„CÍTÍM, ŽE HUMOR FELIXE HOLZMANNA NEPATŘÍ JEN NA INTERNET, ALE POŘÁD TAKÉ NA JEVIŠTĚ!“

Scénky Felixe Holzmanna, jehož laskavý humor rozesmívá i současné generace diváků, známe všichni díky magnetofonovým nahrávkám či speciálním diskovým edicím. Málokdo z nás měl ale možnost jej zhlédnout takzvaně naživo. Právě z tohoto důvodu vznikla divadelní představení Davida Šíra, který se vydal ve stopách slavného komika, aby uctil památku Felixe Holzmanna a předal dál jeho poselství.

Rozesmát nedávno i prostějovské publikum scénkami jako Svačina, Včera, dnes a zítra nebo Aluminiový klíček se mu podařilo bezezbytku. Co ale plánuje do budoucna? Jak vnímá reakce diváků na svá revival vystoupení? A kdo je vlastně David Šír? Pokračovatel odkazu Felixe Holzmanna, blízký přítel Zdeňka Trošky a také poslední herecký partner Jiřiny Jiráskové, to vše se spojuje v osobě mladého herce, který po již zmíněném divadelním vystoupení poskytl PROSTĚJOVSKÉMU Večerníku exkluzivní rozhovor!

Jak jste se dostal k imitování Felixe Holzmanna?

„Já bych vás hned na začátku rád poopravil, protože neimituji Felixe Holzmanna. S veškerou úctou ke všem imitátorům, imitátorství je druh umění. Mě strašně baví sledovat někoho, kdo to opravdu umí, ale to není můj případ. Podle mě je imitátor člověk v obleku, který má před diváky zhruba desetiminutový výstup, při kterém střídá hlasy různých známých osobností. Ale to já nedělám, protože já neimituju Felixe Holzmanna, já hraju postavy, které tento skvělý bavič vymyslel a hrál. Jedu podle jeho scénářů, nevymýšlím nové vtipy a scénky ze současnosti, vyloženě hraju scénky Felixe Holzmanna a jeho postavy, pana Prokouka, pana Joudu a další známé postavičky z Holzmannova ansámblu. Z toho důvodu doufám, že to není imitace...“

Kdy jste se vlastně poprvé setkal s vystoupením Felixe Holzmanna?

„Lituji toho, že se mi nikdy nepodařilo se s panem Holzmannem osobně setkat, protože loni to bylo deset let, co zemřel. Já jsem ovšem celé dětství, mládí a studijní léta prožil v Jihoafrické republice. Ale právě tam jsem se s jeho humorem seznámil, měl jsem starou magnetofonovou kazetu s názvem Šplechty Felixe Holzmanna, kterou jsem si jako malý kluk pouštěl pořád dokola, protože mi přišla strašně vtipná. Takže takhle jsem se s humorem F. H. poprvé setkal a nějak se stalo, že všechny ty repliky umím nazpaměť... (úsměv)“

Jak dlouho se zabýváte hraním scének tohoto svérazného umělce?

„Zpět do České republiky jsem se vrátil po promoci v roce 2006 a jediný, koho jsem tady znal, byl Zdeněk Troška. Začal jsem tady učit angličtinu a hostovat různě po divadlech. A napadlo mě dát dohromady jednu ze scének Felixe Holzmanna. Tak jsem si sehnal v sekáči takový ten tralaláček, brejličky a baloňák, vzniklou scénku jsem dal na Youtube a zničehonic se mi začali ozývat kolegové z divadla i cizí lidi, kteří se divili, proč těch scének neudělám víc a nevystupuji s tím jako s „revivalem“ Felixe Holzmanna. A tak jsem si řekl, proč vlastně ne a požádal jsem dědice o zapůjčení autorských práv k jeho dílům. Díky tomu jsem mohl dát dohromady tohle celovečerní představení, které je vzdáním holdu Felixi Holzmannovi. S tímhle vystoupením jsme poprvé vystoupili třináctého září 2011, až později jsme se dozvěděli, že je to téměř na den přesně datum devátého výročí úmrtí pana Holzmanna. Bylo to pěkné a symbolické...“

Nebál jste se reakcí diváků, kteří znají originální scénky a vystoupení legendárního českého komika?

„Na to právě spoléhám, že diváci, kteří na vystoupení přijdou, znají ten originál. Jde o to, že všichni ty scénky známe, všichni je milujeme a dovedeme je doslova citovat. Máme to doma nahrané na kazetách, ve speciálních DVD edicích, věčně to opakují v televizi, ale nikdy nikdo to už nemůže vidět ‚live‘. Myslím si, že je strašná škoda, aby záznamy těch představení skončily na věky věků jen na Youtube. Cítím, že humor Felixe Holzmanna nepatří jen na internet, ale pořád také na jeviště. Chci představení nejen připomínat pamětníkům, ale zároveň ten humor předávat i novým generacím. Proto se také snažíme, aby scénky byly co nejvíce podobné originálu, a kdyby si někdo pustil souběžně originální nahrávku a záznam našeho vystoupení, aby byly rozdíly minimální. Jeden z nejkrásnějších ohlasů, které jsem na vystoupení měl, byl od jedné staré paní, jež za mnou přišla do šatny a řekla: ´Já jsem zavřela oči a ono to nebylo poznat, že to není on, a potom jsem ty oči otevřela, a stejně to nebylo poznat.‘ Snažíme se, aby to takhle nějak na lidi působilo, aby odkaz Felixe Holzmanna nezanikl a žil dál!“

Františka Budína, který Felixi Holzmannovi při jeho vystoupeních zdatně sekundoval, zastupuje Miroslav Reil. Jak jste se našli?

„Když jsem dával tohle představení dohromady, tak jsem hledal vhodného partnera, který by působil podobně jako pan Budín. Aby byl vysoký, vzdělaný, elegantní, rozený gentleman, takový protipól těch postaviček pana Holzmanna. Tak jsem si přes konkurz našel Mirka Reila a myslím, že to byla ta nejlepší profesní volba, kterou jsem v kariéře udělal, protože je to výborný herec a splňuje vše, co jsem od toho očekával. Myslím, že by se pan Budín za Mirka určitě nestyděl, stejně doufám, že by se pan Holzmann nemusel stydět za mě. (úsměv)“

Myslíte si, že na současné scéně chybí komediální osobnost, jakou byl Felix Holzmann, nebo duo Šimek - Grossmann a podobně?

„Dnes máme komiky, kteří se věnují tomu dnešnímu humoru.. Já v žádném případě neříkám, že je to špatné. Jsou prostě komici dobří a na úrovni, a pak je ten zbytek. Můj kamarád Zdeněk Troška jednou řekl, že humor Felixe Holzmanna je nadčasový, poctivý, není vulgární, nikoho neuráží. Možná i proto, že si nedělal srandu z politiků nebo známých osobností, ale jen sám ze sebe. A já si myslím, že tenhle poctivý druh humoru tady strašně chybí. Žijeme v době, která asi není úplně jednoduchá. A tak myslím, že lidi ocení, když můžou jít do divadla, tam na chvíli vypnout a zavzpomínat si na dobu před těmi čtyřiceti lety. I tehdy totiž byly věci, které stály za to jako právě humor Felixe Holzmanna.“

Hercem jste dle svých slov chtěl být již od dětství. Máte tedy nějakou vysněnou roli, kterou byste si rád zahrál?

„Ve filmu nebo v televizi bych si strašně přál zahrát si nějakého ‚echt‘ psychopata, který vypadá příjemně, všichni ho mají rádi a pak se z něho vyklube takový ten největší úchylák. Pak mám takové dva divadelní sny, nevím, který z nich je reálnější, možná jsou oba dva hloupé... (smích) Rád bych si na jevišti zahrál ženskou postavu. Takovou, která byla napsaná pro ženskou herečku, a zahrál to tak věrohodně, aby diváci nepoznali, že to hraje chlap. No a pak bych si rád zkusil zahrát dítě.“

Zajímavé... Kdo je vaším hereckým vzorem?

„ Je to člověk, kterého si strašně vážím a který už je v českém hereckém nebi. Ten člověk pro mě strašně moc znamenal. Paradoxně to byla kmotřička a patronka našeho představení Včera, dnes a zítra, které několikrát viděla a dokonce v něm se mnou i účinkovala. Byla to paní Jiřina Jirásková.  Dokonce jsem měl tu čest, že se o mně v televizi vyjádřila jako o svém kamarádovi, takže doufám, že se nebude zlobit, když i já o ní budu mluvit jako o své kamarádce. Jsem strašně vděčný, že jsem ji mohl poznat, protože to byla velká osobnost, navíc jsem měl tu čest, že se loni v září stala mojí kolegyní. Na galashow Deset růží pro Felixe Holzmanna, kterou jsem dal dohromady k desátému výročí úmrtí pana Holzmanna, se mnou každou scénku sehrála nějaká hvězda. Scénku Restaurace U nudle se mnou hrál například Zdeněk Troška, Irena Pavlásková se mnou hrála scénku Alibi, vystoupili tam Kateřina Brožová, Jitka Molavcová, Jiří Suchý… A měl jsem tu čest, že scénku Aluminiový klíček se mnou přišla zahrát Jiřina Jirásková, byla to vlastně poslední role, kterou v životě stihla nastudovat a odehrát, a já jsem měl tím pádem tu čest být jejím posledním hereckým partnerem…“

Co plánujete do budoucna?

„Dvanáctého října letošního roku mi bude přesně třicet a já jsem se rozhodl svoje třicetiny strávit na jevišti. Proto jsem si znovu pronajal divadlo Semafor a uspořádáme speciální představení výjimečné v tom, že odpoledne se bude hrát Včera, dnes a zítra a večer proběhne nová premiéra ve spolupráci s rodinou Felixe Holzmanna. Představení se bude jmenovat Nové scénky Felixe Holzmanna.Tento umělec  měl totiž soustu scének, se kterými nikdy nevystoupil ani před kamerou, ani v rádiu. Budou to tedy originální neokoukané skeče, které nikdy nebyly publikovány. Hrál je občas na svých vystoupeních, ale troufám si tvrdit, že je z diváků nikdo nezná. V představení Včera dnes a zítra hrajeme ty notoricky známé, které známe všichni nazpaměť, ale v Nových scénkách Felixe Holzmanna představíme právě ty neznámé, které mi s laskavým svolením propůjčila dcera pana Holzmanna Irena Petrichová, která říkala, proč to má nadosmrti zůstat zahrabané ve skříni, když se to může oprášit a znovu s tím dělat lidem radost. Budeme tedy doufat, že nová premiéra se chytne a původní scénky, které se dostanou na jeviště jedenáct let po smrti Felixe Holzmanna, budou líbit a že se pan Holzmann za nás s Mirkem nebude muset tam nahoře stydět... (úsměv)“

kdo je David Šír?

Narodil se 12. října 1983 v Brně, ale od svých sedmi let žil s rodiči v Jihoafrické republice, kde prožil šestnáct let. V JAR vystudoval hudební konzervatoř National School of the Arts v Johannesburgu a později herectví BA Drama na University of Pretoria. Hercem se chtěl stát už od velmi útlého dětství a svůj sen si teď plní. Mohli jste jej vidět v seriálu Nemocnice na kraji města-Nové osudy, Vyprávěj a v posledním díle seriálu Obchoďák. V současnosti se věnuje vystupování v roli postaviček veselých popletů ze scének legendárního českého komika Felixe Holzmanna.