry republiky. Náš záběr je velmi široký, ale máme hodně žáků, takže je z čeho vybírat.“

 Co je tedy hned po sportu pro Základní školu Dr. Horáka nejvýznamnější?

„Účastníme se stonožkového hnutí, což je podpora misí našich vojáků, například v Afghanistánu. Dále se zúčastňujeme projektu Zdravá škola, k čemuž máme přizpůsoben i školní jídelníček. V tomto ale vidím malý problém, protože vaříme sice zdravě, ale děti ta jídla nechtějí jíst. Pravidelně pořádáme školy v přírodě a často vítězíme v soutěži ve sběru starého papíru. Spolupracujeme široce s mateřskými školami, kterým mimo jiné zajišťujeme hodiny plavání v našem bazénu. Vydáváme školní časopis a máme školní radu složenou s žáků, kteří se velmi aktivně podílejí na chodu školy.“

 Jak jste na tom s absolventy vaší školy? Zajímáte se ještě o jejich další osudy poté, co nastoupí na střední školu nebo do učebních oborů?

„Určitě! Ostatně je to součástí naší výroční zprávy, ve které uvádíme, na jaké školy nebo učiliště se naši žáci dostali. Naopak ze středních škol máme zpětnou vazbu o tom, jak se našim absolventům daří, nebo ne.“

 Na jaké vaše absolventy jste nejvíce hrdý?

„Tak například naším žákem je mistr republiky v šachu Vojta Plát. Ale v lavicích sedí spousta skvělých žáků a sportovců. O řadě z nich nepochybně ještě uslyšíme.“

 Čím se Základní škola Dr. Horáka liší od ostatních škol v Prostějově?

„Myslím si, že se lišíme hlavně tím, že disponujeme bazénem. Je sice provozně náročný a nákladný, ale jsme tímto jedinou školou na Prostějovsku, která může zabezpečit výuku plavání. Pak je určitě velký rozdíl v zázemí pro sport. Máme dvě tělocvičny, horolezeckou stěnu, venkovní hřiště s travnatým povrchem a atletickým oválem. “

 Pane řediteli, v posledním období došlo na vaší škole ke dvěma událostem, které docela pobouřily veřejnost. Jde o dvě dívky, které se opily během vyučování, a také o žákyni deváté třídy, která se dostala do jiného stavu…

„Takové věci se prostě mohou stát. Vyplývá to z obrovského počtu žáků, kteří na naši školu docházejí. Vždycky se najdou jedinci, kteří poruší školní řád. My se snažíme naše žáky vychovávat ve spolupráci s rodiči, od nichž je samozřejmě potřebná velká podpora. Pokud tato podpora není, pak dochází k těmto situacím.“

 Závěrem prozraďte, jak se vaší škole daří po ekonomické stránce?

„Poměrně úspěšně se nám daří shánět peníze z Ministerstva školství České republiky, díky vypsaným dotačním projektům se nám podařilo například vybudovat saunu. Samozřejmě vynikající spolupráce je nastavena s Magistrátem města Prostějova, který nám vychází v mnohých investicích vstříc. A co se týká platů zaměstnanců, tak díky maximální naplněnosti naší školy žáky nemáme ani s těmito finančními náklady problémy. Navíc bych chtěl poděkovat soukromým sponzorům, jako například společnostem Hellas Tours, TK Plus či Pozemstav.“

 Dovolte poslední otázku, co nejvýznamnějšího čeká vaši školu v dohledné době?

Určitě to bude velmi rozsáhlá investice do zateplení budov naší školy včetně výměny všech oken, která se bude pohybovat v řádech desítek milionů korun. Jsme totiž poslední školou panelového typu na Prostějovsku, která ještě není zateplena. Od této akce si slibujeme obrovskou úsporu nákladů na energie.“

 

 
kdo je Ivan Pospíšil

Ředitel ZŠ Dr. Horáka, prezident BK Prostějov a předseda TJ OP Prostějov se narodil 12. července 1965. Na svém současném profesním místě působí již od roku 2004, přičemž od roku 1996 byl učitelem tělesné výchovy a následně v letech 2000 až 2004 už ředitelem ZŠ Masarykova.
Ve volném čase se věnuje basketbalu, který mu je životním osudem. Vedle hráčské kariéry, kterou celou strávil v Prostějově, se prosadil jako trenér mládežnických družstev, přičemž nejdéle vedl dorostence. Na konci dvacátého století byl koučem „A“-týmu TJ OP, účastníka druholigové soutěže. Následně se dal i na funkcionářskou dráhu, v níž se posunul až do pozice prvního muže prostějovského basketbalu, který vede jak z funkce prezidenta účastníka Mattoni NBL BK Prostějov a všech dalších mládežnických týmů, tak již od roku 1996 jako předseda oddílu TJ OP Prostějov, který se kromě mládeže vydal v uplynulém ročníku i na stezku ženského basketbalu. Na reprezentační úrovni pak zastává pozici vedoucího týmu ČR do dvaceti let.
Mezi své největší úspěchy řadí založení sportovních tříd se zaměřením na basketbal nejdříve pro chlapce, následně i pro dívky. Speciálně se na ZŠ Dr. Horáka, kde je krytý bazén, věnují také zájemcům o plavání, na které jsou taktéž zaměřeny sportovní třídy, a to od prvního do pátého ročníku. Právě na sportovním poli také škola logicky sklízí nejvíce úspěchů. Tím posledním byl republikový triumf žákyň na domácí půdě.