SKC TUFO Prostějov má za sebou od března první tři závodní měsíce v nové výkonnostní kategorii. Pod vedením předsedy oddílu Petra Šrámka se úspěšná cyklistická stáj zařadila po bok Dukly Praha, Sparty Praha, Bauknecht-Authoru a dalších dvou domácích týmů spadajících mezi UCI Continental Teams, čímž se zařadila mezi evropskou silniční špičku. Šéfovi prostějovského oddílu dělá radost i pokračující úspěšnost na dráze mezi dospělými, což dokazuje deváté místo Jana Dostála na 500+1 kolo, i pozice domácí jedničky v mládežnickém poli.

 

 

Pane předsedo, jak hodnotíte úvodní čtvrtrok?

„Jsou to obrovské zkušenosti a veliký zážitek pro všechny. Pro realizační tým i závodníky. Po elitě Dukly Praha máme nejlepší závodní program, ani Bauknecht Author nemá takový, jaký se podařilo zajistit panu Mráčkovi. Mládežníci jezdí do Rakouska, poprvé v historii jsme byli na závodech v Itálii a stejně tak ve Francii, pozvali nás na závody kategorie 1.1 do Rigy, přičemž na tak vysoko hodnocené akci jsme ještě nestartovali. My už teď do zahraničí jezdíme prakticky jen na závody UCI na dráze i silnici nebo na Světový pohár na dráze. Třeba ve Francii to byl pro nás veliký zážitek.“

 Co vám tolik utkvělo v paměti?

„Jelo se po trati Tour de France, na asfaltu ještě zůstaly nápisy. Závodníci stoupali do Pyrenejí, kolem tratě byly půlmetrové sněhové bariéry, diváci i organizace byli perfektní. Na španělských hranicích nás obestoupili fanoušci všech věkových kategorií s fotkama našich kluků, které si stáhli z internetu a vytiskli. Nebudete tomu věřit, ale vážně chtěli podpisy...(úsměv) Po závodě čekali klidně hodinu a půl, než jsme se sbalili. Ptali se na Prostějov, vůbec atmosféra je tam ohromná. Máme tu výhodu, že startujeme v dresech SKC, všude jsme uváděni jako Prostějov a mě jako prostějovského patriota tento zájem i zviditelňování našeho klubu obrovsky těší. Prostějov byl vždy cyklistickým městem.“

 Lze něco takového zažít i při domácích závodech?

„Cyklistika zažívá celosvětově boom a začalo se to projevovat i u nás. Týdně nám chodí na e-mail tři až pět žádostí o suvenýry, o fotky, dopisy s eury, ať jim pošleme zpět roztrhnutý dres, bidon, vlaječky. Z celé Evropy i z Čech. Je to pro nás velmi příjemné a odměna za práci. V republice už také máme zvuk, berou nás na vědomí a chválí za to, co jsme za pět let dokázali. V Česku je letos pět závodů UCI, před třemi roky to byl jeden. Závod míru lidi pořád přitahuje, stejně tak úroveň Českého poháru se za dva roky posunula nahoru. Ovšem kdo se nezúčastnil závodů ve Francii, Itálii, Polsku, Německu, nedovede si představit, co se děje tam!“

 Dělají vám radost i dosavadní výsledky?

„Je pravda, že náš předsezonní optimismus byl trochu větší, ale třeba ve Francii jsme měli velikou smůlu, když půlku družstva potkala angína. Ta vyřadila Jakuba Filipa i ze Závodu míru. Z šesti lidí tak dojeli tři. V těžkých kopcích a sto šedesát kilometrů dlouhých etapách včetně tří vrchařských prémií první kategorie si ale Kuba vedl velmi dobře a Honza Stöhr skončil třiadvacátý celkově. Když člověk postoupí z druhé fotbalové ligy do první, nemůže čekat, že ji hned vyhraje. Berou nás ale, ještě než jsme se vrátili z Francie, už nám přišla pozvánka z Rigy na závod 1.1.“

 Takže převažuje spokojenost?

„Bavili jsme se se zahraničními trenéry a oni nám říkali, že jsme dobří, ať jsme klidní a že jsme je překvapili. Sky, když přišel do ProTour, skoupil nejlepší závodníky, ale také jim to dva roky trvalo. Je to zkušenost pro nás i pro závodníky. V takových kopcích jako ve Francii jsme nikdy nejeli. Chtěli jsme být stále do desítky, ale uvědomili jsme si, že být dvacátý na takovém závodě je velký úspěch. Věřím ale, že se desítky ještě letos dočkáme, zatím je za námi teprve třetina sezony. Máme výborný kolektiv a pomáhají nám i bývalí závodníci Tomáš Salaj s Ondrou Tkadlecem. Všichni to děláme s obrovským elánem.“

 Jak se daří klubu po ekonomické stránce?

„Rok jsme měli již na jaře smluvně zajištěn a po stránce sponzorů se nám to ještě o něco vylepšilo. Zdroje máme v zásadě tři. V první řadě je to Český svaz cyklistiky, kdy je příspěvek odvislý od výsledků. Naše mládež je velice úspěšná, startujeme na mistrovství Evropy i světa, na Závodě míru, Matouš Hynek s Petrem Fialou odjeli do Carlsbergu na jeden ze tří největších závodů juniorů, mají téměř jistou nominaci na evropský šampionát v Olomouci, které bude obrovským zážitkem. Vůbec poprvé se jede v České republice, je to kategorie juniorů a jezdců do 23 let. Příjmy z ČSC se pomalinku každý rok zvyšují a lze je ovlivnit pouze výkony.“

 A odkud k vám plynou zbývající dva zdroje?

„Druhou kategorií je Olomoucký kraj a město Prostějov. Obě samosprávy se nám snaží pomoci a fandí nám po stránce pořádání závodů, údržby velodromu i podpory činnosti, přestože ekonomická situace v republice není nejlepší. Účastní se závodů, navázali jsme sportovní přátelství.
A třetím hlavním zdrojem jsou sponzoři. Měli jsme na ně štěstí, protože se jim daří i v těžké ekonomické situaci. Z oblasti cyklistického materiálu to je TUFO vyrábějící galusky, Duratec rámy, KSK připravující všechny doplňky a podepsali jsme i naprosto nadstandardní smlouvu s firmou GO! ohledně sportovního oblečení. Rozmach doma i v zahraničí zažívá i Agroservis Pavel Šálek.“

 Máte za sebou první vrchol sezony v podobě Závodu míru. Na co se soustředíte nyní?

„Jakub Filip se již připravuje na dráhařské mistrovství Evropy v Anadii, byl by možná nominován i na silniční šampionát, ale konají se týden po sobě a museli jsme vybrat prioritu. Trochu se bude lišit i příprava Jana Dostála, pro něhož je Čína významnější než mistrovství republiky na silnici. Z domácích závodů jsou vrcholem mistrovství republiky, Czech Cycling Tour, kde snad v našem družstvu výběru Moravy pojedou Bárta s Novákem, Memoriál Otmara Malečka a hned po něm následující dráhové mistrovství republiky.“

 Jaký by mohl být letošní ročník Memoriálu Otmara Malečka, který se na prostějovském velodromu pojede 23. srpna?

„Zůstáváme v první kategorii jako loni. I zde se velice pozitivně projevují naše starty v zahraničí, z jezdeckého hlediska to bude na minimálně stejné úrovni. Máme přihlášených i šest Italů, diváci se mají na co těšit. Dráhová cyklistika se hodně přesunula do hal a UCI chce podpořit venkovní závody, takže rozšířila počet závodů první kategorie v letních termínech a Maleček koliduje se závodem v Cottbusu. Je to ale spíše naše vina, protože Němci jsou zvyklí na náš termín, my jsme to ale loni posunuli o týden dopředu. Nejde ani tak o to, že by utrpěla účast tady, ale my jsme se ošidili o možnost získat světové body.“

 SKC letos zažívá spoustu novinek na silnici, co vás ale čeká na dráze?

„Náš závodní program je obrovsky nabitý. Přestoupil k nám dvojnásobný mistr Evropy z Dukly Praha Jan Dostál, který by měl s Kubou Filipem utvořit excelentní dvojici. Jeho cílem je start na olympiádě v Riu de Janeiru. Dostat se do Brazílie však obnáší absolvovat nominační závody na náklady klubu.
V červnu poletí do Číny na Světový pohár, pojede i do Varšavy. Mezitím se dvojice Filip - Mráček zúčastní finále zimní části šestidenních, tři nejlepší páry se následně ve Fiorenzuole nominují na profesionální šestidenní. Kdyby se to povedlo, šlo by o obrovský úspěch a další propagaci města. V Prostějově se pak uskuteční mistrovství republiky, dále nás čeká i Přilba Moravy či šampionát v madisonu. Pak už se pomalu přejde do hal.“

 Zmínil jste Honzu Dostála. Proč jste si vybrali právě jeho?

„My jsme si ho až tak nevybrali, on si spíše vybral nás...(smích) Byl jedním z největších talentů dráhové cyklistiky, stal se dvojnásobným mistrem Evropy, pak ale začal mít problémy s morálkou. S Duklou se rozešel a v polovině loňské sezony ukončil svou činnost. Jak to ale u cyklistů bývá, po kole mu bylo smutno. Zatoužil po startu na olympiádě v jeho parádním omniu a dal si toto předsevzetí. Po Dukle jsme na dráze nejlepší my a věnujeme se jí naplno, tak nás oslovil. Domluvili jsme se, dali jsme mu čas, aby ukázal, že to myslí vážně, což prokázal a v závodě na 500+1 kolo, kdy skončil v opravdu těžké konkurenci devátý.“

 Jaký na vás zatím udělal dojem?

„Trénuje naplno a věříme, že svůj talent nepromrhá. Soupeři ho berou, jeho jméno je znát. Přišel k nám v březnu a v Brně to byl jeho první dráhový závod. Už předtím jel na Trochanowského memoriálu v Polsku, tam jsme měli trochu smůlu. Wolf, Imrek i Dostál jeli v první desítce a byl jsem přesvědčen, že to Honza vyhraje, ale potkal nás pád a vyhnul se mu jen Imrek, který ještě stihl být třináctý. Věřím, že jsme si již smůlu vybrali, že jsme si nemoci a pády již odbyli a že to bude lepší.“