Lupič ze směnárny promluvil

Na první pohled životem zdrcený muž. Pachatele loupežného přepadení směnárny vedle radnice z minulého pondělí se Večerníku po jeho propuštění z policejní cely podařilo vypátrat. A naši žádost o rozhovor neodmítl! Naopak, jak sám uvedl, potřeboval si ulevit svědomí, které ho teď hodně tíží. Po vzájemné dohodě nebudeme zveřejňovat jeho jméno ani obec, ve které bydlí. I když z jeho vyznání čtenáři možná poznají, odkud že pochází...

„Jsem už dva a půl roku bez zaměstnání a nepobírám žádné peníze. Jednou jsem totiž byl v nemocnici a na úřad práce jsem přišel později, než jsem měl. Takže mě vyloučili. Nepobírám ani žádné sociální dávky, jen tu a tam si někde přivydělám na nějaké náhodné brigádě. Co jsem naposledy pracoval u firem, tak žádná neplatila. Například naposledy jsem makal u soukromníka půl roku dvanáct hodin denně a dodnes mi dluží výplaty! Jsem v zoufalé situaci, nebýt mé rodiny, která se teď o mě stará, nevím, co by se mnou bylo,“ začal objasňovat svoji současnou situaci pětapadesátiletý muž, který se přitom v tu chvíli nestyděl ani za své slzy.

Jak jsme se od něj dále dozvěděli, značnou část svého života strávil prací pro zdejší cukrovar. „Pracoval jsem v něm pětadvacet let. Po propuštění kvůli omezování stavů mi sice nechali byt, ale teď jsem už čtyřikrát za sebou nezaplatil nájem, tak mi ho chtějí vzít. A to byla poslední kapka. V pondělí jsem se rozhodl k něčemu, co bych jinak vůbec neudělal. Bez peněz se ale nedá přežívat... Denně chodím a žebrám o práci, ale kde by prosím vás vzali starýho chlapa,“ svěřil se muž, který v pondělí odpoledne dojel do Prostějova odhodlaný k činu. „Bylo to okamžité rozhodnutí, prostě pominutí smyslů. Doma jsem si vzal pistoli, prostě dětskou hračku, odlitek staré zbraně z umělé hmoty. Řekl jsem si, že to prostě někde zkusím. Neměl jsem předem vybranou směnárnu vedle radnice, ale když jsem procházel okolo, rozhodl jsem se, že vletím tam. Pořád jsem si v duchu říkal, krade se všude ve státě, tam ti nahoře rozkrádají, na co přijdou, tak proč to neudělat taky. Ale teď, když nad tím přemýšlím, je to blbost. Měl jsem špatný den, ve kterém se ve mně nahromadila všechna zlost a zoufalství zároveň. Nikdy bych nikomu neublížil, v to pondělí jsem byl ale rozhodnutý opravdu loupit. Nakonec jsem sám rád, že se nic nestalo. Stál jsem ve směnárně asi minutu jako hlupák. V ruce dětskou hračku a ten pán ze směnárny ležel pod pultem. To je jako fraška z nějakého nepodařeného filmu...,“ nastínil Večerníku průběh loupežného přepadení směnárny samotný pachatel.

Na závěr naší návštěvy v domě jeho rodiny nám muž obviněný z loupeže, kterému nyní u soudu hrozí až desetiletý kriminál, svěřil i svůj pocit právě z hrozícího vězení. „A víte, že mi je to jedno? Když mě zavřou, budu se mít dva, tři roky nebo pět let docela dobře. Budu bez starostí, kde vezmu na jídlo nebo na byt. Pak se vrátím, to už můžu mít důchodový věk a něco budu pobírat od státu. Takže co mi vlastně hrozí? Horší už to být nemůže,“ uzavřel rozhovor člověk, který je evidentně na pokraji svých životních sil...

Pomůže mu někdo?