NADŠENCI SI POSVÍTILI NA UKŘIŽOVÁNÍ KRISTA

FOTOGALERIE: „A tatínku, kolik má ten Ježíšek vlastně let?“ dumala v sobotu asi pětiletá holčička při pohledu na hlavního aktéra pašijí na plumlovském zámku. Nešlo jí zřejmě do hlavy, jak je možné, že od Vánoc tak vyrostl. „Tak zrovna dnes už má Ježíšek přesně třiatřicet,“ odpověděl pohotově a s úsměvem otec. Oba si celou slávu, která zcela pohltila Plumlov, dosyta užívali.

Už by se z toho pomalu mohla stát pranostika. Zněla by asi takto: „Když Spolek Plumlovských nadšenců jaro vítá, tak by ven ani vosu z okna nevyhnal.“ Opravdu vítání jakýchkoliv ročních období pod záštitou tohoto aktivního sdružení obvykle s sebou přináší prudké a velmi silné ochlazení, sněhové bouře, případně tropické lijáky doprovázené velkými poryvy větru. Snad díky tomu, že se tentokrát do příprav Vítání jara zapojila i plumlovská radnice, tak se letos vše obešlo bez deště či sněhu a lidé na akci bojovali „pouze“ s pořádnou kosou. Nicméně ani to jim rozhodně nezabránilo, aby si v hojném počtu užili připraveného programu, ze kterého by si nevybral snad jen proslulý Buridanův osel.
Nejen pro děti byl připraven lidový dvoreček se živými zvířátky či velikonoční tvořivé dílny. Se svým programem vystoupily děti z místní ZUŠ-ky či z krumsínské základní školy a také ze souboru Plumlováček. Svůj příspěvek o Stréčku Křópalovi přidalo Hanácké divadlo a spirituály zazpívala formace No Problem.
Hlavním bodem ovšem byly právě Velikonoční pašije, tedy vyprávění o posledních pozemských dnech Ježíše Krista. „Na tuto chvíli jsem se těšila dva roky a věřte, že já se dovedu těšit pořádně,“ uvedla hru, do níž se zapojila asi šedesátka herců její režisérka Gabriela Jančíková, která se zároveň ujala i pomyslné dirigentské hůlky. S tou pak řídila asi třicítku zpěváků a hudebníků provázejících příběh hudbou a zpěvem. Pašijové hry na plumlovském zámku se konaly potřetí, naposledy tomu však bylo před dvěma roky. Loni je pak zcela zhatily právě silné poryvy větru.
Pro vyprávění obecně platného příběhu odehrávajícího se v jedinečné kulise plumlovského zámku bylo zásadní zejména nasvícení právě jednajících postav kuželem světla. A právě uvedené včetně celé řady dalších dosti náročných inscenačních prvků tentokrát klaplo na výbornou a překonalo tak i lehce skeptické očekávání samotných aktérů. Především ti, kteří pašije na zámku dosud neviděli, tak odcházeli v sobotu nejen nadšení, ale zejména obohacení a povznesení. „Spojení hudby i příběhu bylo perfektní,
v některých pasážích mně skutečně běhal mráz po zádech,“ přiznala se Večerníku jedna z divaček. „Věřím, že se s pašijemi na zámek za rok opět vrátíme,“ uzavřela Gabriela Jančíková, která tím dala naději všem těm, kteří si tuto jedinečnou hru na velikonoční téma dosud z nepochopitelných důvodů nechali ujít.