Plíhal vnesl do Společenského domu podzimní pohodu

Minulé pondělí večer se na koncertu Karla Plíhala sice nesešlo celé „Kasko“, ale kdo tam byl, jistě nelitoval. Oblíbený kytarista, zpěvák, skladatel, textař, hudební režisér a aranžér přivezl do Prostějova kus podzimní pohody. Svoje vystoupení postavil již osvědčeným způsobem na prolínání písní s mluveným slovem a básničkami s vtipnou pointou. Zahrál průřez minulou tvorbou a představil poprvé své poslední album Vzduchoprázdniny.

„Přeju hezký večer všem i sobě,“ pozdravil svérázně publikum úderem půl osmé Karel Plíhal. „Prosím vás, nefoťte mě, ještě bych se vám tady zhroutil, už tak držím špatně pohromadě. Snažím se s tím bojovat různými podpůrnými prostředky, ale výsledek je vždycky nejistý. Například jsem objevil v lékárně čaj s výmluvným názvem Spánek - nervy…tak uvidíme, která část na dnešním koncertě zaúčinkuje,“ dodal s typickým sebeironickým humorem, čímž naznačil, v jakém duchu bude celý večer probíhat. 

Navzdory varování nakonec neusnul a rozhodně ke spánku ani nikoho svým vystoupením nepřiměl. Naopak během dvouhodinového koncertu se sálem Společenského domu naopak nesly salvy smíchu i bouřlivý potlesk, když Plíhal pronášel s kamenným výrazem nespočet svých vypointovaných básní, a naopak hrobové ticho při písničkách naznačovalo, že se dostal posluchačům „pod kůži“. Jednoduchý „nevyumělkovaný“ program založený na krásném čistém zvuku kytar, bravurní hře se slovy v textech, které pobaví, dojmou i donutí se zamyslet, publikum jako vždy uchvátil.   

Během koncertu se došla řeč i na skutečnost, že se Karel Plíhal na folkové scéně pohybuje již třicet let. „Jednou jsem se v jisté hospůdce nad sebou tak stařecky dojímal, až přišel pán, který mě požádal o autogram a řekl mi, že na mých písních vyrostl. Když odcházel, s hrůzou jsem zjistil, že měl asi jen stopadesát centimetrů, tak nevím, jestli to byla pochvala,“ zhodnotil s nadsázkou své dlouholeté hudební působení Plíhal. 

V pondělním programu zazněly i notoricky známé písně jako „Kde jsou, kdepak jsou“ nebo „Sedí topič u piána“, ale i sklady z posledního alba Vzduchoprázdniny, za nějž Karel Plíhal obdržel cenu Anděla v kategorii Folk a Country.

„Jeho písničky mě vždycky příjemně naladí. Líbí se mi, jak si hraje se slovy, na jaká témata se zaměřuje, že se nemá potřebu z pozice folkového písničkáře vyjadřovat k aktuální situaci v zemi a k politice, že se nesnaží psát protestsongy. Přesto jsou jeho písničky velmi současné a pravdivé,“ shrnul Plíhalovy přednosti na závěr spokojený posluchač Petr.