U KOČÁRŮ NAUČILI PLÉST KOCARY I NEŠIKY

FOTOGALERIE: Velikonoce jsou pro mnoho lidí nejoblíbenějšími svátky v roce. Oslavují totiž probouzející se přírodu, jejíž rozpuk s sebou nese příliv hřejivého slunce, naděje i lásky. Křesťanům pak připomínají jejich víru ve vzkříšení Ježíše Krista. Kde jinde tedy právě Velikonoce jak se patří prožít než v Muzeu kočárů, které si víru, naději a lásku vepsalo do svého erbu?

Jestli někde dbají o tradice a odkaz předků, tak je to v Čechách pod Kosířem. Po oba dva uplynulé víkendové dny si zde přišly na své hlavně děti. Už před vstupem do depozitáře Muzea kočárů je zaujala kropenatá kvočna
s malými kuřátky. V krásném a stylovém prostředí si pak letos už počtvrté mohly vyzkoušet zdobení vajíček barvami, slámou či voskem, pletení pomlázky či malování, vystřihování
a lepení nejrůznějších originálních velikonočních ozdob. Činil tak pod trpělivým vedením zkušených uměleckých řemeslníků, kteří se do Čech pod Kosířem pravidelně sjíždí z blízkého i vzdálenějšího okolí. Zvou je sem organizátoři z občanských sdružení Tajemství života a Historické kočáry Mylord.
Za dobrovolné vstupné zde pro děti i jejich rodiče byla perfektně připravena spousta výchozího materiálu,
z něhož si všichni mohli vyrobit kocary, kraslice, kuřátka, motýly či květiny, tedy vše co k veselému jaru patří. Své výrobky si mohli následně odnést domů. Ne všechny konečné výtvory by se zřejmě podařilo prodat na velikonočním jarmarku, nicméně jejich autoři by je stejně nedali za nic na světě - vždyť si je udělali sami!
„Letos jsem tu podruhé. Jsem velice rád, že si se synem můžeme uplést kocar, se kterým společně vyrazíme na mrskut. Je to určitě lepší, než kdybychom ho třeba koupili v Kauflandu. Pomlázku jsem si sám pletl jako kluk, pak jsem měl dlouhou pauzu, kdy jsem úplně zapomněl, jak se to dělá. Teď se k tomu díky malému synovi zase vracím. Sám bych to ale asi už nezvládl, tak jsem to loni zkusil tady. Musím se přiznat, že mi to tedy moc nešlo, letos jsem však už s výsledkem mnohem spokojenější. Ještě tak pět, šest let sem budeme muset jezdit a bude to úplně super,“ svěřil se s úsměvem Večerníku čtyřiatřicetiletý Michal Zajíc.