„Musíte být ve správnou dobu na správném místě“

Před několika týdny přispěl Patrik Šebek výraznou měrou k návratu českých inline hokejistů na absolutní vrchol Mezinárodní organizace kolečkových sportů (FIRS). Pro dvaatřicetiletého hráče se jednalo o dobře známý pocit, o zlaté medaile se zasloužil již v letech 2013 a 2011, to dokonce byl u triumfu reprezentace na mistrovství světa FIRS i Mezinárodní hokejové federace (IIHF). Letos se ovšem jako bonus mohl radovat i se svým mladším bratrem Davidem, jenž se stal pevnou součástí výběru. Někdejší juniorský vicemistr republiky v ledním hokeji se poslední tři roky specializuje výhradně na inline hokej a slaví úspěchy při francouzském angažmá i v národním týmu, v budoucnu by se však rád vrátil i na ledovou plochu.

●● Mistrovské pocity jste zažil již několikrát, jak jste si užil letošní triumf?
„Ne pokaždé se nám podaří vyhrát titul mistrů světa, ale když to vyjde, tak ty pocity jsou parádní. Minulý rok nám to nevyšlo, když jsme prohráli ve finále s Amerikou 5:0, a tak trochu jsme doufali, že by se to mohlo podařit letos. Měli jsme silný tým počínaje gólmanem a konče posledním hráčem, který v týmu byl, a podařilo se. Všechno šlapalo, jak mělo, a výsledkem byla zlatá medaile.“
●● Jakou roli v mužstvu vám trenér určil?
„Jelikož už patřím ke starším hráčům, měl bych jít příkladem pro ty mladší a snažit se týmu co nejvíce pomoci. Odpovědnost by měla zůstat především na nás zkušenějších, doufám, že jsme v tomhle ohledu nezklamali. Ti mladší se k tomu perfektně přidali, dokázali tak, že si svoji šanci právem zaslouží. Všichni táhli za jeden špagát a fungovalo to.“
●● Ve zlaté sestavě byl mimo jiné i váš mladší bratr David. Byl to pro vás i díky tomuto specifický turnaj?
„Potěšilo mě, že se brácha poprvé podíval na mistrovství světa organizace FIRS, dříve jezdil jen na IIHF. Byl jsem za to strašně rád, je to velice šikovný hráč. Své kvality během turnaje prokázal a byl jedním z největších překvapení.“
●● Po jak dlouhé době jste se sešli v jednom celku?
„Budou to tři čtyři roky od doby, kdy jsem odešel z Prostějova, kde jsme oba hráli druhou ligu. Tam jsme se s bráchou naposledy potkali a od té doby jsem jeho výkony sledoval pouze zprostředkovaně přes internet a na dálku mu fandil.“
●● Jak na vás působila Argentina, měli jste možnost i nějakého výletování?
„Pro nás to byla taková trochu exotika. V době kdy jsme odjížděli, je u nás léto a skáčeme do bazénu, v Argentině je to přesně opačně a v tuto chvíli je tam zima. V Rosariu sice nesněžilo, ale ranní teploty se pohybovaly kolem nuly, denní pak stoupaly k patnácti až dvaceti stupňům. To také nebylo na koupání, ale pořád to byl příjemný den. Letěli jsme tam tři dny dopředu, byli jsme se podívat do centra na památky a v průběhu času nám zbyl také čas ugrilovat maso u řeky a společně tak strávit fajnové dny.“
●● V klasickém hokeji jste nastupoval na pozici útočníka, v inline se z vás ale stal obránce. Jak k tomu došlo?
„Osobně nevím, proč se to stalo, ale asi to vzniklo v počátcích inlinových let, kdy jsme jezdili s Boskovicemi a Blanskem na různé turnaje. Asi mi to tam sedí víc, protože zezadu mám větší přehled. Platí ale, že mě to táhne dopředu, takže k sobě potřebuju někoho, jako je v Brně Pavel Strýček, který mi kryje záda a situaci zachrání, když to vepředu s pukem náhodou nezvládnu.“
●● Lze porovnat herní styl ledního a inline hokeje?
„Není to takový hokej nahoru dolů, je to spíše strategická vyčkávaná, pokud opravdu nehrají týmy, které mají v kádru většinu hokejových hráčů. Čili strategický boj se snahou o kontrolu kotouče a následné vyčkávání k využití brejkové situace. Dalšími faktory ponejvíce ovlivňující zápas jsou hra jeden na jednoho a samozřejmě přesilová hra. Pokud se nevyužívají přesilovky, tak zpravidla nelze zápas dovést do vítězného konce.“
●● Takže je to spíše takový házenkářský styl s cílem držet puk, dokud nevznikne příležitost?
„Ano. Opravdu by se puk měl držet
a nehnat se mermomocí dopředu, spíše vyčkávat na chybu soupeře či při dobrém napadání a vypíchnutí kotouče dokonale využít momentu překvapení, protože zastavit na kolečkových bruslích není jako zastavit na ledě. Ale jinak jsou tam podobné prvky jako v klasickém hokeji – kontrola kotouče, důraz před bránou atd. Jedním z nejdůležitějších faktorů je výborný brankář.“
●● Nedávno jste získal další medaili, tentokrát stříbro v české extralize. Jak si tohoto ceníte?
„Cením si ji velmi, protože před sezonou to vypadalo, že se možná ani nedáme dohromady. Nakonec se kluci dohromady dali,
a i když kolikrát bylo těžké dostavit se na zápasy v počtu, jež dovoluje utkání dle pravidel odehrát, zvládli jsme to. (úsměv) Stříbro má pro nás hodnotu zlata. Všem hráčům
a lidem kolem inline hokeje v Brně patří dík.“
●● Finále už bylo jednoznačnou záležitostí?
„Hráli jsme proti Slavii Praha, oni mají velice silný tým podpořený kvalitním gólmanem. Trošku se projevila naše únava z ranního zápasu s Olomoucí, ale na to se nemůžeme vymlouvat.
I když jsme to byli první my, kdo otevřel skóre zápasu, slavisté rychle srovnali, přidali další branky a začali hru kontrolovat. Ve čtvrté čtvrtině se nám podařilo výsledek stáhnout z hrozivých 1:6 na 6:7 a dokonce jsme sahali po vyrovnání, kdy v závěru jsem se objevil ve velké šanci, netrefil jsem se však do odkryté branky. Slavia to pak ubránila a vítězství si pohlídala.“
●● Jak je na tom domácí inlinová soutěž z hlediska kvality?
„Působím celý rok ve Francii a objevím se tu pouze na několik zápasů. Abych řekl pravdu, tak nám trošku chybí mladší generace hráčů, kteří by to pak vzali na sebe. Když se teď podívám na kluky z Brna, tak jich tam moc nenacházím. Noví prostě nepřicházejí.“
●● Z Francie jste se tedy vrátil až na vyřazovací část?
„V České republice platí pravidlo, že musíte mít odehrané minimálně dva zápasy před play off, abyste v něm mohl nastoupit. Tak jsem odehrál poslední dva duely před vyřazovací částí, a pak jsem nastoupil v play off.“
●● Jakou roli plníte v zemi galského kohouta?
„Jelikož jsem cizinec, který je za to placený, tak bych měl plnit roli lídra týmu. Jsem hrajícím trenérem, takže lídrování mám v popisu práce. Moje osobní výkony jsou spíše na hodnocení prezidenta klubu a dalších činovníků oddílu. Měli jsme však výborně složený tým, byli v něm Američané, Češi a Francouzi hrající v nároďáku, šlapalo to a výsledkem jsou tituly z posledních dvou let.“
●● A prioritou je pro vás stále Francie?
„Ano, zřejmě to tak dopadne. Nevím ještě, jestli ve stejném týmu, ale moje prvořadé zaměstnání se nachází nyní ve Francii. Teď si však užívám dovolenou.“
●● Těší se tam inline hokej větší popularitě než u nás?
„Asi ano, ale je to způsobeno tím, že oni mají prostory k tomu, aby měli celoroční soutěž.
U nás se hraje pouze po skončení hokejové sezony na zimních stadiónech poté, co roztaje led a položí se speciální plocha, zatímco ve Francii se hraje v tělocvičnách nebo tomu jiných uzpůsobených halách. Rozměry hřiště jsou tak daleko menší než u nás.“
●● Jak probíhá ve vašem případě letní příprava?
„Není to tak jako v klasickém hokeji, že bychom se sešli jako tým a dva měsíce společně trénovali, ale je to individuální letní příprava srovnatelná s jakoukoliv hokejovou. Poté se měsíc před soutěží sejdeme a dolaďujeme poslední věci na ploše, abychom si na sebe zvykli.“
●● Jaký je tedy váš program na nejbližší týdny a měsíce?
„Přes léto mám naplánovaných několik kempů s dětmi, jichž se účastním jako trenér. Právě před týdnem jsem se vrátil z jednoho v Barceloně, kde jsme měli osmdesát dětí. Je to podobné kempům tady v České republice, jenže inline tam neberou jako profesionální sport, takže je to větší zábava. Teď bych měl být dva týdny doma, a pak letím opět do Španělska.“
●● Souvisí to i s vaším předchozím angažmá?
„Je to možné, protože jsem hrál Evropský pohár za španělský Valladolid, kde jsem se seznámil s pár lidmi, kteří na mě mají kontakt a s nimiž se neustále potkávám na mistrovství světa organizace FIRS, stále se bavíme o tom, co je ve světě nového ohledně inline hokeje. Možná to a taky poslední úspěchy mi pomohly, dostal jsem nabídku, abych se těchto kempů účastnil.“
●● V inline hokeji se konají krátce po sobě světové šampionáty obou konkurenčních organizací, je příprava na ně v něčem odlišná?
„Ne, není. Největšími rozdíly jsou menší brány na FIRS a na IIHF značí červená čára ofsajd. Ve FIRS se hraje po celé ploše, možná i proto ta hra utíká poněkud rychleji. Je to takové volnější než na IIHF.“
●● Objevily se zprávy, že by se časem mohly oba šampionáty sjednotit. Věříte tomu?
„Já osobně se domnívám, že k tomu nedojde. Co mám zprávy, tak je mezi nimi velká rivalita a nepředpokládám, že právě hokejová federace by se chtěla spojovat s organizací kolečkových sportů.“
●● Co vy a klasický lední hokej?
„Pro mě je to momentálně uzavřená kapitola, poslední tři čtyři roky působím ve Francii, takže je to pro mě teď pasé. Nebráním se ale tomu, abych se tomu ještě někdy v budoucnu věnoval. Samozřejmě už ne na profesionální úrovni, ale budu rád, když si najdu čas a s kamarády si zahraju někde krajský přebor. Byl bych rád, kdyby se to ještě podařilo.“
●● A láká vás následně pozice trenéra, jíž se už nyní u prostějovské mládeže věnuje David?
„Nad tím nyní nepřemýšlím. Samozřejmě trenérskou licenci mám, ale jak jsem už delší čas v zahraničí, tak jsou nejspíš propadlé. Soustředím se hlavně na současnost, budoucnost teprve ukáže, kam mé kroky povedou.“
●● Jak vy osobně vzpomínáte na Prostějov?
„Na Prostějov vzpomínám jen v dobrém. Zažil jsem tam krásné juniorské i fajn seniorské roky. Naposledy jako trenér, pracovalo se mi tam dobře a nebráním se návratu někdy v budoucnu. Ale momentálně to nemá smysl řešit, uvidíme, co bude.“
●● Co chybělo k tomu, abyste se více prosadil v mužském hokeji?
Bylo tam pár momentů, kdy jsem se v mladších letech mohl zachovat trochu jinak, moc tomu nepomohlo ani moje zdraví. Ale beru to tak, jak to dopadlo, a vracet už se k tomu nijak nebudu ani na to nebudu vzpomínat ve zlém, ba naopak. Je to sport a kolikrát to bývá tak, že člověk musí být ve správnou dobu na správném místě a musí se všechno sejít. Tedy zdraví, spoluhráči, trenér. Když se k tomu všemu přidá tvrdá dřina, tak je to klíč
k úspěchu.“
●● Je podle vás náhoda, že český výběr vyhrál všechny šampionáty organizace FIRS?
„Junioři jsou v České republice kvalitní a vyhrávají velmi často. Otázkou je, jestli se dají srovnávat s konkurencí v IIHF, protože to je ještě jiná liga, kde nastupuje spousta hráčů z ledního hokeje. Myslím si, že v kategorii seniorů je konkurence trochu větší, věřím ale tomu, že pokud se dá dohromady slušná parta a potáhne se za jeden provaz, tak se v organizaci FIRS pořád můžeme prát o medaile. No, a ženy pro mě byly po loňském šampionátu, který se jim příliš nepovedl, velkým překvapením. Zlato je velkým úspěchem a doufám, že
v těchto výsledcích budou pokračovat.“
●● Platí tedy, že šampionát IIHF je o trochu kvalitnější než ten pořádaný organizací FIRS?
„Každý na to může mít jiný názor, můj pohled je ale takový, že kvalita federace IIHF je větší. Reprezentovat svou zemi tam jezdí špičkoví hokejisté a k vidění je fantastický hokej. Letos jsem byl svědkem zápasu Švédů s Finy, který skončil jednoznačně pro Finy, ale byl to opravdu hokej nahoru dolů, kde bylo vidět, že hráči mají hokejové sklony a šlapou v neuvěřitelném tempu. Tam šla strategie stranou, byla k vidění spousta šancí a tvrdých soubojů, pomohla k tomu také rivalita, která mezi těmito zeměmi panuje. Pro mě osobně je tedy IIHF ještě o trochu výš než FIRS.“
●● Účastnil jste se i Světových her, tedy takzvané olympiády neolympijských sportů. Kterého úspěchu si považujete nejvíce?
„Osobně si cením každé medaile, kterou dovezeme. Jsem rád za každý úspěch, který se nám podaří pro Českou republiku udělat.“
●● Pozorujete nějaký vzestup inline hokeje v Evropě, nebo je to stále stejné?
„Já myslím, že ve Španělsku a Francii se tento sport popularizuje. Ať už po reklamní stránce, tak i přibývajícím počtem dětí, za což jsem strašně rád. A byl bych rád, kdyby tomu tak bylo rovněž v České republice, kde těch speciálních inlinových ploch už máme dostatek, aby se inline hokej trochu zvedl.“