- 27. duben 2015
- 1481x
Mají za sebou celkem pětadvacet vtipem i poezií nabitých inscenací, které pravidelně sbírají ceny na přehlídkách amatérského divadla, řadu rozverných kabaretů, jeden (ne)konečný seriál o neúspěšných hercích z malého města, improvizační show ve stylu stand-up comedy, spoustu koncertů spřízněných kapel, organizaci jedinečného filmového tábora v Sobotíně a deset let veleúspěšného studentského svátku Majáles. Řeč je o členech divadla Point, bez nichž by to v Prostějově prostě nebylo ono!
Byl druhý máj, byl divadla čas. Psal se rok 2005 a v prostoru bývalé žehlírny Oděvního podniku Prostějov v Olomoucké ulici měla slavnostní premiéru hra na motivy J. M. Syngeho Studna světců. Od této chvíle se začala psát historie divadla Point. „Název vznikl při výletu na Kosíř, kdy Víťa Lužný přišel s nápadem, že bychom se mohli jmenovat Point. Myslel tím divadlo koho čeho, tedy mnoha vtipných point,“ zavzpomínal principál souboru Aleš Procházka.
Tuto pro Prostějov památnou událost si minulý čtvrtek připomněl zaplněný sál městského divadla. Během pásma písní
a krátkých scének z bohaté minulosti i současnosti divadla, mohli diváci mimo jiného nahlédnout do zákulisí divadélka Domeček, které vyrazilo na zájezd do polské Šrody. Při zahraničním vystoupení se jeho členové doslova uhráli k smrti. Následně byli předvoláni před „nejvrchnějšího kritika“, kterému předvedli svůj balet „Mamutí jezero“, čímž ho zcela odrovnali a po zásluze putovali do nebeského suterénu.
Celá narozeninová show se však v žádném případě neohlížela pouze do minulosti, naopak parta kolem Aleše Procházky a Miroslava Ondry velice prozíravě myslí i na budoucnost Pointu. Tu nepochybně představují dětský soubor „Pointík“ a dospělejší „Problém divadla Point“, které už za sebou mají řadu zajímavých představení. Za deset let tak souborem stihlo projít hned několik generací herců i techniků. „Starší členové se vůbec nezměnili, maximálně trošku přibrali. Naopak některé z těch mladších jsem naposledy viděla, když mi sotva sahali po prsa a teď mě přerostli o dvě hlavy. I proto jsem při tomto setkání byla trošku na rozpacích s kým z Pointu se vlastně znám a s kým ne,“ svěřila se Večerníku se svými pocity ze „setkání po letech“ Tereza Hořínková, která právě před deseti lety zářila v hlavní roli inscenace Studna světců. Divadlu zůstala věrná i poté, co z Pointu odešla, úspěšně absolvovala brněnské JAMU a po ročním pobytu v Lisabonu působí
v současnosti jako produkční v pražském divadle Komedie.
V závěru celého čtvrtečního večera se všichni přítomní, bývalí i současní členové sešli na pódiu divadla. Tak tak se tam vešli. „Pokud některým mladým lidem nepřekážíte a navíc jim občas trošku pomůžete, pak díky své energii dokáží udělat skvělé věci. A právě takoví lidé se sešli kolem divadla Point,“ prohlásil z pódia Michal Šmucr, ředitel Gymnázia Jiřího Wolkera, při kterém divadlo celých deset let působí. Kromě něho přišli lidem z divadla pogratulovat také dlouholetý fanoušek a sponzor Alois Mačák i někdejší ředitel Schola Servisu Miloš Forst, který právě před deseti lety nabídl divadlu dodnes stávající prostory v Olomoucké ulici.
O tom, že desetiletý Point zdaleka nekončí, ale naopak se těší výborné kondici, svědčí i fakt, že už na poslední dubnový den je do Pointu
v Olomoucké ulici naplánovaná premiéra hry E=MC2 na motivy knihy francouzského spisovatele Patrica Cauvina v režii Aleše Procházky... Nebudeme chybět, a co vy?