„JSEM RÁDA, ŽE NEJSEM ŘEDITELKOU DĚTSKÉHO DOMOVA...“

Organizátoři soutěže Literární Haná si nemohli vybrat pro předání cen vítězům kvalifikovanější osobu. Jejich pozvání totiž přijala slavná herečka a nejznámější česká dabérka s podmanivým hlasem - Valérie Zawadská. Mimořádné setkání s rodačkou z nedalekého Šternberku si kromě vítězů literární soutěže nenechalo ujít asi pět desítek milovníků literatury.

Zakusit příjemnou atmosféru zmiňovaného literárního odpoledne a zejména milé i sympatické vystupování známé herečky můžete zprostředkovaně díky tomuto interview. Valérie Zawadská se v rozhovoru pro PROSTĚJOVSKÝ Večerník zmínila mimo jiné o svých recitátorských začátcích právě v Prostějově, raných kariérních plánech i vztahu k herectví, které jak se zdá vždy bylo, je a nadále bude součástí jejího života...

Hned v úvodu se vás nemohu nezeptat, jak se vám v Prostějově líbí?

„Když se řekne Prostějov, tak okamžitě vidím přenádhernou radnici, přepůvabné divadlo a pochopitelně si okamžitě vzpomenu na svoji první návštěvu tohoto města. Bylo to v roce 1973 na ´Wolkerově Prostějovu´, který jsem měla tu čest třikrát za sebou vyhrát. Tím se samozřejmě nechci chlubit, ale jsem na to moc pyšná. Navíc, kdykoliv mám možnost přijet sem do Prostějova hrát divadlo, nebo se účastnit nějaké té literární besedy, tak se sem vždy hrozně těším...“

To se Prostějovanům bude jistě příjemně číst. Jak jste sama uvedla, několikrát jste se úspěšně zúčastnila Wolkerova Prostějova jako recitátorka. Neměla jste někdy chuť napsat nějakou krátkou povídku či báseň sama?

„Chuť by i byla, ale takzvaně není čas. Pořád máte na práci něco jiného, ale přesto si říkáte, jednou si sednu a začnu něco psát. Nicméně kdysi, když mi bylo těch třináct, čtrnáct let, napsala jsem jednu kraťoulinkou básničku. Ale zklamu vás, říkat vám ji nebudu. Možná ji jednou tady v Prostějově přednesu v rámci nějakého povídání sama... (úsměv)“

Dnes jste takovou tou pomyslnou třešničkou na dortu při předání cen výhercům literární soutěže Literární Haná. Máte ale vy při svém povolání vůbec čas na četbu? A pokud ano, kdo je vaším oblíbeným literátem?

„Jsem matka středního věku. První dítě jsem měla v šestatřiceti, druhé krátce před čtyřicátými narozeninami, takže pro mě se to znamenalo, že jsem asi dvanáct let neměla šanci číst. Ale hned jakmile jsem se naučila písmenka, kradla jsem mamince knížky a četla jsem si. Nad jménem oblíbeného literáta se nemusím dlouho zamýšlet, ale protože jsem hrozně upovídaná, pokusím se tu odpověď zkrátit. Takže: Jan Skácel, Oldřich Milulášek, Marina Cvetajeva, Anna Achmatovová, Vladislav Vačura, Karel Čapek, Vladimír Holan a další...“

Jste pracovně velmi vytížená - věnujete se dabingu, hraní v divadle, televizi, filmu, rozhlase. Dá se říct, které z těchto odvětví je vám nejbližší?

„Já jsem herečka a proto divadlo vždycky bude absolutně na prvním místě. Především proto, že okamžitě vidím odezvu diváků, a to ať už je kladná, nebo záporná. Pro mě je divadlo základ a od toho se odvíjejí další disciplíny. Je to taková chobotnice, jejíž jednotlivá chapadla jsou film, televize, rozhlas, poezie, moderování... Takže nemůžu říct, že bych měla nejradši dabing nebo filmování. Všechno to prostě spolu souvisí.“

Chtěla jste být herečkou už jako malá? Co vlastně bylo vaším vysněným povoláním?

„Kdysi v mládí jsem chtěla být kantorkou. A když jsem později začala učit na Mezinárodní konzervatoři v Praze, tak jsem si uvědomila, že se ty věci v životě vrací... Když jsem v patnácti letech dělala přijímací zkoušky na pedagogickou školu v Krnově, nepřijali mě, protože údajně neumím zpívat, čímž mě strašně naštvali. Absolvovala jsem potom gymnázium v Šumperku a jsem moc vděčná rodičům, že jsem mohla následně jít studovat na vysokou školu, konkrétně Divadelní fakultu Akademii múzických umění v Praze. Ale i tehdy, kdy jsem chtěla být učitelkou, nebo ředitelkou dětského domova u nás v Loučné nad Desnou, bylo to vše podmíněné divadlem a herectvím. Měla jsem totiž v plánu zřídit při tom dětském domově divadelní soubor, kde bych nejen hrála, ale i režírovala. Takže jsem v patnácti absolvovala amatérský režisérský kurz režie a opravdu jsem odrežírovala Horníčkovu hru ´Dva muži v šachu´, se kterou jsem objela i několik okresních festivalů. Na tu dobu strašně ráda vzpomínám a jsem ráda, že ta  moje činnost v mládí byla tak rozvětvená, ale přesto to všechno směřovalo právě k tomu divadlu. A dnes s odstupem času musím říct, jak moc jsem ráda, že nejsem ředitelkou dětského domova, která by měla svůj amatérský divadelní soubor. Jsem moc ráda, že divadlo můžu dělat profesionálně. A nejen divadlo...“

Je pravdou a, že jste kvůli přítomnosti na předávání cen vítězům literární soutěže odřekla divadelní vystoupení?

„Vlastně ano. Poprosila jsem svoji kolegyni alternantku, jestli by mě pro dnešek nemohla zastoupit, abych sem do Prostějova mohla přijet... (úsměv)“

A vzpomenete si, kdy jste byla v Prostějově naposledy?

„Někteří prostějovští diváci si možná vzpomenou, že v polovině října jsme tady byli s vystoupením ´Paní plukovníková´, které zde v rámci festivalu Aplaus odehrálo ´Divadlo Na Jezerce´ v hlavní roli s Jiřinkou Bohdalovou. A divadlo samozřejmě praskalo ve švech... (směje se) Když jsme se pak děkovali a celé divadlo povstalo, tak to je pro herce ta největší odměna, která může být. Tohle nemohou žádné peníze vynahradit.“

Můžeme se tedy někdy v budoucnu na vás opět těšit?

„Nevím, kdy si mě sem prostějovské divadlo znovu pozve, ale jsem ráda, že dnes mohu být zde v tomto sále, kde jsem téměř před čtyřiceti lety coby amatérská recitátorka vlastně začínala... (pyšný úsměv)“

 Kdo je Valérie Zawadská

Divadelní, filmová, televizní a rozhlasová herečka, královna českého dabingu, několikanásobná držitelka Ceny Františka Filipovského a šestinásobná vítězka ceny Týtý právě v kategorii dabingu je narozená 19. září 1958 ve Šternberku. Už v raném věku začala účinkovat v divadelních uskupeních a na gymnáziu v Šumperku dokonce založila vlastní divadelní kroužek. Už od mládí se věnovala také recitaci a v letech 1973 až 1975 mimo jiné zvítězila v celostátní amatérské recitační soutěži Wolkerův Prostějov. V roce 1978 byla přijata na Pražskou DAMU, kterou zdárně absolvovala v roce 1982.

V letech 1995 a 1998 se stala maminkou synů Jana a Romana. Jejím životním partnerem je muzikant Roman „Krokus“ Kříž. Od roku 2008 navíc ke svým divadelním, televizním a rozhlasovým závazkům učí herectví a umělecký přednes na Mezinárodní  konzervatoři  Praha a od roku 2010 je vedoucí  hereckého oddělení zmiňované konzervatoře. Svůj hlas propůjčila hned několika Disneyovým záporákům a herečkám nezapomenutelným seriálů jako Dynastie, Ženatý se závazky a Kutil Tim. Vidět jste ji mohli například ve filmu Saturnin či v divadelní hře  Charleyova teta, Paní plukovníková a v mnoha a mnoha dalších.

Zdroj: www.valeriezawadska.wz.cz