- 29. červen 2020
- 623x
FOTOGALERIE: Kdo by to byl čekal? Koncert a vernisáž výstavy obrazů profesora Vladimíra Franze přilákaly pozornost značného množství Prostějovanů. Přestože tvorba energického člověka udivujícího nejen tetováním, ale zejména encyklopedickými znalostmi z řady oborů lidské činnosti není určena širokým masám, na obě akce si uplynulou středu odpoledne našlo cestu hodně přes stovku milovníků umění.
„Mám z toho úžasný pocit. Byla to možná nejvydařenější akce, jakou jsem zatím pořádal,“ zářil galerista Jindřich Skácel, který už stál za výstavou děl světoznámého malíře Andyho Warhola či oceňovanou expozicí Fotbal to je hra.
Sledování uměleckého „duatlonu“ v podání Vladimíra Franze zaujalo. Ve středu 24. června odpoledne se hlavní prostějovský kostel velmi slušně zaplnil, aby mohl naslouchat hře na varhany v podání šestinásobného držitele Ceny Alfréda Radoka za scénickou hudbu. „Scházíme se tu v místě, jemuž vévodí velký kříž, který může znamenat křižovatku na našich životních cestách. Je proto symbolické, že budeme naslouchat volným varhanním variacím na téma Poutní místa,“ uvedl koncert profesor Ivo Barteček. Zhruba hodinový proud souvislé hudby řádně prověřil nejen zrestaurované varhany, ale v některých případech i schopnost soustředění u přítomných posluchačů.
„Koncert to byl poměrně roztříštěný a náročný na poslech. Těžko se mi v něm hledala nějaká jednotící linie, působilo to na mě jako čirá improvizace. Hlavní záměr byl asi ukázat střet protikladů mezi světlým a temným, jednoduchým a složitým či harmonickým a disharmonickým, protože právě tohle se tam neustále střídalo,“ okomentovala jedna z posluchaček.
Rozměrná díla
Po skončení koncertu se všichni přesunuli do nedalekého Obchodního centra Zlatá brána. V jeho nejvyšším patře byla instalována výstava Vladimíra Franze nazvaná Má vlast. „Jsem rád, že jsme našli prostor, kde bych mohl vystavit tyto své velkoformátové obrazy. Mám totiž rád obrazy, do nichž můžete vejít,“ prohlásil trefně sám autor, který zároveň představil díla ze dvou cyklů. „První z nich se jmenuje Třeboň a je inspirovaný mým dětstvím stráveným v nádherných jižních Čechách. Ten druhý je zase inspirovaný Šumavou a osobností rakouského skladatele a varhaníka Josefa Antona Brucknera,“ popsal Franz. Přítomné zaujal fakt, že většina skutečně rozměrných děl byla rozdělena na dvě poloviny. „Díky tomu mezi sebou vedou vnitřní dialog plný neurčitého napětí,“ vysvětlil svůj záměr autor. Lidé pod obrazy hojně diskutovali. „Jedná se o celkem propracované abstraktní umění, které si dokáži představit jako výraznou dominantu originálního interiéru nějaké moderní stavby. Určitě by ji vkusně a zajímavým způsobem oživilo,“ zhodnotil jeden z přítomných.
Zajeli i na Mánesa
Celkově se dá říci, že blízké setkání s Vladimírem Francem umožnilo lidem z Prostějova nahlédnout pod pokličku moderního umění. „Byly to nervy, ale mám z toho všeho skvělý pocit. Jsem přesvědčen, že umění Vladimíra Franze má vysokou úroveň a vážím si toho, že lidé na jeho koncert i výstavu přišli v tak vysokém počtu,“ zhodnotil galerista Jindřich Skácel, který akci ve spolupráci s prostějovskou farností, OC Zlatá brána a za podpory města Prostějov uspořádal. „Všem, kteří se zapojili, bych ještě jednou chtěl moc poděkovat. Těší mě i to, že sám mistr byl v Prostějově velice spokojený. Navíc jsme hned ve čtvrtek společně vyrazili na zámek do Čech pod Kosířem, kde je aktuálně k vidění kompletní sbírka malíře Josefa Mánesa. Tu si Vladimír Franz jako skutečně zapálený milovník umění nechtěl nechat ujít,“ připojil Skácel další zajímavost.
Na výstavu ve Zlaté bráně, nad kterou převzal záštitu primátor města Prostějova František Jura, se můžete přijít podívat do 31. srpna. Mediálním partnerem je PROSTĚJOVSKÝ Večerník.
Další chyba na Vápenici.