AKTUALIZOVÁNO: Dílo malíře Jaroslava France je stále živé

 Miroslav Šmíd a nyní Jaroslav Franc. Do prostějovského muzea se podařilo těmto umělcům přitáhnout svými díly velké davy lidí. Vernisáže obou malířů může již nyní, v nedokončené muzejní sezóně, Prostějov brát jako unikátní, takový zájem o umění se často nevidí. Bohužel Jaroslav Franc, malíř pocházející ze Žešova, už není třicet let mezi námi. Muzejním pracovníkům tak s uspořádáním výstavy s názvem „Jaroslav Franc – Krajina i příběh“ pomáhala jeho rodina, manželka a dcery.

„Příprava na výstavu byla zvláštní, velmi osobní a vřelá. Jsem moc ráda, že jsme ji mohli zde v muzeu uspořádat,“ pronesla na čtvteční vernisáži, kterou hudebním doprovodem obstaralo kvarteto mladých umělců, ředitelka muzea Soňa Provazová. S kolegy předala rovněž kytku paní Miroslavě, manželce Jaroslava France.
Ten byl na výstavě prezentován jako všestranný malíř. Jeho díla jsou skutečně nejen různorodé technikou, ale také motivy. V některých případech jsou duchovní, v jiných zase přírodní. Obraz Tovačovské rybníky upomíná na Hanou, na dalším díle zase ztvárnil žně. „Výročí jsme si připomněli v lednu tohoto roku. Jeho obrazy jsou pořád zde, hlavně jsou součástí rodiny, která je ve své podstatě sundala ze svých zdí, aby je mohla pověsit na zdi naše,“ poznamenala Soňa Provazová.
Rodina s ní úzce spolupracovala i na tom, jak bude expozice jako taková vypadat, nakonec zabrala dva sály. A mezi nimi si člověk připadal jako ve dvou různých světech. Zatímco v tom vstupním se jednalo často o barevná díla, mnohdy právě přírodu, ve druhé místnosti bylo barev méně, obrazy působily více pochmurně, případně nutily k zamyšlení.
O rozdílnosti děl pohovořila také Eva Rozmánková, jedna z dcer Jaroslava France. „Jsou zde klasické tempery, například obrazy s duchovní tematikou. V další místnosti jsou zase oleje, figurální věci. Musím říct, že pracovníky muzea byla díla rozdělena velice citlivě a pěkně,“ uvedla Rozmánková s tím, že každý člen rodiny má rád jinou část otcovy tvorby. „Já mám ráda takového typického France, sestra zas hlavně figurální věci,“ poznamenala žena a poděkovala muzeu za možnost vystavovat. Jak se přitom ukázalo, Jaroslav Franc je pro mnohé pojem, pro jiné možná byla výstava vzpomínkou na něj. Jisté je, že u návštěvníků bodoval. „Domácí autoři jsou sázkou na jistotu. Je zde osobnější pouto s Prostějovem,“ usmála se ředitelka muzea.
Výstava v hlavní budově prostějovského muzea potrvá do 6. prosince.