- 28. listopad 2012
- 1488x
Beznadějně vyprodané Městské divadlo v Prostějově přivítalo v páteční podvečer známého herce, baviče, spisovatele, vášnivého rybáře, houbaře a pro někoho možná překvapivě i zpěváka v jedné osobě - Miroslava Donutila. Přestože populární komik není hostem prostějovského divadla poprvé, jeho vystoupení se pokaždé těší obrovské divácké přízni a jeho ´One Man Show´ si nechá ujít jen málokdo z příznivců inteligentního humoru a vtipných příhod ze života uznávaného herce, jeho kolegů a přátel.
V přátelské atmosféře herec zavzpomínal mimo jiné na zážitky se svými dlouholetými přáteli Františkem Kocmanem a v umělcově podání již legendárním zesnulým Frantou Kocourkem. Laskavý humor Miroslava Donutila, který je často srovnáván s komediálním mistrovstvím Vladimíra Menšíka, se dočkal vydatné odezvy ze strany prostějovského publika, které smíchem a nadšením ocenilo nejen hercovo humorné vyprávění, ale i hudební vstupy, kterými si populární bavič vysloužil uznalý aplaus. Ještě před startem páteční akce si Miroslav Donutil udělal čas na rozhovor pro Večerník, ve kterém zavzpomínal na dlouholetého kamaráda a nedílnou součást svých historek, Frantu Kocourka, na vánoční svátky v rodinném kruhu a prozradil, jaký vánoční dárek pod stromečkem by jej osobně nejvíc potěšil...
Náplní vaší talk show Cestou necestou jsou především zážitky z cest, natáčení, dovolených a nezanedbatelnou roli zde hrají také vaši přátelé. Nezlobí se na vás někdy, že o nich ve svých vystoupeních mluvíte?
„Nezlobí, právě proto, že jsou to mí kamarádi... (úsměv) Ale stává se mi, že za mnou chodí po představení diváci a ptají se, jestli jsou ty příhody, které vyprávím, pravdivé, jestli se to takhle přesně stalo. Na to vždy odpovídám: ‚Věřte nevěřte, stalo.‘ Setkal jsem se i s tím, že málokdo z diváků věří, že Franta Kocourek, můj dlouholetý kamarád a iniciátor mnoha a mnoha žertovných příhod, které jsem s ním zažil a na které moc rád vzpomínám, není jen smyšlená postava, na kterou svádím všechny ty šílenosti, o kterých ve svých pořadech vyprávím. Ale Franta Kocourek žil, byl to výborný bavič, znalec brněnského hantecu a výborný kamarád, který avšak v devadesátém prvním bohužel zemřel...“
Jste divadelní a televizní herec, komik, dabér, zpěvák a také spisovatel. Která role vám sedí nejlépe?
„Já mám rád, když se to střídá, protože život má být pestrý. Nejsem sice školený zpěvák, ale zpívám rád písničky, které se mi líbí a které pro mě mají nějaký význam. Hercem jsem rád, protože mám možnost navštívit mnoho zajímavých míst, setkat se se zajímavými lidmi a podělit se o všechny ty příjemné zážitky i s publikem. A když přijdu na pódium a vidím to zaplněné hlediště, říkám si, že to asi dělám dobře... (úsměv)
Čím byste byl, kdybyste nebyl hercem?
„To nevím, nikdy nad tím ‚co by kdyby‘ nijak moc neuvažuji. A upřímně? Nedovedu si představit, že bych byl něčím jiným. Jsem hercem a jsem jím moc rád...“
Chtěl jste být hercem odjakživa, nebo jste se rozhodl až v dospělosti? Měl jste už v dětství vybrané nějaké povolání?
„Měl, původně jsem se chtěl stát lesníkem, námořníkem, ale nakonec jsem se inspiroval rodiči, kteří hráli jako ochotníci v divadle. A tak jsem se stal tím, čím jsem se stal a je to snad dobře...“
Sám jste známým a uznávaným hercem. Máte ale i vy sám nějaký herecký vzor či oblíbeného herce?
„Oblíbených jich mám spoustu, ale asi bych je ani za večer nestihl všechny vyjmenovat a nerad bych na některého zapomněl. Ale mezi ty úplně nejoblíbenější patří hlavně francouzští herci Gérard Depardieu, Alain Delon, Jean-Paul Belmondo, z našich herců třeba Jaroslav Marvan a z těch amerických například Paul Neuman, Robert Redford. A tak bych mohl pokračovat a pokračovat... a pokračovat.“
Existuje nějaká vysněná role, kterou byste si chtěl zahrát?
„Já jsem nikdy o rolích nesnil. Vždycky mi to plnila dramaturgie a musím říct, že mi vybrali vždycky docela pěkné role. To koneckonců mohou posoudit hlavně diváci. Vždy, když dostanu nabídku hrát v nějaké hře nebo filmu, sednu si a v klidu pročtu scénář. Někdy stačí pár vět a je mi jasné, že tahle role mi sedne, nebo naopak ne...“
Vaši herečtí kolegové se v poslední době hojně objevují v současnosti populárních „nekonečných seriálech“. Neměl jste i vy chuť nebo nabídku střihnout si roli v něčem podobném?
„Ne, tak to vůbec nemám. Této příležitosti, kdyby se naskytla, se rád zřeknu... (smích).“
Blíží se Vánoce, jak se na ně pracovně připravujete? Máte v plánu nějaké vánoční představení či pořad?
„Ne ne, o Vánocích je u nás v divadle naštěstí volno, což je pro mě v podstatě jediné volno za celý rok, a tak se těším na klidné prožití Vánoc se syny a manželkou.“
Jsou pro vás Vánoce tradiční záležitostí, nebo naopak?
„Vánoce jsou u nás doma klasika. Před kaprem sice dáváme přednost řízečku, ale jako vášnivý rybář, když už toho kapra chytím, tak sem tam nějaký ten kousek přece jen doputuje i na ten vánoční stůl. Už když jsem byl malý, tak jsme na vánoční tradice hodně dbali. Maminka napekla cukroví a vánočku a dokonce jsme i lili olovo.“
A když už jsme se dostali k Vánocům, máte nějaký vysněný dárek, který byste rád dostal, ale Ježíšek s ním zatím nedorazil?
„Mám takovou touhu, že bych se rád podíval do Francouzské Polynésie, což mi nikdo jako dárek nedá, budu si to muset zaplatit sám, ale hlavně na to najít čas.“
Popřál byste něco vašim prostějovským divákům?
„Popřál bych všem, ať se jim všechno daří a ať se nezapomínají hodně a taky často smát. Ono toho smíchu je v životě hodně zapotřebí...“
Kdo je Miroslav Donutil
Jeden z nejznámějších a nejpopulárnějších českých herců současnosti s nezaměnitelným hlasem se narodil 7. února 1951 v Třebíči. Vyrůstal v nedalekém Znojmě a většinu svého dětství i mládí prožil v Brně. Přestože se původně chtěl stát lesním inženýrem, přihlásil se ke studiu na brněnské JAMU, kterou zdárně absolvoval v roce 1973. Už během studií ale účinkoval v brněnském divadle Husa na provázku a v roce 1990 se stal členem souboru činohry pražského Národního divadla, kde působí dodnes. Miroslav Donutil je od svých osmnácti let epileptik. Je filmovým a televizním hercem, jeho hlasu je hojně využíváno v dabingu, vydal několik CD, mimo jiné i písňových (Písničky, které mám rád, Ten báječnej mužskej svět...) a v neposlední řadě je také spisovatelem. Je držitelem Českého lva a ceny TýTý. Je ženatý, má dva syny, staršího Tomáše a mladšího Martina, který se pokouší jít v otcových hereckých stopách. Miroslava Donutila si můžete pamatovat z rolí v divadelních vystoupeních Balada pro banditu či Bratři Karamazovi, z filmů Černí Baroni, Tankový prapor a Pelíšky. Historky o zážitcích ze studentských let, divadelních počátků i současnosti využil v televizních pořadech Pořád se něco děje nebo v cyklu pořadů 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem. Je také autorem autobiografických knih Pořád se něco děje, Ptejte se mě, na co chcete, já na co chci, odpovím a Šedesát uzlíků na provázku života.
Další chyba na Vápenici.