AKTUALIZOVÁNO: Festival Tady Vary přinesl snímky z celého světa

FOTOGALERIE:  Zásah, potopená. To si s trochou nadsázky mohl říct koronavirus v případě Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Pořadatelé jej totiž kvůli přísným protiepidemickým nařízením zrušili. Letošní ročník se však přesto uskutečnil. A byl vlastně divákům mnohem blíže než jindy. Díky akci Tady Vary se totiž známý festival dostal do regionálních kin. Včetně toho prostějovského.

Devadesát šest. Na tomhle čísle se zastavila pomyslná ručička měřící, kolik kin se zapojilo do prvního a nejspíš posledního ročníku akce s názvem Tady Vary. Ta zaskakovala za karlovarský filmový festival a během uplynulého týdne nabídla v kinech po celé České republice právě filmy, které se na letošním ročníku měly promítat. „Zde by byli diváci a venku další tisíce čekající na koncert a všichni by se těšili, že začíná festival. Ale znáte to, takové těšení je nakažlivé, to si teď nemůžeme dovolit. Takže jsem tu teď sám,“ povzdechl si v úvodu natočeném v sále v Karlových Varech Marek Eben.

Pro kino Metro 70 v Prostějově se přitom jednalo o četné premiéry: kromě té festivalové i filmových se totiž návštěvníci mohli poprvé podívat do nově otevřené kavárny. A o to povzbuzenější k filmovým zážitkům pak vyráželi do sálu. „Jsou prodané nějaké lístky, už teď víme, že bezpochyby bude největším tahákem film Meky, životopisný film o Miru Žbirkovi, což je téma hodně přístupné,“ prozradila na úvod festivalu ředitelka kina Barbora Kucsa Prágerová. To se také potvrdilo, právě na snímek Meky dorazilo nejvíce lidí – necelá stovka. Jiné snímky přilákaly třeba tři nebo čtyři desítky diváků. „Nejsme několikasettisícové město, nečekáme návaly, ale i těm pár festivalovým divákům, kterým chybí Karlovy Vary tak, jak nám tady, nabídneme alespoň tohle,“ poznamenala ředitelka.
Diváky čekalo nakonec 16 snímků, většinu dnů se tak promítalo dvakrát. Úvod festivalu obstaralo drama z Austrálie Než skončí léto. Patřilo však k výjimkám: drtivou většinu filmů tvořily ty z Evropy – z Dánska, Francie nebo Švédska. Třeba snímek z Polska Kubrick o Kubrickovi. České zástupce reprezentoval již zmíněný Meky. Závěr festivalu byl ale opět o filmové tvorbě z širšího světa – konkrétně o snímku Honey Boy z USA. Bohužel, ani třeba zajímavě natočený Špión o agentovi-důchodci nenalákal početné publikum. Jedním z mála diváků byla Michaela Kaprálová. „Spíše se náš zájem týká produkce, která je latinskoamerická. Pozvali jsme sem kamaráda z Mexika. Tohle je nám blízké, mluvím totiž španělsky,“ vysvětlila ke snímku, na který dorazily i dramaturgyně karlovarského festivalu Lenka Tyrpáková a Sandra Heřinová. „Karlovarský festival chystáme celý rok. Když jeden ročník končí, už přemýšlíme, jak bude vypadat následující. A ve chvíli, kdy přišla epidemie, jsme měli velkou část programu pohromadě. A přišlo nám líto, aby celá práce přišla vniveč, tak se objevil nápad udělat malou přehlídku během dat festivalu,“ prozradila k Tady Vary první z nich. Prostějovská část akce nakonec očekávání splnila: davy sice nepřilákala, nicméně pomohla dostat jindy vzdálenou akci blíže k lidem. A svým červeným kobercem, pianistou při vstupu i festivalovými lehátky nabídla nebývalý zážitek divákům.