„Lampioňák“ se stezkou odvahy zůstává v Kostelci akcí roku

Plameny i plamínky ve všech možných podobách svítily uplynulý pátek v Kostelci na Hané. Vidět je bylo v papírových lampionech, na svíčkách označujících strašidelnou stezku odvahy, ve velké fatře hořící u fotbalového hřiště, a hlavně ve stovkách dětských očí, které to vše pozorně sledovaly. Všechna tato světýlka pak společně prosvěcovala černočernou tmu posledního říjnového večera.

Lampionový průvod spojený se stezkou odvahy se u kosteleckých rodičů a zejména dětí těší každoročně nebývalé oblibě. V počátcích této tradice stojí občanské sdružení Lepší Kostelec, které společně s ostatními založil současný kostelecký místostarosta František Horák. Nyní se na něm organizačně spolupodílí místní radnice, sokolové, hasiči a fotbalisté.

Akce už několik let začíná u místní sokolovny, na jejíž střeše se vždy objeví prapodivná strašidla. Lampionový průvod městem pak jeho dětské účastníky rozdělí na dvě skupiny. Pro ty větší je za zahradami domů v Revoluční ulici určena delší strašidelná stezka, ti menší pak absolvují její zkrácenou verzi. Jelikož je o tuto atrakci mezi kosteleckou drobotinou velký zájem, musí všichni účastníci už dopředu počítat, že si na začátku stezky vystojí frontu. Ta je přitom rok od roku delší, což může být tou nejlepší odměnou pro všechny, kteří tuto akci připravují. 

Přímo na začátku zkrácené verze strašidelné stezky se ti nejmenší společně s rodiči ocitli na krchově, kde na ně čekal hrobník s krumpáčem

a otevřenou rakví a dvojice pekelných démonů. Při troše štěstí mohli pozorovatelé s ostřížím zrakem odhalit, že jeden z nich má na kopytech boty značky Nike...

Po úvodním hrůzostrašném přivítání děti dostaly razítko do průkazky odvahy a mohly se po spoře osvícené pěšince vydat směrem k místnímu fotbalovému hřišti. Tam na ně čekala sladká odměna a na uchozené rodiče dobroty z udírny.

„Na lampionový průvod a strašidelnou stezku chodíme s manželem už několik let. Když jsme se jí zúčastnili poprvé, tlačili jsme před sebou kočárek s naším klukem. Tehdy jsme tak úplně nevěděli, co od akce můžeme čekat, a váhali jsme, jestli raději s malým nezůstat doma. Nakonec jsme si řekli, že podobných příležitostí v Kostelci není zrovna mnoho, takže bychom jít měli. Teď už má náš kluk šest let a každoročně se sem těší.  Rozhodování, zda jít či nejít, tak už bezpečně vyřeší za nás,“ prohlásila Lenka, jedna z přítomných kosteleckých maminek.