- 15. květen 2020
- 848x
12. května si připomínáme dvě stě let od narození malíře, grafika, mistra české malby a zakladatele novodobého českého malířství Josefa Mánesa (1820–1871).
Rodák z Prahy pocházel z malířské rodiny. Otec Antonín byl významným malířem-krajinářem a učil na výtvarné akademii v Praze. Malíři byli také strýc Václav a sourozenci Amalie a Quido. V době studií v Praze se v roce 1837 seznámil s Bedřichem Silva Tarouca, pozdějším brněnským národním a spolkovým činitelem. Zároveň byl jako talentovaný malíř osloven Bedřichovou matkou Leopoldinou hr. Silva Tarouca, rozenou Šternberkovou a byl mu zadán úkol vyzdobit velký sál zámku v Čechách pod Kosířem rodovými portréty.
Josef Mánes těžce nesl rozchod se svou láskou Fanynkou Šťovíčkovou. Přítel abbé Bedřich jej proto v roce 1849 pozval na zámek do Čech pod Kosířem. Potom sem začal jezdit. Získal zde klid pro svou práci, dobré zázemí, ocenění i materiální zajištění u majitele zámku hraběte Augusta Alexandra Silva Tarouca, jeho manželky paní Gizely a zámeckých dam Anežky a Jetty. Stal se jejich přítelem, společníkem, rádcem při úpravách zámku i učitelem malířství.
Vytvořil zde kolem stovky obrazů, kreseb, studií a skic. Patří mezi ně například Hanačka s rukama v šorci, Hanák ve vysoké vydrovce, litografie Líbánky na Hané, Červené paraplíčko, cyklus Život na panském sídle, studie krojů, portréty Hanáků a Hanaček, kresby krajiny a žudrů. Z dalších námětů můžeme uvést Čtvero ročních počasí, kalendářní desku pražského orloje, obrazy Hvězdná noc, Vítání hosta a ilustrace k Rukopisu královédvorskému.
V Mánesově skicáři a deníku nacházíme místa blízká a vzdálenější – Kosíř, Stařechovice, Služín, Hluchov, Laškov, Krakovec, Náměšť na Hané, výlety do Prostějova a Olomouce. Můžeme se domnívat, že třeba pohled na vlys portálu prostějovského zámku zachycující scénku ze života ve vojenském táboře s rejem nahých dětských postaviček inspiroval malíře v cyklu patnácti akvarelových kreseb Život na panském sídle.
Měl u nás vynikajícího znalce, historika Jana Kühndela, autora řady studií a článků. Mezi nimi je třeba vyzvednout publikaci Dopisy Josefa Mánesa (Praha, Odeon 1968) a Druhý domov Josefa Mánesa (Prostějov 1957). Jan Kühndel byl také autorem koncepce Pamětní síně Josefa Mánesa na zámku v Čechách pod Kosířem. Fungovala pod správou prostějovského muzea v letech 1957–2011. Po zpřístupnění zámku veřejnosti v roce 2016 můžeme Mánesovo dílo zhlédnout v rámci prohlídkové trasy. V posledních dvou letech bylo rozšířeno o expozici kreseb s lidovou tematikou umístěnou v Mánesově altánu v zámeckém parku a o kresby určené přímo šlechtickým mecenášům.
Josefa Mánesa připomíná v Prostějově název ulice i národopisný soubor Mánes, jehož kroje vycházejí z Mánesových kreseb a studií. K dalším badatelům patřili Josef Glivický a Josef Vaca. Zajímavou prací byl i bibliofilský tisk O. F. Bablera Kosířské elegie vydaný prostějovským muzeem v roce 1970.
Mánesovy obrazy byly v Prostějově poprvé vystaveny ve dnech 25. 6. – 10. 7. 1893 na Národopisné, průmyslové a umělecké výstavě. V roce 1902 upořádal spolek Mánes výstavu některých jeho děl a 1. 12. 1920, u příležitosti 100. výročí malířova narození, proběhl v přednáškovém sále Národního domu v Prostějově Mánesův večer pořádaný radou města, spolkem Beseda a Národopisným a průmyslovým muzeem města Prostějova a Hané. Jeho součástí byla také výstava Mánesových obrazů.
Josef Mánes nazýval Hanou „svou kochankou“. „Tam jsem byl šťasten, to byl tam krásný nezapomenutelný život. Vzpomínky na dny prožité v Čechách náleží k nejpříjemnějším zážitkům,“ napsal v jednom z dopisů hraběti Augustu Alexandrovi.
Další chyba na Vápenici.