Bez SMRŽICKÉHO VANDRU si stovky lidí neumí květen představit

FOTOGALERIE „Bylo časné ráno, třiadvacátý Máj, svěží Máj, byl vandru čas.“ Kdyby básník a vášnivý pěší turista Karel Hynek Mácha žil v současné době u nás, možná by jeho nejslavnější báseň zněla trochu jinak. Máj u nás není „jenom“ měsícem lásky, ale i časem největší turistické akce v regionu. A ani letos se Smržický vandr neobešel bez účasti Večerníku, jehož sportovní redaktor se i sám vydal na trať ochutnat pár kilometrů...

Navzdory podmračenému a větrnému počasí si uplynulou sobotu našlo do Smržic cestu celkem 943 účastníků. Pěší měli na výběr ze čtyř tras od jedenácti do padesáti kilometrů, jezdci na horských kolech ze tří a na silničních z pěti možností.  Málokdo z vandrovníků přitom tušil, že nechybělo mnoho a akce se vůbec nekonala. „Po desátém ročníku jsme hodně zvažovali, jestli v pořádání vandru budeme vůbec pokračovat. I když máme stabilní tým čítající přes padesát lidí, kteří přesně vědí, co mají dělat, všechno je to nesmírně časově náročné. Říkali jsme si, jestli nám to vůbec stojí za to. Jenže pak jsme si představili stovky zklamaných lidí, kteří k nám každoročně míří a z nichž se často stali naši přátelé, a bylo rozhodnuto: Musíme pokračovat!“ svěřil se Večerníku Zdeněk Balcařík ze smržického Klubu českých turistů, který dlouhodobě patří k nejaktivnějším v celé České republice.

A tak na vandr i letos dorazily stovky účastníků. Chybět mezi nimi nemohl Václav Litera, který na Hanou přijel na své oblíbené koloběžce až z Kolína. Vandr zvládl i tradičně nejstarší účastník Karel Ošťádal ze Smržic, který ve svých devětaosmdesáti letech ujel šestadvacet kilometrů na silničním kole, bez něhož si svůj život zkrátka nedokáže představit. Nejmladším účastníkem se pak stala dvouměsíční Klárka Nedomová z Kostelce na Hané. „Dcera se narodila osmého března. Společně s ní a s kamarádkou Mácou jsme vyrazily na jedenáctikilometrovou trasu vedoucí k čelechovickému lomu. Klárka celou dobu v kočárku prospala, nám se navzdory větru šlo výborně. Na rozdíl od předchozích ročníků jsme letos zabloudily pouze jednou,“ pochvalovala si maminka Zuzana Nedomová, na kterou stejně jako na všechny vandrovníky čekaly v cíli medaile, diplom a výtečná škvarková pomazánka.

Samotní organizátoři si pochvalovali fakt, že přes nepříznivé počasí opět vyrazilo velké množství pěších. „Padesátikilometrovou trasu ušlo hned jednatřicet lidí, což je výrazně víc než obvykle. Bereme to jako důkaz, že se lidé k chůzi vrací. Jednak je to nejzdravější pohyb, jednak právě při procházce si můžete nejlépe vychutnat přírodu, ve které se pohybujete,“ zauvažoval Zdeněk Balcařík.

A jak to vypadá s budoucností jedinečné akce? „Sice nikdo z nás nemládne a mladí se k nám do klubu právě nehrnou, ale věřím, že dvacítku ročníků dohromady dáme,“ uzavřel optimisticky hlavní z organizátorů.